Rozvolňování opatření povede k návratu do starých kolejí. Čím dřív obchody, restaurace, hotely, kadeřnice (a spousty dalších, kteří nebyli uvedeni a nemají tedy jistotu) otevřou, tím dřív se život vrátí do starých kolejí. Tak zní ve zkratce argumentace objevující se na mnoha místech ve sdělovacích prostředcích, a tak by se dal popsat i postoj některých podnikatelů k tomu, co nás v oblasti businessu v nejbližší době čeká a jak se situace bude vyvíjet. Nemyslím si, že to tak bude.
Jak mě v komentáři k příspěvku na toto téma publikovaném na LinkedIn upozornil jeden ze čtenářů, je potřeba si nejdřív vyjasnit, co je míněno tím "do starých kolejí". Zda se v důsledku rozvolňování máme dostat "do stavu země před nákazou" nebo opětovně "do stavu exponenciálního šíření nákazy". Obě varianty jsou možné a mnoho lidí se právě toho druhého důsledku (dle mého soudu oprávněně) bojí a bát ještě dlouho bude.
Právě tato obava, že rychlým a nekoncepčním rozvolňováním může reálně dojít k novému nárůstu šíření nákazy, je jedním z důvodů, proč se domnívám, že "do stavu země před nákazou" se jen tak nevrátíme - jestli vůbec.
Návrat do jakéhosi normálu ale nebude podle mého komplikovat jenom korona. V podstatě jej znemožnila i celá škála "opatření na zamezení šíření COVID-19 a na zmírnění dopadů pandemie" přijímaných vládou ČR nebo na její návrh.
Zajímavá je situace třeba kolem "bezúročných" půjček z programu COVID, na které nedosáhnou ti, kdo "v současné době nemají obraty", jak se nejčastější důvod nedosažení na půjčku veřejně prezentuje.
Podle mě však u COVIDU nehraje roli zas až tak moc to, zda někdo má nebo nemá nyní obrat, ale jeho vyhlídky na další perspektivní pokračování v podnikání tak, jak fungovalo doposud. Posuzování "solventnosti" žadatele o úvěr ponechal totiž stát (poněkud alibisticky) v kompetenci komerčních bank a na jejich pravidlech vyhodnocování rizik. A pro ty je dle mého názoru (i s ohledem na státní garanci a odklad splácení) mnohem důležitější analýza rizik ve vztahu k očekávanému budoucímu vývoji. Tedy otázka, zda je reálné, že žadatelovo podnikání současnou krizi přežije a on bude schopen úvěr v budoucnu splácet.
S určitou mírou nadsázky se mi tedy zdá, že zamítnutí žádosti o COVID by mělo být pro každého neúspěšného žadatele varovným signálem, že je na místě přehodnotit zda, a pokud ano, tak za jakých podmínek, může jeho podnikání současnou situaci přežít!
V praxi se však bohužel setkávám spíše s nadáváním na to, že podmínky jsou špatně nastaveny, a že je třeba "více křičet", aby se i na ty neúspěšné žadatele v další vlně úvěrů dostalo. Nedostane. Minimálně je potřeba počítat spíše s touto, než s jakoukoliv jinou alternativou. A podle toho se zařídit.
Obdobné je to s podporou z programu Antivirus. Nejprve musíte státu sdělit hromadu informací, které by měl být schopen ze všech těch přehledů a přiznání, která jste povinni podávat, zjistit sám. Může se jednat o nedokonalost systému, snahu žadatelům znepříjemnit podání žádosti (a tím zmenšit jejich počet), anebo o neopakovatelnou příležitost získat od podnikatelů bezbolestně aktuální přehledně strukturovaná data a informace, která bude v budoucnu možné "šikovně" využít.
Dále musíte zaplatit 100 % nákladů (včetně povinných odvodů státu) a teprve poté Vám stát (možná) vrátí poměrnou část - to navíc pod podmínkou, že se vzdáte nároku na náhradu škody.
Když se nad tím ale zamyslíte, co je vlastně často výsledkem celého Antiviru (pomíjím poměrně vysoký počet neúspěšných žádostí)? Pod příslibem příspěvku nepropustíte zaměstnance, pro které nemáte práci. Namísto toho (a toho aby se většina z nich přihlásila na úřad práce) jim zaplatíte náhradu mzdy za tzv. překážky na straně zaměstnavatele. Jsou to ale skutečně Vaše překážky? A co se stane, až se Váš podnik bude moci legálně otevřít? Budete mít pro tyto zaměstnance dostatek práce? Jak dlouho bude Antivirus fungovat? Bude to stačit? A co se zaměstnanci, kteří Vám namísto návratu do práce dají výpověď a půjdou pracovat za lepší mzdu jinam?
Celý program je touto optikou pouze prevencí aktuálního vzniku nákladů na vyplácení podpory v nezaměstnanosti, když v rámci Antiviru tyto náklady nesou (a ještě ponesou) dobrovolně zaměstnavatelé. Nikoho tímto ani v nejmenším nenabádám k propouštění nebo panice. Je ale v první řadě potřeba myslet na sebe a podle toho se také zařídit. A přestat čekat na to, že vám pomůže stát.
Je mnohem víc ukazatelů, které naznačují, že očekávání, že se v rámci kompenzací, refundací, bonusů a příspěvků dostane na každého, kdo současnou situací utrpěl ztráty, je naivní. Naopak, Ti kteří mají vyhlídky nejhorší, mají také nejmenší šanci na to, že jim stát efektivně pomůže.
Pokud někdo něco "dostane od státu", může to považovat za bonus. Ovšem jakou cenu za ten bonus zaplatí, se nejspíš v plném rozsahu ukáže mnohem později. A nejspíš zaplatíme všichni.
Proto se domnívám, že již skutečně nastal nejvyšší čas na přehodnocení současné situace a možností dalšího postupu. Je čas zanechat jakýchkoliv očekávání pomoci zvenku a smířit se s tím, že pomoci si musíme každý z nás sám a sami sobě navzájem!
Pokud máte na současnou situaci a na její budoucí možný vývoj jakýkoliv názor, budu ráda za Vaše postřehy v komentářích. Pokud vidíte situaci podobně jako (nejen) já, doporučuji Vaší pozornosti #restartpodnikani
Přeji všem krásný a inspirativní prodloužený víkend!
AMP