Taky máte plnou emailovou schránku zpráv, ve kterých vám princ z Ugandy slibuje pohádkové bohatství? Podobným způsobem oslovují své „potenciální klienty“ i různé pochybné firmy, které rozesílají poštou na první pohled neplatné šeky s ilustrační částkou: „jakou byste mohli vydělávat i vy.“
Patrick Combs jednoho dne v roce 1995 podobný dopis obdržel, v něm byl vypsaný šek na jeho jméno v hodnotě 95 093.35 $. Šek byl samozřejmě bezcenný a neplatný, jeho účelem mělo být nalákání adresáta ke spolupráci s pofidérní společností.
Jenže Combs dostal neodolatelně vtipný nápad (alespoň si myslel, že bude vtipný.) Zjevně falešný šek vzal a odnesl ho do nejbližšího vkladového bankomatu (některé americké bankomaty přijímají vklad prostřednictvím šeku.)
Očekával, že při zpracování platby obdrží od své banky telefonát nebo dopis, ve kterém bude informován, že vložený šek je neplatný. Sám Combs tvrdí, že to celé byl jen praktický vtip a očekával, že bankovní pracovníci alespoň ocení jeho smysl pro humor.
Jenže ani dopis, ani telefonát nepřicházel. A co víc, vtipálek o pár dní později vyrazil znovu k bankomatu, aby si tentokrát nějaké peníze vybral a všiml si, že na jeho účtu je podezřele moc peněz, přesně o 95 093.35 dolarů více peněz.
„Všichni víme, že tady jsem to měl ukončit. Falešný šek. Bankovní chyba. Uvědom banku a vrať peníze. Jenže to se lépe řekne, než udělá, zvláště proto, jak se situace dále vyvíjela,“ popisuje Combs svůj příběh.
Nejdříve ze všeho zavolal svému kamarádovi z oboru, aby si u něj ověřil, jak je možné, že byl šek proplacen. Překvapivě se dozvěděl, že je to zcela standardní postup, banka peníze proplatí do posledního centu, ale peníze zůstanou na účtu zablokované a čekají na proplacení šeku. Combs tedy neměl k penězům přístup, ale jeho účet disponoval téměř 100 tisící pochybných dolarů.
Zkouška charakteru
Banka peníze nestáhla ani o týden později, Combs tedy navštívil banku osobně a zdejší zaměstnanec ho uvědomil, že částka je nyní dostupná k výběru. V přepočtu na kurz dolaru z roku 1995 přes 2.5 milionu korun patřilo překvapenému novému majiteli.
Velká část lidí by nemeškala, peníze okamžitě vybrala a pro jistotu rovnou zrušila účet. Combs ale nemohl uvěřit bizarnosti situace, nechal bance další dva týdny, během kterých si mohla banka prověřit, zda je šek krytý a peníze zablokovat.
„Po třech dlouhých týdnech, během kterých jsem odolával pokušení peníze vybrat a utéct do Mexika, kde by jejich hodnota byla dvojnásobná, jsem se od samotného manažera pobočky dozvěděl, že peníze jsou oficiálně moje a mohu je začít utrácet. Dle jeho slov nemůže být šek po deseti dnech stornován. „Tak hovoří zákon,“ pokračuje Combs ve vyprávění.
V takové situaci by asi každý rozumný člověk požádal o aktovku a na místě by peníze do posledního centu vybral:
„Mně asi chybí nějaký gen, který by mi umožnil užít si okamžiku, protože jsem se peněz ani nedotkl. Odjel jsem rovnou do právnické knihovny, abych si ověřil ono desetidenní pravidlo, o kterém jsem se dozvěděl v bance.
Tehdy jsem se dočetl dvě překvapivé informace. Zaprvé, manažer mojí banky se plete. Žádné pravidlo deseti dní neexistuje. Ve skutečnosti má banka na prověření krytí šeku pouhých 24 hodin. Ve Spojených státech, pokud banka během 24 hodin platbu neprověří a neuvědomí vás o selhání platby, máte právní nárok peníze utratit.
A za druhé jsem se dozvěděl, že podezřele vypadající šek byl ve skutečnosti pravý. Jakkoli bizarní se to zdálo, šek na 95 tisíc dolarů byl podle všech právních norem platný.“
To byla chvíle, kterou už prostě nešlo nevyužít. Combs peníze vybral a uložil do bezpečnostní schránky. Očekával, že firma, která z nějakého důvodu rozesílá ve spamu pravé šeky, se ozve sama a bude prosit o své peníze.
Místo toho se konečně dočkal reakce od banky. Ta zablokovalo jeho debetní kartu, odepřela mu přístup k účtu a delegovala jakéhosi zaměstnance, který Combsovi věnoval velmi rozčílený telefonát.
