Není tomu dlouho, co byl pojem kryptoměna pro většinu lidí zcela neznámý. V poslední době však problematika kryptoměn výrazně rezonuje odbornou, ale i laickou společností a nabírá čím dál tím větší momentum. Z toho vyplývá rostoucí zvědavost, ale i obavy. Očekává se růst adopce a díky tomu i tlak na kvalitní regulaci. Rozvoj kryptoměn lze jako podmnožinu zařadit pod rozvoj digitalizace, což je proces zavádění a využívání moderních digitálních technologií. Ta mění konvenční postupy napříč společností, zvyšuje efektivnost a klade větší nároky na celou řadu oborů a profesí, se kterými přichází běžný́ člověk do styku na denní bázi.
Kryptoměny sdílejí charakteristiky movitého majetku, komodit, přenosových sítí, ale i měn. Jejich klíčovou vlastností je decentralizovanost. Nepodléhají žádné centrální autoritě, až na výjimky však nejsou anonymní. Jsou tedy zaznamenávány na veřejném blockchainu a budou uchovány do té doby, co budou data uložena na jakémkoliv jednotlivém zařízení. Detailní pochopení technologie vyžaduje znalost distribuovaných sítí, programování, kryptografie, ale i peněžní teorie. To však neznamená, že by technologie nemohla byt masově využívána i bez její hlubší znalosti.
V posledních letech se periodicky vrací téma jejich regulace. Evropské dohledové orgány tuto problematiku poprvé veřejně otevřely v roce 2014. V posledních letech (zejména z důvodu cenového boomu v roce 2017, kdy se o Bitcoin – nejrozšířenější a nejstarší z kryptoměn – začali zajímat investoři i média) roste tlak na regulaci sílí. I přesto, že technologická struktura i legislativa nejsou dokonalé a daňoví poradci, správci daně ani regulátoři nejsou prozatím připraveni na tuto finančně-technologickou revoluci, není rozumné se této technologii vyhýbat. To lze podpořit i aktuální výši tržní kapitalizace kryptoměn, která dosahuje hodnoty okolo 210 miliard amerických dolarů.
Z hlediska terminologie, se kterou se lze v souvislosti s kryptoměnami setkat, je třeba zmínit následující pojmy: virtuální měna, digitální měna, elektronická měna a kryptoměna. Častokrát je přitom velmi obtížné tyto pojmy jednoznačně odlišit a v řadě případů bývají používány jako synonyma. Ve skutečnosti je však mezi jednotlivými termíny možné identifikovat určité odlišnosti, byť se velmi špatně vymezují i s ohledem na fakt, že mnohé z uvedených pojmů nejsou doposud definovány prostřednictvím legislativy a definice poskytované v odborné literatuře nejsou ustálené, neboť se jedná o nový jev.
Pojem virtuální měna je v českém právním řádu jasně definován prostřednictvím zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, kde je řečeno, že virtuální měnou je „elektronicky uchovávaná jednotka bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, a která není peněžním prostředkem podle zákona o platebním styku, ale je přijímána jako platba za zboží nebo služby i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta.“ Oproti tomu pojem digitální měna v české legislativě vymezen není. Je tudíž potřeba vycházet z definic, jež jsou obsaženy v odborné literatuře.
Lze jej vymezit jako soukromě vydané elektronické jednotky, které cirkulují na internetu. Je pro ně charakteristické, že bankovní instituce je nepřijímají jako vklad a nejedná se o zákonné platidlo. V případě pojmu elektronická měna rovněž neexistuje žádná legální definice, v praxi a v odborné literatuře je možné se setkat s tím, že bývá chápán jako synonymum pro pojem digitální měna, avšak záleží na legislativě jednotlivých států.
Posledním termínem, jenž je třeba vymezit a je pro další výklad stěžejní, je pojem kryptoměna. Definovat kryptoměnu je rovněž velmi obtížné, neboť lze říci, že se jedná o termín skrývající široký okruh technologických výstupů, které využívají technologii nazývající se kryptografie, jejímž prostřednictvím jsou zabezpečeny. Využívají propracovaný́ systém digitálních klíčů, které mohou být jak soukromé, tak veřejné. Pro kryptoměny je přitom charakteristické, že veškeré transakce, jež jsou realizovány, jsou založeny na šifrování.
Vznik kryptoměn a jejich rozvoj je spjat s rozvojem moderních technologií. Mezi související patří kryptografie a blockchain. Pod pojmem kryptografie se obecně rozumí věda, která se zabývá šifrováním. Kryptografie přitom pracuje s celou řadou různých metod, jejichž prostřednictvím je možné tohoto výsledku dosáhnout. Samotný́ termín pochází z řeckého jazyka, jeho základem je jednak slovo „kryptós“, znamenající v překladu do českého jazyka „skrytý“, a slovo „gráphein“, přeložitelné do češtiny jako „psaný́“.
Podstata kryptografie spočívá v tom, že zajišťuje, že zpráva, jež je odněkud někam poslána, je zašifrovaná způsobem, aby jí rozuměl jen odesílatel a příjemce, nikdo další. K zajištění utajení zprávy před jakoukoliv jinou osobou slouží speciální znalost, jímž je šifrovací klíč. V praxi to znamená, že odesílatel informaci zašifruje klíčem, který́ nikdo nezná, a tím pádem není možné informaci po cestě k adresátovi pozměnit, což vede k zajištění její bezpečnosti. Příjemce, který́ rovněž zná klíč, si pak informaci velmi jednoduše přečte, neboť ji dokáže snadno dešifrovat, čímž dojde k porušení šifrování. Příjemce tak získává původní zprávu bez jakýchkoliv změn.
