Dnes jsem si porovnala dva „zdroje“. Ne, že bych měla tolik času je vyhledávat, ale skočily mi rovnou do snídaně, tak co jsem mohla dělat? Jejich ignorace nepomáhá.
První zdroj: Závěry výzkumu společnosti ManpowerGroup (https://www.manpower.cz/manpower/cs/milenialove-a-kariera-vize-2020/), kde Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka této společnosti říká:
„Většina zaměstnavatelů napříč ekonomikou tvrdí, že nemůže najít dostatek lidí s vhodným profilem. Je nevyhnutelné, aby zaměstnavatelé mnohem více naslouchali, co současná a budoucí generace na trhu práce hledá. Firmy musí být mnohem více kreativní a nemohou si jednoduše dovolit nebýt pro mileniály přitažlivými…. Zde se mii zvýšil tep poprvé, ale po druhé, už to vypadalo na klaps (nadsázka pochopitelně), protože paní ředitelka tvrdí, že: „Zaměstnavatelé musí najít nové způsoby, jak zaměstnance motivovat, jako např. zajistit každému osobní rozvoj v zaměstnání podle jeho představ…. Beze zbytku s ní souhlasím s tvrzením, že jako zaměstnavatelé máme pomoci lidem získávat zkušenosti v organizaci – no pokud jsou tam zaměstnaní a pracují – tak je jistě získají.
Druhý zdroj: Warengo (https://warengo.com/stories/85717-neuveritelna-pracovni-moralka-7-veleuspesnych-lidru-tady-se-na-rana-vecery-ani-vikendy-nehraje), článek s názvem Neuvěřitelná pracovní morálka 7 veleúspěšných lídrů: Tady se na rána, večery ani víkendy nehraje od Tomáše Durčáka.
Vybírám například:
1. Mark Cuban si při rozjezdu svého prvního byznysu nevzal 7 let dovolenou.
2. V raných dnech Amazonu bylo běžným režimem pracovat 12 hodin denně 7 dní v týdnu a makat na odesílání všech knih až do 3 do rána.
3. Elon Musk má pro všechny lačnící po úspěchu jednoduchou radu - pracujte dvakrát víc než všichni ostatní.
Vynechávám „šílence“, kteří jsou v článku zmínění také a pracují 130 hodin týdně, nebo ženy, které se vrací znovu do práce, když uspí děti – to bych fakt taky nedala…
Ale co vím jistě je to, že člověk musí makat a být vytrvalý. A pokud něco opravdu chce, tak se o to musí přičinit především sám – je to jeho touha a jeho věc, stejně jako u jejich potenciálních zaměstnavatelů. Jak to myslím? Ti zaměstnavatelé také mají své touhy a své sny – už od chvíle, kdy své firmy zakládali – možná vznikly ještě mnohem dříve, a vzhledem k tomu, že jim ty firmy fungují, tak to asi dělají dobře.
A vsadím se, že když své společnosti rozjížděli, tak je to stálo mnoho pádů, bezesných nocí, strachů z platební neschopnosti atd. atd. atd.
A teď mi řekněte, proč by se měli přizpůsobovat lidem, kteří ničím takovým neprošli, a chtějí si plnit své přání a sny a k tomu vyžadují, aby jim jejich zaměstnavatelé udělali podmínky v jejich již vybudovaných firmách a změnili tak dosavadní fungující systém, který je posouvá k jejich vysněným cílům a je odměnou za to, že to nevzdali…
Mé doporučení pro ty, kteří dělají HR průzkumy a závěry z nich:
- Nikoliv zaměstnavatelé, ale vy musíte být mnohem více kreativní a vytvořit takové programy, aby nastupující generace věděla, že nic není zadarmo, a že poctivá práce je fakt samozřejmostí, nikoliv bonusem a že vzdělávání je zejména v jejich zájmu. Dnes už je přeci skoro všude samozřejmostí, že zaměstnavatelé dbají na to, aby byli jejich zaměstnanci proškolení v tom, co je důležité pro zaměstnavatele a výkon funkce na kterou byl zaměstnanec přijat – bingo – překvapení první.
- Vy musíte přestat udělovat rady zaměstnavatelům, jak mají změnit chod svých firem, aby byli přitažliví pro nastupující generaci, ale dejte rady potenciálním zaměstnancům, jak mají být přitažliví pro své zaměstnavatele. A prosím Vás – životopis jako OK, ale už jsme ty techniky prokoukli… Jsou všechny, jak podle jednoho „mustru“ – překvapení druhé.
- Na základě (pro mě) alarmujících výsledků učinit závěry, že vše asi není úplně OK, když se mezi výzkumy neobjevuje top topic: čím přispěji společnosti, kam nastupuji, aby se dále rozvíjela a zvýšila svou prestiž na trhu, která vede k udržitelnosti…
- To vy musíte více naslouchat zaměstnavatelům a ptát se jich, jaké lidi potřebují. Nemyslím tím po „technické“ stránce – příchozivší stejně musíme vše naučit, protože ze škol to většina z nich neumí, ale zaměřit se i na lidskou – osobnostní stránku. Pokud chtějí být mezi skvělými lidmi – mají také oni vlastnosti, které požadují od druhých a vědí vůbec, že je nutné se na to podívat z tohoto úhlu pohledu?
Nezabývám se zde mezními přístupy, jak z řad zaměstnanců, tak zaměstnavatelů. To by byla velká debata nikam nevedoucí.
Trvám na tom, že: bez práce nejsou koláče, každý svého štěstí strůjcem, kdo za pluhem kleje – zlé semeno seje, za blbost se platí, co sis uvařil to si sněz a jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
A že nebudeme mít kvalitní pracovní sílu? Ale budeme. Zamyslete se nad závěry svých výzkumů. Dobu nikdo z nás nezastaví – vývoj je megarychlý a všichni se musíme přizpůsobovat, abychom udrželi krok s dobou. Ale základní lidské hodnoty a pravda o práci zůstane tak dlouho, dokud bude třeba za vše, co chceme a potřebujeme platit měnou….