Dlouhodobé investování platí v posledních letech ve světě individuálních drobných investorů spíše za jakousi Popelku. Jeho obliba se snižuje a ustupuje na první pohled mnohem atraktivnějším způsobům, jakými jsou například swingové či intradenní obchodování. A to navzdory faktu, že zvláště pro méně zkušené a neprofesionální burziány s menším kapitálem se stále jedná o mnohem méně ziskové a především rizikovější varianty.
Přístup buy-and-hold, tedy nákup kvalitních aktiv na dlouhodobé držení, sice zdaleka nezní tak sexy, nicméně dle statistik se trpělivost stále vyplácí.
Své o tom ví i představitelé Church of England, náboženské organizace s globálním působením, u níž byste investiční oddělení jistě nehledali. Ovšem, světe div se, ono nejenom existuje, avšak zvláště v posledních letech vykazuje více než zajímavé výsledky. A to navzdory faktu, že strategie anglikánských kněží je poměrně konzervativní, a zaměřená především na cíl „neprodělat vložené prostředky“.
A právě tímto může posloužit jako vhodná inspirace pro začínající drobné investory. Ti se totiž až příliš často zaměřují na vidinu tučných potenciálních zisků, přičemž si zapomínají „krýt záda“ a nakonec končí se ztrátami.
Mezi těmi nejlepšími
Mezi investorskou elitu, měřeno procentuálním ročním zhodnocením vložených prostředků, není rozhodné snadné se dostat. A to zvláště pokud burzovní obchody nejsou hlavní činností vašeho zájmu. Naopak! Vašim cílem je duchovní obroda lidstva, dobročinná a sociální činnost, tedy vše odvětví na hony vzdálené finančnictví. Jenže už Werich říkával, že každá dobrá idea musí být patřičně materiálně podepřená. A tak byste v posledních letech mezi nejlepšími investičními institucemi světa nalezli i Church of England.
Anglikánská církev se totiž před dvěma lety dostala do hledáčku médií, když její investiční fond zaznamenal pozoruhodný úspěch v podobě ročního zhodnocení 17 % vloženého kapitálu a významně tak překonal svůj už tak slušný výkon 8 % z roku 2015. Ani následující období se 7% zhodnocením nelze považovat za špatné, přestože kněží tak nenaplnili svůj ambiciózní cíl dosahovat alespoň 9% zhodnocení vlastního kapitálu.
Význam těchto čísel ještě vzroste, uvědomíme-li si, že církev spravuje portfolio v odhadované výši 8,3 miliard britských liber. Výnosy přitom směřují převážně na náboženskou činnost, podporu charitativních akcí, popřípadě podporu lokálních nízko příjmových komunit. Výsledná suma sice představuje cca pouze 15 % církevního rozpočtu (pro představu něco kolem 250 miliónů liber), její důležitost je však nezpochybnitelná.
Od těžby dřeva, přes akcie prémiových firem až po private equity
Na čem tedy anglikáni staví svůj úspěch a kde můžeme najít jejich investiční stopu? Svého významného úspěchu v roce 2016 dosáhli především díky výnosům globálních akcií (převážně těch amerických), jež byly podpořeny klesajícím kurzem libry. Rozsah portfolia je však mnohem širší.
Nejpodstatnější část přitom tvoří držba cenných papírů, a to jak britské, tak globální provenience, ať už se jedná o akcie či veřejné dluhopisy. Druhou nejobjemnější složku pak představuje vlastnictví britských i zahraničních nemovitostí. Zde si však nelze představit jenom církevní stavby, ale i zcela komerční projekty.
Anglikáni tak například vykazují i podíl v luxusním bytovém komplexu Hyde Park Estate, patří jim i některá místa na prestižních londýnských adresách. Menší částky kolem 100 miliónů liber pak připadají na zemědělskou půdu a lesy, v nichž církev provádí pravidelnou těžbu dřeva.
