Teorie chaosu operuje s konceptem efektu motýlích křídel, ten předurčuje, že nepatrný zásah do funkčního systému může eskalovat v sérii nepředvídatelných událostí s rozsáhlými následky. Teorie doslova vychází z předpokladu, že: „Mávnutí motýlích křídel může v konečném důsledku vyvolat tajfun.“
Tuto teorii lze přímo vztáhnout na současnou situaci s pandemií koronaviru, ačkoli zde se hodí spíše přirovnání k zemětřesení – to obvykle vyvolá rázové vlny, ohrožující široké okolí daleko více než samotné epicentrum katastrofy.
Budeme-li k situaci přistupovat optimisticky, pak lze očekávat, že do půl roku epidemie odezní a omezí se na výskyt menších lokálních výskytů nákazy. Ale ekonomické, politické a sociální důsledky současné krize s námi podle všeho přetrvají celé roky.
Spíše než očekávat zotavení společnosti, které předpokládá návrat ke stavu před pandemií, bude rozumnější hledat odlišný způsob, jakým společnost přenastavit a v následujících letech směřovat. Ani tato cesta ale nebude hladká. Příštích 3 - 5 let nám připomene, že COVID-19 byl bleskem z čistého nebe, za kterým musí nutně následovat hrom.
Najít jasnou hranici mezi dopady samotného viru a jeho budoucích následků pochopitelně nebude snadné. Ohlédnutím do minulosti můžeme například vysledovat, že Versailleská smlouva a Velká hospodářská krize dopomohla k moci Hitlerovi a tedy i vzestupu Třetí říše.
Dnešní extrémně provázaný globální systém moderní civilizace může efekt motýlích křídel ještě umocnit a urychlit.
Lze vůbec předvídat scénář, jaký současná krize vyvolá a její následky na civilizaci? Vzhledem k tomu, s jakou silou virus udeřil na vládní instituce a zdravotnický systém, některé kroky budou zcela nevyhnutelné v zájmu přípravy do budoucna.
A jakákoli predikce následujících událostí se může zcela minout s realitou, z prostého důvodu – Svět čelí zcela unikátní hrozbě. Přesto můžeme vycházet z historických událostí a lépe porozumět tomu, jaká budoucnost nás čeká.
Dozvuky globální hrozby
V tuto chvíli je největším rizikem fakt, že světem stále šíří několik zdokumentovaných kmenů viru SARS-CoV-2 a ohrožené jsou celé národy a státy. Vývoj a distribuce vakcíny může trvat i 18 měsíců a ani potom není jisté, nakolik bude účinná s ohledem na to, že se soustředí na jediný původní kmen viru.
Ekonomicky silné státy budou po odeznění karantény pochopitelně bojovat s recesí a ekonomickou krizí, daleko horší situace ale čeká rozvojové státy a země třetího světa, které nemají ani finanční ani zdravotnické kapacity na boj s nákazou.
I když to vypadá, že globálně křivka nově nakažených klesá, situace se může rychle změnit k horšímu poté, kdy státy sejmou vládní restrikce a řízenou izolaci populace. V případné druhé vlně by bylo hledání rovnováhy mezi veřejnou bezpečností a ekonomickými následky ještě o poznání bolestivější.
Optimistických prognóz, které předpokládají rychlý návrat ekonomiky k předchozímu stavu, postupem času ubývá a odborníci se začínají shodovat na tom, že čelíme zásadní globální krizi.
Důvodů je několik, mezi ty základní ale patří závislost jednotlivých světových trhů a průmyslů, provázanost zásobování materiálem i komponenty výroby a globalizace.
Významným ekonomickým faktorem je vzrůstající nezaměstnanost, která se nebezpečně blíží úrovním, jenž přesáhnou největší krize současného století a podle odborníků můžou atakovat i čísla z Velké hospodářské krize.
Vládní finanční podpora ekonomiky zdaleka nepokrývá dosud vzniklé ztráty a přesto enormně zatíží národní HDP a ekonomický růst západního světa. Z toho důvodu někteří odborníci předpovídají zotavení ekonomiky ve dvou vlnách – graficky vyjádřitelné jako W.
Na občanské úrovni je HDP posledním problémem, který obyvatelstvo trápí. Tisíce firem a společností čelí bankrotu a drobní podnikatelé jsou v první linii ekonomických ztrát. Nejvíce ohrožené sektory jsou paradoxně ty, kterými se celá moderní společnost řídí – marketing, nadstandardní služby, letecké společnosti.
Vládní snaha o zmírnění ekonomických následků na občany v některých zemích přinesla odklad nájmů, který ovšem přímo ohrožuje stabilitu realitního trhu. Vlády jsou přitom přímo závislé na daňových odvodech průmyslu a trhu. Oslabená státní ekonomika nebude schopna zajistit sociální jistoty a záchranné systémy a zemi hrozí politický kolaps a občanské nepokoje.
Scénář Suezské krize
Politickému kolapsu čelí primárně státy jejichž ekonomika je přímo závislá na ropě. Od Ekvádoru až po Írán. Podobných příkladů již zažila historie několik, v 80. letech minulého století například přispěla ropná krize k rozkladu Sovětského svazu.
Kombinace kolabujících světových cen ropy a vysoká pravděpodobnost zrušení letošní posvátné poutě do Mekky (Hadždž) ohrožuje dva největší příjmy Saudské Arábie.
