V roce 2015 se západní Afrikou šířil smrtelný vir eboly, marocká vláda byla tehdy donucena odložit Africký pohár národů (Africa Cup of Nations,) jako zdůvodnění použila poměrně nevídaný, dalo by se říct až esoterický pojem „force majeuere“ (vyšší moc.)
Termín ale není ničím neznámým v v rámci občanského zákoníku, klauzule vyšší moci umožňuje oběma smluvním stranám omezit svou odpovědnost vzhledem k nepředvídatelným mimořádným událostem.
Maroko, které bylo pro ten rok hostující zemí v pravidelném fotbalovém turnaji tvrdilo, že epidemie eboly je dostatečným důvodem k přistoupení k této klauzuli.
Problém s vyšši mocí je ten, že její užití v právním smyslu je notoricky rozporuplné. V případě Afrického poháru národů rozhodla Mezinárodní sportovní arbitráž, že ebola nepředstavovala dostatečný důvod k užití vyšši moci, protože šíření viru v té době pořádání akce zcela neznemožnilo – pouze jej zkomplikovalo.
Maroko bylo tehdy shledáno odpovědným a obdrželo pokutu 1 milion dolarů.
Nyní čelíme celosvětové pandemii a termín vyšší moc dostává v případě stále silnějších komplikací v byznysovém prostředí relevantní účinnosti.
Vyšši moc lze přímo vnímat jako „nepředvídatelnou sílu,“ která odkazuje na nečekané kalamitní stavy od přírodních katastrof – hurikánů, sněhových lavin, až po mimořádné události způsobené člověkem – jako třeba odborové stávky nebo válečné konflikty.
Takže jak je tomu v případě nepředvídatelného, vysoce infekčního pandemického viru zoonotického původu?
COVID-19 opět narušuje konání sportovních akcí – tento týden jsme se například dozvěděli o ročním odkladu letních Olympijských her. A nejen velké nadnárodní korporace, ale i menší podniky, na pandemii doplácí ještě silněji.
Dodavatelé polotovarů, materiálů nebo dílů výroby se mohou ze dne na den ocitnout v kriticky zamořené oblasti, pročež nemohou splnit své smluvní závazky vůči odběratelům.
Dopravní společnosti mohou pozastavit dodávky do infikovaných a rizikových lokalit, čímž nedostojí svým dohodnutým zakázkám. Ale jsou tyto firmy legislativně oprávněny použít klauzuli vyšší moc?
Server FastCompany se touto problematikou zaobíral a zeptal se dvou nadnárodních právních poraden, jakým způsobem lze tento kontroverzní právní termín dešifrovat a jaký bude mít vliv na plošné karantény, nucené domácí izolace občanů a ekonomickou destabilizaci způsobenou bezpečnostní krizí.
Obě firmy se shodly na tom, že v tuto chvíli s klauzulí operují na denním pořádku a dá se očekávat, že její užití bude stále častější, jelikož oblastí, v nichž je pozastavena průmyslová výroba i služby, přibývá.
„Všeobecně to lze chápat tak, že událost vztažná k vyšší moci, je taková, nad kterou smluvní strana ztrácí kontrolu a nešlo ji předvídat nebo, pakliže ji předvídat šlo, nedalo se jí žádným způsobem vyhnout,“ říká Alexandro Padrés a Alyssa Cowley partneři a společníci firmy Shearman & Sterling.
Specifické nepředvídatelné události musí být ve smlouvě explicitně definovány, aby se na dalo odvolat. Jenže v případě pandemií, epidemií a karantén se nacházíme v tzv. šedé zóně, protože obvykle do smluv zahrnuty nebývají – Je to v podstatě dost novodobá oblast.
Tím, že pandemie a s ní spojená bezpečnostní opatření nejsou ve smlouvě zahrnuty, soud může z pohledu lokální jurisdikce nebo obecného práva rozhodnout ve prospěch obou stran.
Je nutné podotknout, že koronavirus sám za sebe nemusí být přímým činitelem vyšší moci, častěji je jen spouštěcím mechanismem následků, které vyvolá. Smlouvy bývají obvykle porušovány na základě následků pandemie (karantény, uzavřené přístavy, opožděná dodávka materiálu atd.)
„Klauzuli vyšší moci mohou vyvolat samy následky pandemie, protože přímo naruší schopnosti smluvního subjektu dostát svým závazkům,“
dodávají Padrés a Cowley.