Vrátíme-li se však k zřejmě nejzajímavější části připadající na cenné papíry, odhalíme poměrně konzervativní, přesto nebo možná právě proto ziskovou strategii. Desítce největších anglikánských investic totiž vévodí americké státní dluhopisy, které v jinak na zisky bídném loňském roce zaznamenaly nadprůměrný výnos. Zbytek je pak rozložen do akcií velkých veřejně obchodovaných firem. Přičemž pod výraz „velkých“ je možno přiřadit ty největší hráče ve svých odvětvích.
Základem jsou dividendové výnosy
Tradičně silnou pozici tak Church of England drží ve vlastnických strukturách obřích ropných těžařů Royal Dutch Shell a British Petrol (BP), z nichž každý vykazuje tržní kapitalizaci v řádu stovek miliard amerických dolarů. Oba navíc patří k cenově spíše stabilnějším titulům a to i navzdory faktu, že ropné akcie rozhodně lze zařadit k volatilnějším titulům.
Co je však možná pro církev ještě podstatnější, oba koncerny se řadí k dlouhodobým a pravidelným plátcům dividend. Roční dividendový výnos přitom vyjádřeno v procentech patří k jedněm z nejtučnějších, když přesahuje 6 %.
Dále bychom v portfoliu nalezli i bankovní skupinu HSBC. Právě její akcie na americké burze zaznamenaly v posledních letech vzestup, když ze svého dna kolem 30 USD za kus z roku 2016 loni vystoupaly téměř na dvojnásobek. Po většinu času se tak držely nad svým 200denním klouzavým průměrem, což je všeobecně považováno za signál býčí nálady. Finanční dům navíc rovněž poskytoval pravidelnou dividendu s výnosem kolem 4 %.
Zapomenout však nelze ani na další položky, mezi kterými nalezneme obchodní řetězec Tesco, medicínské giganty AstraZeneca a GlaxoSmithKline či technologické těžké váhy v podobě Vodafonu, Microsoftu, Alphabetu (majitel Googlu), popřípadě Amazonu.
Pro pravidelné čtenáře burzovních zpráv přitom jistě není novinkou, že právě technologické tituly patřily loni mezi tahouny akciových indexů a ani prosincový pokles na tom do budoucna zřejmě nic nezmění. Amazon navíc zaznamenal úctyhodný rekord, když krátce překonal biliónovou hranici tržní kapitalizace.
Rady od těch nejpovolanějších
Při pročítání výše zmíněných výsledků člověk snadno nabude dojmu, že kněžím při alokaci kapitálu pomáhá „hlas shůry“.
Boží zprostředkování rozhodně nelze vyloučit, nicméně celá věc má i mnohem prostší a zcela světské vysvětlení. V čele anglikánského fondu totiž stojí tzv. Church Commissioners, speciálně pro tento účel sestavené těleso, které přijímá všechna zásadní rozhodnutí ohledně správy církevního portfolia.
Jeho členové se však rozhodně nedomnívají, že disponují jakousi zvláštní investiční prozřetelností. Právě naopak! Vědomi si svých omezení, nezdráhají se oslovit ty nejuznávanější odborníky v odvětví. Na seznamu církevních poradců bychom tak nalezli poradenské domy a hedgeové fondy jako BlackRock Advisers nebo Winton Capital Management. Nemalá část prostředků fondu je ostatně investována právě přes tyto prostředníky.
Křesťanská etika nade vše
Jak se však tato výnosná činnost shoduje s přísnými pravidly křesťanské etiky? Nutno říci, že Church of England tuto otázku neponechává náhodě!
Je to totiž možná překvapivě právě tato na první pohled velmi konzervativní organizace, která patří mezi světové tahouny v oblasti prosazování tzv. etického investování – tedy takového vkládání vlastních úspor, které v sobě odráží zásadní humanitní, sociální a environmentální hodnoty.