Rychlé šíření koronaviru na území Íránu v kombinaci s americkými sankcemi zase fatálně ohrožuje tamní politiku.
Ropné státy již v současnosti žádají od MMF nouzové půjčky a čerpají své finanční rezervy. Arabský záliv bude možná muset ustoupit od svých vazeb na americký dolar.
Do destabilizovaného ropného průmyslu může zasáhnout Čína, všichni sice víme, že ta má momentálně velký problém nastartovat ekonomiku a uniknout prohlubování deficitu. Světu přesto hrozí „Suezský scénář,“ ve kterém v roce 1956 Eisenhowerova administrativa pohrozila ukončením podpory britské libry, pokud Británie neustoupí ze Suezského kanálu.
Se současnou obchodní válkou mezi Čínou a USA představuje čínská moc na světový ropný trh globální riziko a hrozí fragmentace monetárního trhu.
Další migrační krize
Globální ekonomická fragmentace a snížená životní úroveň vyzdvihuje hrozbu ještě masovější migrace z ekonomicky nejvíce zasažených států. Turecko přitom dalo jasně najevo, že nehodlá poskytovat azyl další vlně zoufalých běženců.
S ubývající podporou Zálivu pro Egypt a Súdán hrozí exodus i z těchto zemí. Výhledově lze očekávat narůstající migrační krizi ze Střední Ameriky do Mexika a velký přesun lidí z Blízkého Východu do Evropy.
Ještě dalekosáhlejší následky může mít situace, kdy vládní autority obnoví hraniční provoz a miliony lidí se může pokusit opustit „červenou zónu“ tzn. státy, které nemají dostatečnou zdravotní péči a nezvládají boj s pandemií.
To představuje riziko hlavně pro Evropu, která má benevolentnější migrační podmínky a všeobecně vysokou životní úroveň.
Vzrůstající nacionalismus
Ekonomická recese, narůstající migrační krize a frustrace široké veřejnosti může výrazně inklinovat k tendencím nacionalismu a rasismu. Již současný stav poukazuje na trend, kdy jednotlivé státy „bojují samy za sebe“ a situaci nepřidává cejch koronaviru, který zdvihá vlnu diskriminace lidí ze zasažených oblastí.
Předvídat nebo jen doufat v to, že společnost se semkne k větší spolupráci v případě budoucí krize, by bylo příliš optimistické, až možná naivní. Čínská manipulace s čísly epidemického vývoje na jejich území naopak vybízí k větší opatrnosti vůči okolním politickým režimům.
Pozice Evropské unie vlivem pandemické krize výrazně oslabila a členské státy se zaměřují hlavně na interní politiku a národní problémy, liberalisté jsou v nelehké pozici a demokracie se ukazuje jako neefektivní režim ve zvládání pandemické hrozby.
Důležité investice
Jaké investice lze učinit nebo podpořit, abychom v budoucnu zamezili podobným hrozbám a směřovali ekonomiku udržitelnějším směrem?
Zcela zásadní bude investice do biotechnologií a zdravotní péče, obojí je pro zvládání virových pandemií stěžejní. USA budou muset podpořit diskuzi o plošném zdravotním pojištění a dostupné zdravotní péči a některé evropské státy mají jasnou zpětnou vazbu, že jejich zdravotní zázemí nemá dostatečné kapacity.
Daleko zásadnější je globální investice do zdravotnických systémů rozvojových zemí, které představují riziko potenciálního epicentra další epidemie nebo dokonce pandemie. Investice do zemí jako Indie nebo Indonésie může být pro bezpečnost světa kritická.
Dalším segmentem, kterému se pravděpodobně dostane silné podpory, bude sektor soukromého a dálkového vzdělávání, které se v současné době potýká s nedostatečnou užitelností a přitom je po dobu pandemie zásadně důležité.
Civilizační hrozby
Koronavirus se prokázal jako větší hrozba pro vládní instituce než 11. září a Finanční krize 2008 dohromady, není tajemstvím, že některé světové politiky hrozbu silně podcenily a jen těžko se potýkají s extrémním šířením viru.
Lidská civilizace bude muset soustředit daleko větší aktivitu směrem k hrozbě Klimatické krize i dalších potencionálních pandemií. Globální bezpečnost musí být naší prioritou a musí tomu odpovídat i politická situace. Zásadní by měla být udržitelnost a nezávislost na fosilních palivech.
Čím hlouběji do budoucnosti nahlédneme, tím větší následky ze současné situace vyplývají, globální společnost bude muset změnit svůj směr a to velmi rychle.
Epidemie moru ve 14. století vymazala ze světa miliony lidských životů po celé Eurasii a druhou největší říši v historii lidstva Mongolskou říši přitom smetla s sebou. Částečně zapříčinila počátek objevitelských expedic a navždy tak změnila lidské pokolení.
Současná krize má mnohem menší následky na životech, její vliv na globální ekonomiku však bude neméně zásadní, můžeme očekávat, že chvilkové pozastavení naší civilizace se velmi silně zapíše do historie a promítne do budoucnosti.
Otázkou je, zda se lidstvo poučí a využije jí jako lekce.
(článek vychází z autorské tvorby Paraaga Khanny, knižního autora a zakladatele společnosti FutureMap.)
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#pandemie #epidemie #koronavirus #COVID19 #budoucnost #prognoza #predpoved #historie #mor #Velkahospodarskakrize #hrozba #civilizace #strach #transformace
