Poslední týdny rozhodně nedopřály burzovním nadšencům mnoho důvodů k radosti. Právě naopak! Po několika měsících rekordních růstů a téměř každodenního dosahování nových high (nejvyšších dosažených cen) nastal obrat.
Prakticky všechny indexy světových burz od Chicaga až po Tokio se od té doby utápí v červených číslech, přičemž těch několik málo korekcí směrem vzhůru možná mnohým nestačilo ani na pokrytí poplatků brokerům.
Vezměme si například americký S&P 500, který koncem září k ohromnému nadšení všech překročil hranici 2900 bodů. To však pouze a jenom proto, aby se následně doslova zřítil o 300 bodů níže, a to během pouhého měsíce. Propad tak byl podobně masivní jako na přelomu ledna a února, kdy byla cenová křivka ve výsledku ještě strmější.
Ne snad, že by investoři nebyli varováni. O nebezpečných tendencích, vyplývajících z řady rozličných indikátorů, se už nějaký ten pátek hovořilo. Nicméně dva velké propady během deseti měsíců, svoji sílou srovnatelné pouze s rokem 2016, nikdo příliš neočekával.
Červivé jablko a nevyzpytatelná ropa
Zklamaly dokonce i mnohé technologické akcie obřích firem, které dosavadní růst táhly a díky své vysoké tržní kapitalizaci byly nedílnou součástí i konzervativněji stavěných portfolií.
Tak kupříkladu americký gigant Apple (AAPL) se ještě začátkem října obchodoval za 233 USD za akcii, přičemž do té doby předváděl téměř vzorový pomalý růst doprovázený pouze mírnými korekcemi či nedlouho trvajícími obdobími konsolidace (kdy byla akcie tzv. choppy). Minimálně od května se pak nakouslé jablko pohybovalo nad svým padesátidenním i dvěstědenním klouzavým průměrem, což jsou znaky, které mnozí dlouhodobí investoři používají k časování svých nákupů.
Jenže obavy z dopadu americko-čínské celní roztržky (především z vlivu nově přijatých omezení na etablované dodavatelské řetězce) spolu s možností saturace poptávky po firemních výrobcích si nakonec přeci jen vyžádaly svou daň. Ani Jobsův kolos nezůstal vůči negativní náladě na trzích odolný a sesunul se k hladině 190 USD. IT sektor se tak z motoru růstu proměnil v těžké závaží.
Jenže ani komoditní obchodníci si nemohli příliš mnout ruce. Nemluvě o těch, kteří stejně jako drtivá většina analytiků i věhlasných ekonomických institucí spekulovali na dlouhodobý růst cen ropy. Severomořský Brent dosáhl svého vrcholu 85 USD za barel prakticky v době, kdy se očekávalo zavedení amerických sankcí na Írán a produkce ve Venezuele a několika afrických státech přinejlepším stagnovala. Obavy z nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou přitom dodávaly spekulantům na růst cen dostatek optimismu, aby své pozice drželi či dokonce navýšili.
Nicméně kolaps íránských exportů se prozatím nekonal a to možná i proto, že Spojené státy na poslední chvíli povolily svým klíčovým spojencům a zároveň veledůležitým zákazníkům Teheránu (Indie, Jižní Korea či Japonsko) ropu ve sníženém množství nadále odebírat. Následný skok do neznáma se prozatím zastavil na cca 65 USD v případě standardu Brent.
Významně si však nepřilepšili ani tzv. „zlatí brouci“ neboli vyznavači investování do zlata jakožto uchovatele či dokonce rozmnožitele hodnoty peněz v době hospodářského a především burzovního neklidu. Kdo totiž zvolil „léty prověřenou moudrost“ a své prostředky směnil za zlato, zjistil, že jej tučné zisky alespoň prozatím minuly.
Cenový graf žlutavého kovu totiž neletí strmě vzhůru jako po krizi v roce 2008 (kdy se propracoval z cca 700 na 1900 USD za trojskou unci), ani nenabízí zajímavé swingové příležitosti jako po propadu před dvěma lety. Zlato naopak od dubna pomalu oslabuje a v posledních týdnech nabízí pouze pohled na nepříliš zajímavý, do strany se táhnoucí graf. Současná politika zvyšujících se úrokových sazeb ze strany americké centrální banky FED a zarputilost jejího guvernéra Jerome Powella zkrátka „broukům“ a jejich záměrům nepřejí.
Nicméně stále se jedná o lepší variantu, než kterou představoval nákup akcií společností tento prvek těžících. Ty totiž povětšinou zaznamenaly silný propad kurzu, když se k silnému dolaru přidaly i horší hospodářské výsledky a propad zisků. Příkladem za všechny může být gigant Goldcorp (GG) z kanadského Vancouveru, pyšnící se tržní kapitalizací přesahující 8 miliard USD.
Přestože firma nadále vyplácí svým investorům dividendy (i když poměrně nízké), její hospodářské výsledky z posledních několik kvartálů přinesly zklamání a cena akcií proto výrazně propadla. Kopírovala přitom fakticky podkladovou komoditu, když se z úrovně 14 USD v létě zřítila až k 8,5 USD za kus. Podobný příběh bychom přitom našli i u konkurentů Goldcorpu jako jsou Be2Gold (BTG) či Yamana Gold (AUY).
Jsou dlouhodobé investice v krizi?
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že hlavní obětí současného vývoje se stali především konzervativní dlouhodobí investoři, kteří namísto intradenních spekulací dávají přednost promyšlenému vkládání svých prostředků do předem vytipovaných aktiv. Právě jejich portfolia se dostala do červených čísel, přičemž dle zpravodajských serverů nebylo výjimkou ani úplné umazání letošních jinak vcelku štědrých zisků.
Situace se jeví o to vážněji, že tento druh investování, v anglosaském prostředí jednoduše nazývaný buy-and-hold (tedy nakup a drž), je bezpochyby nejrozšířenější strategií. Nedrží se jí totiž jenom profesionální obchodníci či velké fondy, ale i bezpočet amatérských investorů, kteří z rozličných důvodů nechtějí realizovat krátkodobé či dokonce intradenní obchody. Rozsah škod je tedy poměrně veliký!
Logicky se proto na světlo světa prodrala provokativní otázka, nakolik je tento způsob obchodování minimálně v těchto turbulentních časech relevantní. Resp. je vůbec moudré se jej nadále držet a neprozrazuje nám současný vývoj něco více o budoucích trendech v tradingu?
V tomto bodě bych se samozřejmě mohl zastavit a začít „házet bláto“ na tento přístup i jeho zastánce. Mohl bych použít již mnohokrát osvědčené argumenty o jeho zastaralosti, o tom, že moderní počítačová doba trhy změnila takovým způsobem, že uspět mohou pouze pružnější a aktivnější strategie. Jistě bych tím udělal radost nejenom intradenním a swingovým traderům, především však brokerům, pro něž jsou častěji obchodující klienti díky poplatkům samozřejmě nesrovnatelně vítanější.
Celá věc je ovšem mnohem složitější a jednoduché lámání hole nad buy-and-hold prostě neobstojí. V rámci hledání sofistikovanější odpovědi bude třeba lépe pochopit záměry dlouhodobých investorů, podívat se na způsob, jakým vybírají aktiva do svých portfolií, jaké důvody je k tomu vedou, resp. jaké cíle svým chováním na trhu sledují a konečně jaké jsou silné a slabé stránky tohoto přístupu.
Právě těmto tématům se bude věnovat druhá část tohoto příspěvku.