Zvláště v oblasti citlivosti vlastních investic k životnímu prostředí jsou anglikáni velmi aktivní a tuto položku si pečlivě hlídají. Zdůvodňují to přitom nutností ochraňovat ty nejvíce znevýhodněné boží tvory světa před ničivými dopady klimatických a dalších přírodních změn.
Bez přísných environmentálních standardů to nepůjde
Církev se tak v posledních letech například proslavila prosazením poměrně přísných environmentálních standardů pro těžařské společnosti British Petrol a Royal Dutch Shell.
Svoji vlastnickou účast v nich, která se opakovaně setkává s kritikou některých aktivistických skupin, přitom obhajuje velmi střízlivě. Tvrdí totiž, že úplná nezávislost lidstva na fosilních palivech v současnosti není možná a ani nejbližší budoucnost zřejmě tento modus vivendi neumožní.
Avšak jsou to právě velké těžařské koncerny, které při správném tlaku akcionářů mohou přijmout adekvátní úpravu podmínek své činnosti. Díky svému významu v odvětví se tak mohou stát nositeli nových ekologických standardů, což u drobnějších společností často z kapitálových důvodů není proveditelné.
Že svou pozici myslí vážně, demonstrovala Church of England v roce 2015, když rozhodla o stažení zhruba 12 miliónů britských liber z firem zabývajících se těžbou výhřevného uhlí a ropy z kanadských jílových písků. Tyto formy těžebního činnosti jsou totiž vědci uváděny jako nejvíce environmentálně škodlivé.
Celá činnost je tak v souladu i se zásadami větších investorských skupin, do nichž se anglikáni sdružují. Mezi nejpodstatnější patří Church Investors Group. Ta přitom rozhodně není nevýznamným hráčem, neboť ve svých řadách sdružuje 67 církevně zaměřených investičních subjektů z Velké Británie, Irska a dalších zemí britského Commonwealthu, které dohromady spravují jmění rovnající se 21 miliardám britských liber.
Faux pas s Amazonem
Církev se však v rámci svých investičních aktivit zaměřuje i na oblast prosazování dobrých managerských a sociálních standardů. Nejednou tak aktivně vystupovala při obsazování předních manažerských postů ve firmách s vlastnickým podílem. Několik manažerských stálic tak bylo poměrně překvapeno, když jejich jmenování brzdila právě tato organizace s poukazem na jejich etické prohřešky v oblasti řízení lidských zdrojů, účetnictví či zavádění a udržování bídných pracovních podmínek zaměstnanců.
Nicméně, jak se nedávno přesvědčila faktická hlava této církve, arcibiskup canterburský Justin Welby, přehnaný aktivismus se může i ošklivě vymstít. Na jedné byznysové konferenci v Manchesteru totiž silně kritizoval přední technologické společnosti v čele s Amazonem právě za nízké pracovní standardy poskytované zaměstnancům a obecně pak jejich údajnou snahu vyhýbat se řádnému placení daní v zemích, kde působí.
Jenže jak již bylo řečeno, právě anglikáni v těchto společnosti disponují nemalým vlastnickým podílem a z těchto „nezdaněných peněz“ čerpají své zisky. Nepřekvapí proto, že daný výstup s sebou strhl lavinu kritiky.
Cesty boží jsou nevyzpytatelné… ale inspirující
Jak je tedy vidět, i církevní organizace si na poli investování mohou vést nadmíru dobře. Pro drobného individuálního investora přitom představují poměrně užitečný zdroj inspirace. Důvodem je především jejich zaměření na stabilní kladné výsledky zhodnocování kapitálu.
Z hlediska cenných papírů pak stojí za zmínku důraz na hodnotové investování do kapitálově silných a příjmově nadprůměrných firem, jež platí za těžké váhy ve svých odvětvích a své akcionáře odměňují pravidelnými dividendami. To vše se přitom může stát základem pro zajímavé investiční portfolio.
