Otázka, kterou rovnou z voleje servíruje při každé diskuzi o zdravém jídle selský rozum – kdyby aspoň jedna dieta opravdu úžasně fungovala, nepoužívali by ji všichni? Nebo vlastně dvě otázky. A není to náhodou tak, že máme nejzdravější i nejideálnější stravovací návyky přímo před očima, jen jsou nám tak trochu jedno?
Chcete žít kvalitní život? Pak nemůžete být jako jeden nejmenovaný Američan z Kalifornie, který má hodnotu asi 2 miliard dolarů (necelých 50 miliard korun), vlastní soukromý Boeing 747, ale je kvůli své nadváze tak nemocný, že nedokáže ani vstát z postele. Kdybyste dostali možnost vyměnit si s ním místo, šli byste do toho? Až se zítra ráno se vzbudíte, na vašem bankovním účtu bude v korunách deset nul. Mám však na mysli kompletní výměnu, takže budete připoutáni k posteli a bez cizí pomoci se prakticky ani nepohnete. Jdete do toho?
Samozřejmě, že by si nikdo s takovým člověkem místo nevyměnil. K čemu je vám jakkoli velké bohatství, když jej nemůžete nijak využít? Abyste si mohli během života naplno užívat nejen peněz, ale i lásky a štěstí, musíte zkrátka o své zdraví dbát. Bez něj bude vaše cesta kupředu probíhat stylem deset kroků kupředu, padesát kroků vzad.
Lidé mají ze všech tvorů nejširší jídelníček
Pojďme se nyní ponořit zpátky do jídla, které je jedním z primárních základů našeho zdraví. A vezmeme to pěkně od začátku. Lidé se na planetě Zemi vyvinuli jako vysoce specializovaní všežravci, kteří mohou mít extrémně různorodý jídelníček. Ten relativně bez problémů pro lidskou rasu fungoval posledních několik desítek tisíc let, během kterých se naši předci vyvíjeli a zjišťovali, co je to lidská společnost, civilizace, gravitace a tak dále.
Někteří z vás, kteří nyní tento článek čtou, jsou možná vegetariáni, vegani, paleo, pescetariáni, fruitariáni, breathariáni, vyznavači Atkinsonovy diety, milovníci detoxikačních a očistných kúr nebo makrobiotici atd. Každý z vás však musí přiznat, že během vývoje lidské rasy a po většinu naší existence naši dávní předci přežívali na velmi širokém a různorodém jídelníčku. Evoluční biologové ostatně zjistili, že lidský žaludek je svou stavbou a funkcí velmi podobný prasečímu žaludku, přičemž prasata jsou známá jako konzumenti prakticky všeho.
Shodneme se tedy na tom, že historicky člověk vždy byl všežravcem (pokud mu to jeho životní prostředí dovolovalo). Je to však pro něj opravdu ta nejlepší dieta? Se vznikem lidské společnosti přišel i vznik různorodých potravních kultů, jejichž stravovací návyky byly důležitým pilířem komunity a identity jejich členů. Typickým příkladem je například jídelníček židů, jehož přísné zákony týkající se konkrétní přípravy pokrmů, ale také dnes často opomíjené morální stránky stravování, popisuje už Starý zákon v Bibli.
Díky dědičnosti každý z nás po svých rodičích zpravidla nedědí jen inklinaci k určitému náboženství, nebo politické straně. Většinou dostáváme skrz genetickou informaci a následně i výchovu rovněž velmi podobné stravovací návyky, jako mají naši rodiče. Nemluvě o střevní mikroflóře, která má rovněž spojitost s tím, kam svými geny geograficky patříme. Jablko zkrátka nepadá daleko od stromu. Dědíme také takzvané stravovací hranice ohraničující jídlo, které v našich zeměpisných šířkách považujeme za normální (brambory, kuřecí prsa, mrkev) od jídla, ke kterému tradičně spíš netíhneme (rybí oči, hadí srdce, hmyz).
Kult zdravé stravy nikdy před tím neexistoval
V posledních zhruba 20 letech se však v lidské společnosti vyvinul potravní kult, který tady v historii nikdy předtím nebyl. Nazývá se „zdravá strava“ a vyvinul se jako důsledek úpadku tradičních jídelníčků a způsobů stravování. Lidé byli zvyklí jíst zdravě odjakživa, ale nikdy před tím pro ně kolize jídla se zdravím nebyla tak velká, aby museli vyhledávat výhradně zdravou stravu.
Vezměme si například něco tak běžného, jako je restaurace. Vidíte je dnes na každém rohu a chození do nich je naprostou samozřejmostí. Ještě v první polovině 20. století však šlo o poměrně raritní podniky, které běžní lidé vůbec nenavštěvovali, protože stále dominovala domácí strava. To samé se týká i supermarketů. S jejich příchodem a s příchodem společností, které přišly s úplně novými typy neodolatelného jídla, které stačí jen vytáhnout z obalu a bez jakékoli další přípravy vložit do pusy, se však všechny tyto tradiční jídelníčky dříve či později zcela rozpadly.
U nás v České republice byl nástup tohoto typu stravování kvůli historickým okolnostem výrazně kratší, ale na podobném typu „zdravého“ stravování fungovala západní společnost už během 70. a 80. let. Dnes můžeme pozorovat jistou revoluci, kterou přinesl právě vznik zcela nového kultu točícího se okolo zdravého stravování. Mizí reklamy na brambůrky a sladké nápoje, místo kterých jsou čím dál tím víc propagovány pojmy jako „organický“, „bio“ či „vegan“.
