Mluvíte si občas sami pro sebe? Pokud ano, pak se určitě nemusíte stydět. Každý z nás občas předvede svůj vnitřní monolog nahlas. Jazyk je klíčový komponent při řešení problémů a pozorování světa kolem nás.
Řada faktorů, jako třeba rozdíl mezi molekulárními a vesmírnými rozměry, nelze přímo pochopit a představit si jejich vztažnost, lze je ale vyjádřit jazykem. Pokud je jazyk tak zásadním nástrojem pro naše intelektuální schopnosti, měli bychom jej vzít na zřetel i při designování umělé inteligence.
Alespoň pokud chceme, aby uměla inteligence uměla napodobovat nebo pracovat podobně, jako lidské myšlení.
Vnitřní monolog
O niterních rozhovorech a monolozích každého z nás se moc nemluví. Všeobecně se předpokládá, že každý z nás k nim občas přistoupí, ačkoli ne každý s tímto názorem souhlasí. Jedním z důvodů může být fakt, že existují jedinci, kteří nevedou vnitřní monology vědomě, ale stejně jako každý z nás občas sní, i když to mnozí nepřipouští, všichni si občas pokecáme sami se sebou.
U některých ale proces interního monologu probíhá na podvědomé úrovni, takže si ho ani neuvědomují, jiní naopak preferují mluvení nahlas, třeba mě to pomáhá, když se nemohu soustředit. A jelikož je vědecky prokázáno, že komunikace se sebou samým pomáhá řešit složité operace – tak je to asi jen dobře.
Jazyk jako prostředek k určování reality
Někteří antropologové dokonce věří tomu, že jazyk ovlivňuje naše vnímání reality. Existuje teorie nebo spíše hypotéza, známá jako Sapirova–Whorfova hypotéza. Teorie kontrastuje s univerzální představou, že všichni lidé přemýšlí a formují jazyk stejným způsobem (univerzální gramatika,) což je koncept, který podporuje Noam Chomsky.
Ačkoli by tato obecná teorie byla z politického hlediska zajímavá, protože by to znamenalo, že máme jako lidstvo mnoho společného, z psychologického hlediska to není moc reálné.
Sapirova–Whorfova hypotéza existuje ve dvou formách: slabá a silná forma. Ve slabé formě teorie naznačuje, že jazyk má vliv na náš náhled na svět a způsob jakým jej popisujeme. Silná forma oproti tomu udává, že jazyk určuje i náš způsob přemýšlení.
Zdá se, že struktura jazyka opravdu ovlivňuje způsob, jak přemýšlíme. Keith Chen zkoumala jazyky s různými strukturami a její výzkum minimálně poukázal na to, že jazyková struktura ovlivňuje naše chování.
V rámci tohoto výzkumu sledovala návyky lidí různých mateřských jazyků. Zjistila například to, že angličtina: „Nutí řečníky gramaticky oddělovat budoucnost od přítomnosti, z toho důvodu se anglicky mluvící lidé méně zaměřují na budoucnost.“
Zajímavý je například jazyk Kuuk Thaayorre, který je dalším zajímavým příkladem, jak jazyk ovlivňuje naši kognici. Prostřednictvím této řeči totiž nelze vyjádřit „vlevo“ nebo „vpravo.“ Veškeré směry jsou tedy udávány světovými stranami. Lidé z tohoto kmene musí mít neustále přehled o tom, kde se nachází jaká světová strana.
Ačkoli toho o jazyku stále nevíme dost, studie, které jej zkoumají, udávají trend teorií, které předpokládají, že jazyk zásadně ovlivňuje paměť, chování i všeobecný způsob, jakým přemýšlíme.
Aplikace lidské řeči do umělé inteligence
Tím se nabízí zásadní otázka, jakým způsobem lze těchto poznatků využít při vývoji umělé inteligence? Pokud chceme, aby počítače přemýšlely jako lidé, musíme nejdřív pochopit jak vlastně lidé přemýšlí. Je-li jazyk tak základním aspektem lidské mysli, pak bychom měli zajistit, aby byl jeho koncept zakomponován do umělé inteligence.
- Každá dostatečně pokročilá umělá inteligence musí být schopna se dynamicky učit nové jazyky. Naprogramování jedním základním jazykem v tomto případě nestačí.
- Umělá inteligence musí být schopna identifikovat různé jazykové kontexty a musí je umět využít v konverzaci s různými lidmi.
- Umělá inteligence musí být schopna „niterního monologu.“
S ohledem na tyto body bychom měli být schopni implementace těchto myšlenek a jejich testování. Můžeme zkusit navrhnout umělou inteligenci, která bude mít základní schopnost učení cizích jazyků. Zároveň by měla být schopna rozpoznat rozdíly mezi různými jazyky a jejich mluvčími.
Jedině tak dokážeme zajistit, aby počítače opravdu přemýšlely podobně jako my a byli schopny úplné a komplexní konverzace. Při efektivní aplikaci tohoto konceptu bychom mohli být v blízké době svědky reálné diskuze mezi počítačem a člověkem.
K tomu si dosaďte umělou inteligenci schopnou evoluce a vývoje sebe sama o které jsem psal včera a máme poměrně rovnocenného protivníka, který je zároveň bezchybný, nesmrtelný a čistě racionální... no nechme se překvapit.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#robotika #evoluce #robot #Asimov #jazyk #umelainteligence #AI #pocitac #programovani #vyvojarstvi #veda #vyzkum #teorie #teorie #hypoteza