Blockchain je nejvýznamnějším mechanismem využívající šifrovací metody kryptografie. Jedná se o mechanismus, který́ je podmnožinou technologie distribuovaných záznamů („Distributed Ledger Technology“, zkráceně „DLT“). DLT je technologií, jejímž prostřednictvím dochází ke sdílení záznamů (dat) v rámci více různých úložišť používaných uživateli. Záznamy v rámci DLT jsou standardně udržovány a rovněž ovládány sítí počítačových serverů, které se nazývají uzly. DLT databáze se člení na veřejné a soukromé. Do veřejných má možnost se zapojit kterýkoliv uživatel. Soukromé mají možnost využívat jen ti uživatelé, kterým byl udělen přístup. Blockchain je pak příkladem veřejné databáze a je tedy možné, aby se do něj zapojil kdokoliv.
Můžeme jej chápat jako mechanismus, který́ používá sadu specifických matematických algoritmů za účelem vytvoření a ověření neustále rostoucí struktury dat, do které lze data pouze přidávat a není možné stávající data odstranit. V praxi je možné na blockchain nahlížet jako technologii mnoha „tváří“, pro níž je charakteristické, že může plnit celou řadu různých funkcí a je využívána v celé řady různorodých systémů. Právě blockchain, který́ nevyžaduje žádné povolení, je v současné době využíván u naprosté většiny kryptoměn, s nimiž je možné se setkat. S tím se pak pojí i skutečnost, že každý́ uživatel je oprávněn provádět validaci dat nacházejících se v databázi. Zároveň se v případě kryptoměn používají výlučně veřejné blockchainy. Zapojit se do nich tak může každý uživatel, což je jedním z charakteristických rysů kryptoměn. Charakteristickým rysem blockchainu je rovněž fakt, že funguje decentralizovaně a na základě vzájemné důvěry mezi jednotlivými subjekty, které jsou do něj zapojeny.
Využití blockchainu u kryptoměn se vyznačuje celou řadou pozitiv, ale také určitými potenciálními problémy. Z hlediska výhod je třeba zmínit že s ohledem na decentralizaci a dostatečné zajištění bezpečnosti prostřednictvím veřejného a privátního klíče, je možné konstatovat, že blockchain je velmi bezpečnou technologií. V této souvislosti lze zmínit významnou výhodu, která spočívá ve skutečnosti, že blockchain není uložen v žádné centrální databázi, což vede k zajištění větší míry bezpečnosti transakcí. Stejně tak bezpečnost podporuje rovněž fakt, že zde neexistuje ani žádný́ centrální správce blockchainu. Vzhledem k tomu, že provoz blockchainu zajišťují jednotlivé počítače uživatelů sítě, má to za důsledek skutečnost, že není možné blockchain jednoduše změnit např. z počítače jednoho z mnoha uživatelů, kteří provoz a fungování sítě zajišťují.
Každý, kdo se zapojí do peer to peer sítě, na které je blockchain provozován, se stává součástí sdílené sítě, což vede k větší míře transparentnosti blockchainu. Transparentnost však není neomezená, ale je rozdělená v návaznosti na úroveň oprávnění, jímž konkrétní jednotlivci disponují. Znamená to, že jsou skupiny subjektů, které jsou součástí sítě a mají nižší úroveň oprávnění a existují také skupiny subjektů, které mají míru oprávnění vyšší. Velkou výhodou blockchainu je i fakt že, s ohledem na způsob ukládání a verifikaci dat, nelze údaje vyskytujících se v blockchainu, měnit anebo smazat. Zálohování dat totiž probíhá v celé síti, čímž si nelze představit, že by bylo možné do dat nějakým způsobem zasáhnout. Navíc z tohoto důvodu neexistuje riziko, že by mohlo dojít ke krachu provozovatele, a proto se nedalo k datům dostat, popř. byla smazána.
Veškerá zanesená data v něm tedy zůstávají trvale uložena a blockchain tak v průběhu času nepřetržitě roste. Záznamy jsou chráněny nejen proti útokům z vnější, ale i proti zásahům v rámci vlastní sítě. Za další výhodu blockchainu je možné považovat jeho významný́ potenciál, který́ má jak pro podniky, tak pro další subjekty. To ostatně potvrzují některé případové studie realizované v této oblasti a ukazující, že využití blockchainu má skutečně mnoho variant a z případových studií vyplývají velmi pozitivní zkušenosti.
Je zjevné, že potenciál této technologie je veliký, a to bez přihlížení na volatilitu nejznámější z kryptoměn, tedy Bitcoinu, ale i dalších. Jaký má tedy tato technologie adopční potenciál? Jak jí lze prakticky využít v dnešním nejenom finančním světe? O tom v dalším článku ;-)
Filip Hurda / Kogi CON
filip.hurda@kogi.cz
#kryptomeny #blockchain #DLT #budoucnost #potencial #byznys #podnikani #subjekty #inovace