Z překvapivého a poměrně děsivého telefonátu se dozvěděl, že jestli okamžitě nevrátí bance omylem vyplacené peníze, tak k němu domů přijde policie a odvedou si ho v poutech za podvodné jednání.
„Se slušností nejdál dojdeš“
Combs tvrdí, že by v takovéhle situaci očekával spíše omluvný telefonát, ve kterém by mu sám manažer pobočky vysvětlil, že banka udělala chybu a požádal by ho o vrácení omylem vyplacené částky. V takovém případě by bez problému peníze odevzdal ještě ten samý den, chyby přece děláme všichni.
Místo toho se dočkal pasivně agresivního jednání, ve kterém se banka tvářila, jako by se je snažil okrást. Z toho důvodu reagoval poměrně logicky:
„Pošlete mi oficiální písemnou žádost, podle které zjistím, že se za zástupce banky jen nevydáváte. A vysvětlete mi v rámci oné písemnosti, z jakého důvodu požadujete navrácení peněz. Z vašeho vyjádření jsem trochu zmatený.“
Na tuto prosbu se mu překvapivě dostalo striktní a úsečné odpovědi:
„Ani náhodou.“
Všichni víme, že v moderní společnosti se bez písemného dokumentu neobejdete ani při nákupu rohlíků, ke kterému obdržíte alespoň účet. Jakmile po nějaké instituci něco požadujete, musíte vyplnit formulář, úřední žádost nebo alespoň vlastnoručně podepsaný dokument. Postoj banky, která odmítala přistupovat stejným způsobem ve chvíli, kdy zjevně pochybila, Combse rozčílil a tak se rozhodl, že se s bankou bude přít.
„Začal dlouhý a táhlý proces, během kterého jsem se dožadoval písemné žádosti a banka se dožadovala peněz. Moje stanovisko bylo jasné: „Bez omluvného dopisu vám nevydám peníze, které jsou legálně moje,“ argumentuje Combs.
V té době se událost rozkřikla a dostala do povědomí široké veřejnosti. Combsova emailová schránka se plnila zprávami vyjadřujícími podporu v boji proti zlovolné bance. Příběh pronikl do tisku a rychle se dostal do nejvyšších mediálních kruhů, například k samotnému Davidu Lettermanovi.
Souboj občan vs. banka 1:0
Banky samozřejmě nevyjednávají jen po telefonu, po nějaké době povolala pobočka právní oddělení a Combse zažalovala, ten si však stál tvrdošíjně za svým: „Bez omluvného dopisu peníze nevydám.“
Po nějaké době se Combs rozhodl, že příběh je natolik kuriózní, že si zaslouží větší divácké publikum. Začal tedy objíždět svět se svým stand-upovým číslem, ve kterém popisuje, jak ze dne na den vyhrál v loterii, aniž by kdy vsadil tiket.
Příběh se stal extrémně populárním a pro dotyčnou banku asi nebyl úplně ideální reklamou. Finanční krize v roce 2008 ještě podpořila občanskou nenávist vůči bankám a veřejnost začala v rámci celé situace tím více stranit Combsovi, který se cítil být v právu.
Zhruba po půl ročním vyhroceném sporu se banka uvolila sepsat písemnou žádost osvětlující celou situaci a Combs poté peníze dle svého slibu vrátil do posledního centu. Se svým komediálním číslem ale dál bavil celý svět a jeho show přetrvala dlouhé roky po ukončení sporu.
Jak sám říká: „Mým cílem nebylo obohatit se o sto tisíc dolarů, na které jsem neměl nárok. Chtěl jsem své bance dopřát lekci slušného chování. Obávám se ale, že i přes to všechno se v bankovní kultuře a přístupu k zákazníkům vůbec nic nezměnilo.“
Combs sice nakonec vrátil pochybně nabyté peníze. Díky svému komediálnímu číslu se ale vypracoval na veřejně známou osobnost, již 25 let vystupuje po celém světě jako motivační řečník a bavič a sepsal několik knih.
Jeden jediný falešný šek mu tak kompletně změnil život a nakonec ho nasměroval na cestu k úspěchu. Pro nás ostatní to může být poučením, že ve své spamové schránce možná přehlížíme poklady, které si zaslouží o něco více pozornosti, než kolik se jim dostává.
Přečtěte si raději znovu ten dopis od nigerijského prince, třeba si nevědomky šlapete po štěstí.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#PatrickCombs #Man1Bank0 #penize #podnikani #zkusenosti #pribehy #spam #junkmail #podvod #standup #banka #prilezitost #byznys
Parádní článek, pěkné počteníčko na víkend. Jen tak dál?