V roce 2018 provedla skupina vědců investigativní studii, která zkoumala podstatu úzkosti. Na jejím základě objevila v hipokampusu neurony, jež označila za „buňky úzkosti.“ Překvapivým výsledkem studie byl fakt, že neurony, které regulují úzkostné stavy mohou být kontrolovány proudem světla.
Poznatky, které byly demonstrovány v experimentu s laboratorními myšmi, mohou být využity ve prospěch milionů lidí po celém světě, které trpí úzkostnými poruchami. Vědci v současné době vyvíjí lék, který by cílil přímo na tyto „buňky úzkosti.“
Labyrint světa a ráj myší
„Chtěli jsme pochopit, kde je zakódovaná emoční informace, která se projevuje jako pocit úzkosti,“ vysvětluje jeden z výzkumníků neurovědec Mazen Kheirberk z University of California v San Franciscu.
Pro účely pozorování výzkumníci využili techniku zvanou „calcium imaging,“ při které vložili do mozku myší miniaturní mikroskopy, s nimiž zaznamenával jejich mozkovou aktivitu v hipokampusu zatímco se pohybovaly ve výběhu.
Pointou pokusu bylo, že tento „výběh“ byl speciálně upraven. Vědci v něm vybudovali komplexní bludiště – některé jeho části vedly do otevřených prostor a vyvýšených míst, které měly za úkol způsobit myším úzkost a strach (otevřené prostory v nich intuitivně vyvolávají strach z predátorů.)
V mozku myší vystavených potenciální hrozbě se ve stresových situacích aktivovala část hipokampusu, čím více byla myš vystresovaná, tím byla silnější neuronová aktivita.
„Tyto neurony jsme nazvaly úzkostnými buňkami proto, že se aktivovaly pouze ve chvíli, kdy se myši dostaly do stresového prostředí,“ vysvětluje další z výzkumníků Rene Hen z Columbia University.
Jak je známo, hypokampus je část mozku, která reguluje produkci hormonů kontrolující emoce.
Jelikož stejné regulační procesy, jaké fungují v mozku myší, jsou aplikovatelné i na lidi, vědci došli k logickému závěru, že úzkostné neurony budou součástí i našich mozků.
„Díky tomuto objevu se nám otevřela celá oblast dalšího zkoumání a objevování léčebných metod, o kterých jsme dosud neměli ponětí,“ říká Jessica Jimenez z Columbia University.
Ještě lepší zprávou je, že vědci dokonce objevili způsob, jakým tyto neurony lze kontrolovat – alespoň tedy u myší – a metoda prokazatelně měnila chování pozorovaných zvířat.
Světlo na konci chodbičky
Použitím techniky zvané optogenetika, vědci paprskem světla snižovali aktivitu neuronů a prokazatelně tak snižovali jejich pocit úzkosti.
„U pozorovaných myší jsme touto metodou snížili pocit úzkosti natolik, že reálně vykazovaly větší zájem v objevování bludiště,“ vysvětluje Kheirbek.
Regulace úzkosti optogenetikou překvapivě fungovala oběma směry.
Změnou světelných podmínek byli výzkumníci schopni navýšit aktivitu úzkostných neuronů natolik, že myši pociťovaly úzkost dokonce i v bezpečných částech bludiště.
Vědci připouští, že tento mozkový region pravděpodobně nebude jedinou oblastí mozku zodpovědnou za pocit úzkosti.
„Tyto neurony jsou nejspíš pouze součástí regulačního okruhu, který zvířatům poskytuje emocionální informace,“ pokračuje Kheirbek, a dodává, že bude nutný hlubší výzkum ostatních mozkových regionů.
„Našim dalším krokem bude každopádně výzkum, zda podobné procesy lze sledovat i u lidí – na základě podobnosti myších a lidských mozků, která je nám známa, to je velice pravděpodobné.
Pokud se to prokáže, otevře nám tento výzkum cestu k celé sérii výzkumů, hledajících léčbu řady psychických poruch.
Což je povzbudivá zpráva!
Máme jasný směr, počáteční fázi, ze které můžeme vycházet při objevování experimentální léčby,“ uzavírá téma Kheirbek.
Záblesk naděje do potemnělého světa lidí zatížených psychickými problémy a klinickou úzkostí?
Prozatím bude bezpečnější držet se těch méně exponovaných částí bludiště.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#veda #vyzkum #deprese #uzkost #psychika #psychologie #hipokampus #optogenetika #mozek #studie #medicina
