Institute for Policy Studies vydal svou novou studii s názvem "Executive Excess 2019". V ní zužitkoval skutečnost, že veřejně obchodované společnosti musí již dva roky zveřejňovat poměr mezi platy svých #CEO a průměrným platem zaměstnanců. Institut však platy vysoce postavených manažerů sleduje již 25 let.
Zatímco v 60. a 70. letech američtí výkonní ředitelé dostávali dle studie 40 až 50násobek toho, co jejich zaměstnanci, dnes je to u drtivé většiny 500 největších společností více než 100 násobek.
U 50 akciových společností s největším poměrovým rozdílem v platu by dnes průměrnému zaměstnanci trvalo 1000 let, než by si vydělali tolik, kolik jeho CEO vydělá za 1 rok. Jejich ředitelé si totiž za loňský rok v průměru domů odnesli 15,9 milionu dolarů, zatímco jejich zaměstnanci $10 027.
10 % zaměstnanců z celkem 49 společností, jež jsou součástí S&P 500, dokonce svým platem nepřekročilo $27 005, což byla v loňském roce hranice chudoby. Celkem šlo o 3,7 milionu zaměstnanců. CEOs těchto 49 společností mezitím měli průměrný roční plat 12,3 milionu dolarů.
Ano, některé společnosti mají poměr mezi platy vysokých manažérů a běžných zaměstnanců vysoký už ze své podstaty. Například #Walmart, kde i přes loňské zvýšení berou zaměstnanci, z velké většiny prodavači, průměrně $17.50 na hodinu. Jeho CEO má tak ročně 1,076krát vyšší plat a lze za tím vidět jistou logiku. Nebo #McDonalds s poměrem platu CEO vs zaměstnanec ve výši 2124:1.
Při pohledu na 50 firem s největším rozpětím mezi platem svého CEO a zaměstnance však překvapí poměrně velká diverzita. Walmart je totiž v tomto konkrétním žebříčku až 46. a předběhly ho i některé velké technologické společnosti (#Jabil, #WesternDigital, #SYNNEX či #Oracle). Na úplné špici se s obrovským náskokem umístila #Tesla, jejíž CEO Elon #Musk v roce 2018 vydělal 2,28 miliardy dolarů a průměrný plat zaměstnance automobilky byl $56,163. Musk tedy vydělal 40,668krát více.
Tady se ale pro doplnění sluší podotknout, že Elon Musk vlastní 20 % Tesly a mimo svůj plat vydělává i na opcích, zhodnocení akcií atp. A taky že částka 2,3 miliardy není žádná výplata v hotovosti, ale "kompenzační plán", který loni schválilo představenstvo Tesly a který stanovuje, že daná částka bude Muskovi vyplacena během následujících 10 let POUZE za předpokladu, že Tesla dosáhne tržní kapitalizace 650 miliard dolarů a dalších 12 provozních cílů. Sám Musk se proti částce ohradil a prohlásil, že v roce 2018 byl ve skutečnosti za řízení Tesly v mínusu.
Tipli byste si, která společnost skončila jako druhá? Asi ne. Je to totiž oděvní značka #AbercrombieFitch, jejíž CEO Fran Horowitz-Bonadies vydělává 3,660krát více než jeho zaměstnanci. Následuje další oděvní společnost #Gap, dále výrobce hraček #Mattel a výrobce rovnátek Invisalign, společnost #AlignTechnology. U všech jmenovaných vydělávají jejich CEOs více než 3,100krát více než zaměstnanci.
Výsledek je tedy zřejmě jasný. Ale co s tím? A je s tím vlastně potřeba něco dělat? Samotní autoři studie volají po tom, aby byl před nějakým politickým zásahem spíš vyvolán na korporace společenský tlak, jehož cílem by bylo snížení maxima a zvýšení minima jejich platového rozsahu.
Na stole je i návrh levicově zaměřeného kandidáta na amerického prezidenta Bernieho Sanderse. Ten navrhuje zavedení nové daně pro společnosti, které svým CEO nebo jinému nejlépe placenému zaměstnanci více než 50násobek průměrného zaměstnaneckého platu. Nejnižší daň by začínala na 0,5 %, u společností, jejichž CEO bere 500krát více než průměrný zaměstnanec, by dosáhla 5 %.
Pokud by taková daň platila, musel by třeba zmiňovaný Walmart loni na daních odvést navíc 794 milionů dolarů.
Takto velké tažení proti nerovným platům však zřejmě na pořadu dne nebude (pokud se tedy Sanders příští rok nedostane do Bílého domu). Je ale velmi pravděpodobné, že politici budou o tomto tématu minimálně vést nějaký dialog - aby to aspoň vypadalo, že se o tento "problém" zajímají.
Protože i kdyby si výkonní ředitelé mohli pomocí grafů, smluv a dohod své platy dokonale obhájit, obávám se, že obyčejného zaměstnance, který na jejich roční plat musí dělat 1000 let, to zkrátka příliš zajímat nebude a jeho pracovní motivace velmi rychle zamíří k bodu mrazu. Podobné tabulky jsou ostatně vždy vodou na mlýn pro odbory a stávkaře.
Jsem velice zvědav, jestli a jak se s tímto společenským problémem nerovných platů, který očividně v prvních dvou dekádách 21. století stihl narůst do obřích rozměrů, politici vyrovnají. Za mě by ale bylo na místě, aby vášně okolo tohoto tématu začaly mírnit aspoň trochu samy společnosti a abychom se vyhnuli dalším politickým nařízením/zákonům.