Rozlišení diet na dobré a špatné (zatím) neexistuje
Když se zamyslíte nad tím, která ze všech existujících diet je nejvhodnější pro co nejlepší fyzické zdraví, máte problém. Každý totiž tvrdí, že zrovna ten jeho jídelníček je jednoznačně tím nejlepším a mnohdy má svá tvrzení potvrzena i vědeckými studiemi. Faktem ale zůstává, že do dnešních dnů žádný vědec nedokázal s jistotou říct, který typ stravování je jednoznačně tím nejlepším. A když se podíváme do historie, možná to bude tím, že jedna jediná nejlepší dieta ve skutečnosti vůbec neexistuje.
Jak jsem uvedl na začátku, kdyby existoval jeden ultimátní jídelníček, který by fungoval dokonale, nebylo by potřeba mít žádné tradiční způsoby stravování a nikdo by neměl potřebu hledat další cesty. Zároveň by odpadla potřeba hádat se o tom, jestli je veganství lepší než paleo a proč brethariani odmítají makrobiotiku.
Na druhou stranu, co se vědě podařilo dokázat, je skutečnost, že lidé mohou žít stejně kvalitní a stejně zdravé životy, i když mají diametrálně odlišné stravovací návyky. Eskymák totiž přirozeně nekonzumuje to samé, co obyvatel Afriky. Oba však mohou být stejně zdraví a žít stejně dlouhé životy. Vyplývá z toho teorie evoluční biologie, podle které existuje pro lidský organismus mnoho diet, které jsou dobré, ale žádná, která by byla perfektní. Vhodných kombinací potravin ze země, keřů, stromů a zvířat, které svou vyvážeností splňují požadavky na zdravou funkci lidského těla, je totiž prakticky nekonečné množství.
Velké stravovací rozdíly mezi nejzdravějšími lidmi na světě
Abychom se ale zase nenechali unést teorií, věda samozřejmě dokázala například to, že když si dáte Big Mac, prospějete tím svému tělu mnohem méně, než když si dáte třeba mrkev. Středem pozornosti vědců, kteří pátrali po ideálním jídelníčku, se staly také oblasti na světě (vybrané regiony Itálie, Ukrajiny, Indie, Japonska, nebo oblasti za polárním kruhem obývané Eskymáky), kde se lidé díky svému dobrému zdraví dožívají prokazatelně nejvyššího průměrného věku. Nehledali jen specifické potraviny, které tito lidé převážně konzumují, ale pátrali také po stravovacích návycích, které se u všech těchto dlouhověkých skupin opakují nebo aspoň podobají.
Z výzkumů vyšly najevo některé zajímavé skutečnosti. Asi nikoho nepřekvapí, že číslem jedna se bezkonkurenčně stala zelenina, která je v různých formách (například jídelníček Japonců tvoří z velké části mořské řasy) středobodem jídelníčků všech lidí, kteří žijí dlouhé a kvalitní životy s délkou přes 100 let. Zdá se, že i když je jídelníček z velké části na zelenině postaven, ničemu to neškodí. Nápojem číslo jedna se stal po vodě zelený čaj, což pro většinu lidí určitě taky není překvapením.
Pro mě osobně byl nejzajímavějším zjištěním fakt, že dlouhověké komunity sice neodsuzují konzumaci masa ani tučných potravin (sýry, jogurty a další), ale zároveň je vždy doplňují o velké množství zeleniny. Ideální poměr maso:zelenina by se měl pohybovat okolo 1:7 až 1:8. To znamená, že když budete mít na talíři jeden díl masa, mělo by se tam zároveň nacházet přibližně sedmkrát víc zeleniny.
Všechny tyhle zajímavosti jsou však jen dílčími vztahy mezi několika potravinami. Často z nich navíc pochopíme skutečnosti, které ve skutečnosti sami moc dobře známe (fast foody a obecně zpracované potraviny jsou v drtivé většině případů spíš nezdravé, ovoce a zelenina jsou prospěšné, ideálním pitím je voda a čaj – pokud možno zelený). Nic to ale nemění na faktu, že jediná nejlepší dieta stále chybí, protože mezi dlouhověkými komunitami se nevyskytují žádní vegetariáni, vegani, pescetariáni ani zástupci jiných známých diet.
Díky tomu, že jsou tyto skupiny na naší planetě geograficky rozesety všude možně od jižních tropů po mrazivé pláně severů a od přímořských nížin po vysokohorské vesnice, nelze až na několik základních zákonitostí mezi nimi najít jednoznačně převažující způsob stravování. Tito lidé se dožívají vysokých věků, i když spolu jejich jídelníčky nemají vůbec nic společného, což nás opět vrací k myšlence, že prosazovat jedinou dietu jako tu nejlepší nedává smysl.
A tak vlastně může lobby za bio organické potraviny nebo další typy diet nadále pokračovat, protože žádná z nich není zároveň prokazatelně špatná. Problémem jsou spíš rozepře mezi zástupci jednotlivých diet. Místo toho, aby se vyznavači konkrétního stravování snažili o své vlastní dietě pochybovat a hledat, co by se mohli od ostatních přiučit, stávají se z nich mnohdy osoby podobné náboženským fanatikům, které silně propagují svou dietu, zatímco všechny ostatní automaticky odsuzují.
#osobnirozvoj #stravovani #jidlo #jidelnicek #zdravi #dlouhovekost #biohacking #pravidla #veda
