S nově nastupující generací personalistů a HR odborníků se mění také způsoby, jakými jsou zájemci o práci testováni. Každý už dnes ví, jak odpovídat na otázky o svých slabinách či silných stránkách, nebo jak předestřít svou vysněnou kariéru v dotyčné firmě. Je proto potřeba přicházet s novými otázkami, které v plném světle odhalí uchazečův potenciál.
Na pohovoru se tak dnes můžete setkat s otázkami, které s danou pracovní pozicí zdánlivě nesouvisí. Jenže tak tomu je pouze na první pohled. Personalistovi totiž v takovém případě nejde ani tak o správnost či přesnost otázky, ale o odhalení skutečných charakterových vlastností či logického uvažování uchazeče.
Ukažte svůj důvtip
Nebo si snad myslíte, že na otázku "Co byste dělali, kdybyste byli jediným přeživším letecké katastrofy?" existuje jediná správná odpověď, která navíc přesně odpovídá pracovní náplni v Airbnb? Ano, přesně tam tato otázka padla, přitom člověk by ji čekal spíše u pohovoru na pozici pilota či letušky, že?
Ačkoli kontrolor kvality ubytování asi bude trávit mnoho času v letadle, neočekává se od něj, že by snad měl v rámci své pracovní náplně zachraňovat životy někde v divočině. A že by podle toho měl být ohodnocen. Odpověď na tuto nečekanou otázku však může personalistovi ukázat, jak daný uchazeč přemýšlí nad neobvyklými problémy. Jako rozumná se pak jeví často doporučovaná odpověď "Byl bych vděčný, že jsem ten den letěl sám."
Oblíbeným tématem jsou na pohovorech v některých firmách zvířata. Jakkoli jsou tyto otázky často velmi výstřední.
"Co byste dělali, kdybyste našli v mrazáku tučňáka?"
Že by se snad něco takového v řetězci obchodů s potravinami Trader Joe´s stávalo zaměstnancům pravidelně? Doufejme, že ne. A přestože logickou reakcí většiny lidí by byl výkřik, úprk či omdlení, v rámci pohovoru by měla zaznít odpověď, která ukáže uchazečův cit pro zodpovědnost a respekt ke zvířatům (tedy i lidem): "Zavolal bych záchrannou stanici".
"Bojovali byste raději proti jedné kachně velikosti koně, nebo proti sto koním velikosti kachny?"
Tak jestli tohle patří k pracovní náplni zaměstnanců ve Whole Food Market, jistě se tam nenudí. Tuto otázku dostal uchazeč na pozici řezníka, logicky. Z biologického hlediska by vám mohlo být úplně jedno, se kterým z těchto dvou zvířat byste bojovali, protože ani jedno by při dané velikosti nepřežilo déle než pár vteřin. Dalo by se však odpovědět také tak, že koně jsou poslušnější a tedy by se dali lépe ovládnout při správném ochočení alfa samce. A nebo tak, že jeden soupeř se dá vždy zvládnout lépe, než mnoho soupeřů, jakkoli menších. Kreativitě se skutečně meze nekladou.
Pozadu však nezůstávají ani barvy. V progresivních společnostech se na přelomu tisíciletí stala oblíbenou otázkou věta "Pokud byste byli barvou, jaká by to byla?". To už je však "pohovorový old-school", takže pokud to někdy uslyšíte, raději utíkejte pryč, protože daná firma asi nebude moc inovativní.
Inovativní bude naopak ta, kde se vás zeptají, "jak byste slepému člověku popsali žlutou barvu." Uchazeči se smyslem pro ironický humor by odpověděli, že by mu to popsali na něčem, co už zná: "Představte si černou barvu. Tak ta to není." Empatičtí lidé by odpověděli, že žlutá barva je jako radost, nadšení, vůně květin a zpět ptáků.
Co umíte s penězi?
Co mě však hodně zaujalo, to jsou otázky týkající se financí. Například v oděvní firmě Uniqlo se ptají, "jak byste zdvojnásobili 2 tisíce dolarů během 24 hodin". Logicky uvažující člověk by odpověděl, že kdyby znal správné řešení, určitě by právě neseděl na tomto pohovoru.
Daná otázka padla při pohovoru na pozici Management trainee a pravděpodobně opět nešlo o striktně danou správnou odpověď, ale spíše kreativitu uchazeče. Ten tak může například odpovědět: "Je to tajemství, ale mohu vám ho prozradit za dva tisíce dolarů." A nebo třeba: "Věnuji tyto peníze na charitu s tím, že požádám někoho bohatého, aby přidal stejnou částku."
"Pokud bychom vám dali 40 tisíc dolarů na byznys, do čeho byste se pustili?"
Jak by měl na takovou otázku odpovědět uchazeč na pozici obchodníka v IT firmě HubSpot? Nejlépe asi tak, že by rozjel konzultační firmu, která by ostatním uchazečům radila, jak odpovídat na hloupé otázky u pohovorů. Tomu se říká byznys!
Žádný stres
Jakkoli člověka může popadnout panika při pomyšlení na to, že by měl na dalším pohovoru čelit podobným typům otázek, zbytečná nervozita není na místě. Jelikož na tyto otázky často neexistuje jediná správná odpověď, stačí vám začít pálit nápady jeden za druhým, čímž ukážete, že vám nedělá problém brainstormovat.
Zejména mladým personalistům navíc chybí nutný psychologický základ, díky kterému by vaše odpovědi dokázali hloubkově analyzovat a vyhodnocovat. Jediné, co nakonec chtějí vidět, je to, že se vám nerozklepou kolena při neočekávaných událostech. To už by se vám teď stávat nemělo.
A co vy, máte nějakou oblíbenou netradiční otázku, kterou jste na pohovoru zaslechli nebo sami při výběru zaměstnanců používáte? Podělte se o ní v komentářích.