Naplnění smlouvy musí být prokazatelně znemožněno namísto jeho pouhého zkomplikování (jak je vidno na případu Maroka.) Z pohledu soudu nejsou podle obecného práva relevantní ani obavy z nákazy: Viz případ z roku 1922, Hackney Borough Council vs. Dore, kde soudce prohlásil:
Jen opodstatněný strach nestačí
„Termín vyšší moc vyjadřuje fyzickou nebo materiální bariéru ve vykonání závazku a nezahrnuje opodstatněnou obavu nebo strach z hypotetické bariéry tohoto typu.“
Společnosti by tedy z právního hlediska mohla stále být uložena povinnost zaplatit ušlý zisk z vyjednaného prostoru v případě veřejné akce, kterou odmítla uspořádat z pochopitelných obav spojených s pandemií.
A pořadatelé velkých sportovních akcí a soutěží, které byly zrušeny právě z důvodu strachu šířícího se mezi fanoušky, by mohly být hnáni ke zodpovědnosti vůči médiím, investorům a a sponzorům. V takových případech bohužel klauzuli užít nelze.
„Dokonce i tehdy, může-li smluvní subjekt prokázat, že COVID-19 nebo jeho efekty jsou zahrnuty ve smlouvě, stále musí být jasně demonstrováno, že riziko bylo nepředvídatelné, nešlo se mu žádným opatřením vyhnout a provedení akce je opravdu nemožné nikoli jen finančně náročné,“ říká Jaren Janghorbani, společník oddělení soudních sporů ve firmě Paul / Weiss.
Tyto soudní spory se pravidelně objevovaly následkem Velké hospodářské krize v roce 2008, kdy velká část soudů rozhodla, že finanční potíže nespadají pod klauzuli vyšši moci.
„Finanční neschopnost není obecně vnímána jako řádné odůvodnění vyšší moci. Změny cen, dostupnosti materiálu, komponentů, zdrojů nebo služeb nebo přímo změny trhu jsou explicitně vyloučeny z definice vyšší moci,“ říká Padrés a Cowley.
Zatímco Spojené státy jsou teprve na počátku finančních následků bezpečnostní krize, Janghorbani vysvětluje, že s termínem vyšší moc se již setkává v čínských smlouvách:
„Čínská vláda užívá klauzule vyšší moci k osvobození některých firem z kontraktů, které nemohly být a nebyly naplněny po dobu čínské plošné karantény. Těmto žádostem podle amerického práva může i nemusí být vyhověno v závislosti na typu smlouvy.“
Koronavirus může přepsat zákoníky
Jak přesně bude v případě současné bezpečnostní krize, která nemá v novodobé historii obdob, postupováno, zatím nelze říci. Právníci se shodují na tom, že pokud bude společnost obviněna z nedodržení smlouvy, odvolá se na vyšší moc a soudní spor prohraje, bude soudem donucena v zaplacení odškodnění.
A dále radí všem podnikatelským subjektům, aby všechny budoucí smlouvy byly pokud možno flexibilní ve snaze vyhnout se případným soudním řízením.
„Nejlepším způsobem, jak v současnosti zvládat následky pandemie je otevřená a upřímná komunikace všech zúčastněných stran, předně v oblasti komplexních transakcí a dodávek materiálu a zboží,“ dodávají Padrés a Cowley:
„Zaměřte se na alternativní a kreativní řešení potenciálních problémů.“
Ani oni však nejsou schopni předpovědět další vývoj událostí, je možné že velikost a závažnost současné krize liberalizuje právní normy a pozmění nahlížení na jednotlivé soudní spory zcela nepředvídatelným způsobem.
„Ne všechny vyšší moci jsou si rovny a různé vlády různých zemí mohou přistoupit k různým formám ochrany firem a podnikatelů,“
říkají Padrés a Cowley.
V tuto chvíli je podstatné to, že rozhodnutí, zda pandemie COVID-19 spadá do klauzule vyšší moci zásadně ovlivní celý obchodní trh a může být strhnout dominový efekt – Jeden nesplněný závazek nebo invokace klauzule s sebou může strhnout další a další společnosti.
„Tím by se spustil efekt, ve kterém se všechny zúčastněné strany začnou odvolávat k vyšší moci, až přijde řada na smluvního partnera, který nebude pojištěný a nebude schopný využít klauzule a ten si, jak se lidově říká – vytáhne černého Petra,“ zakončují Padrés a Cowley svou prognózu.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned
#byznys #pravo #pravninormy #soudy #legislativa #zakonik #zakony #podnikani #forcemajeure #vyssimoc #koronavirus #pandemie #epidemie #ebola #COVID19 #ekonomika #odskodneni #Cina #USA