Slovo karanténa bylo poprvé použito v Benátkách v Itálii v roce 1127, pokud jde o malomocenství. O 300 let později ukládá karanténu Spojené království v reakci na mor.
V roce 2003 upadly do karantény oblasti Číny a Kanady během vypuknutí těžkého akutního respiračního syndromu (SARS). Poslední známou karanténu evidujeme v západoafrických zemích během epidemie eboly v roce 2014.
Bylo přezkoumáno 3166 respondentů a 24 příspěvků publikováno na internetu. Tyto studie byly provedeny v deseti zemích a zahrnovaly lidi se SARS (11 studií), Ebolou (pět), pandemií chřipky H1N1 2009 a 2010 (tři), respiračním syndromem na Středním východě (dvě) a koňskou chřipkou (jedna). Jedna z těchto studií se týkala jak H1N1, tak SARS.
Psychologický dopad karantény
Zaměstnanci v péči o nakažené
Studie personálu nemocnice zjistila, že bezprostředně po skončení karanténního období (9 dní) byla karanténa faktorem, který predikoval příznaky akutní stresové poruchy. Zaměstnanci měli větší pravděpodobnost k vyčerpání, podrážděnosti, nespavosti, špatné koncentraci a nerozhodnosti a zhoršující pracovní výkon a neochotu pracovat nebo uvažovat o rezignaci. Příznaky se u některých projevily i o 3 roky později. I po takto dlouhé době 9 % personálu stále uvádělo vysoké depresivní příznaky.
Rodiče a děti
Studie při srovnání posttraumatických stresových příznaků u rodičů a dětí s těmi, co v karanténě nebyli, zjistila, že průměrné posttraumatické skóre bylo čtyřikrát vyšší u dětí, které byly v karanténě. 28 % rodičů v karanténě v této studii uvedlo dostatečné příznaky, které by zaručovaly diagnózu poruchy duševního zdraví související s traumatem. Pro srovnání, stejné příznaky uvedlo jen 6 % rodičů, kteří v karanténě nebyli.
Všechny ostatní kvantitativní studie se zaměřily pouze na ty, kteří byli v karanténě a obecně uváděli vysokou prevalenci příznaků psychické tísně a poruchy. Studie hlášené o obecných psychologických příznacích:
Emoční ruch, deprese, stres, špatná nálada (73 %), podrážděnost (57 %), nespavost, hněv, vyčerpání, strach (20 %), nervozita (18 %), smutek (18 %), pocit viny (10 %), zmatek, necitlivost, úzkost.
Naproti tomu: Štěstí (5 %), úleva (4 %).
Stresory během karantény
Doba karantény
Ačkoliv trvání karantény nebylo vždy dopředu jasné, jedna studie ukázala, že ti, kteří byli v karanténě déle než 10 dní, vykazovali výraznější posttraumatické příznaky než ti, kteří byli v karanténě méně než 10 dní.
Obavy z infekce
Lidé se častěji obávali infikování členů rodiny než těch, kteří nebyli v karanténě. Naopak jedna studie ukázala, že velmi málo účastníků bylo skutečně znepokojeno nakažením nebo přenosem viru na ostatní, jednalo se zpravidla jen o skupinu těhotných žen a žen s malými dětmi.
Frustrace a nuda
Omezení a ztráta obvyklé rutiny a fyzického kontaktu byly často uváděny jako příčiny nudy, frustrace a pocitu izolace od zbytku světa. Respondenti se nemohli účastnit každodenních činností, jako je nakupování základních potřeb nebo aktivita na sociálních sítí či internetu.
Nedostatečné zásoby
Mít nedostatečné množství základních zásob (jídlo, voda, oblečení, ale i ubytování) bylo během karantény zdrojem frustrace a bylo spojováno s úzkostí a hněvem, jež přetrvávali i 4-6 měsíců po skončení karantény.
Nedostatečné informace
Po epidemii SARS účastnící vnímali, že zmatek pramenil z rozdílů ve stylu, přístupu a obsahu různých zpráv v oblasti veřejného zdraví kvůli špatné koordinaci mezi různými jurisdikcemi a zúčastněnými úrovněmi vlády.
Stresory po karanténě
Finance
Finanční ztráta může být problém během karantény, kdy lidé nemohou pracovat nebo musí přerušit svoje profesní činnosti bez pokročilého plánování, efekty se zdají být dlouhodobé.
Studie lidí v karanténě zjistila, že ačkoliv účastníci dostali finanční pomoc, někteří měli pocit, že částka byla nedostatečná a že přišla příliš pozdě. Mnozí se stali závislými na rodinách, aby je během karantény zajišťovaly, což bylo obtížné přijmout a způsobovalo to různé konflikty.
Stigma
Při srovnání zdravotnických pracovníků v karanténě oproti těm, kteří v karanténě nebyli, účastníci v karanténě měli mnohem větší pravděpodobnost, že budou hlásit stigmatizaci a odmítnutí od lidí v jejich společenských kruzích. Účastníci několika studií uvedli, že jiní s nimi zacházeli odlišně: vyhýbali se jim, stahovali společenské pozvánky, zacházeli s nimi se strachem a podezřením a kriticky je komentovali.
Ke snížení stigmatizace může být prospěšné všeobecné vzdělávání o nemoci a zdůvodnění karantény a informací o veřejném zdraví poskytované široké veřejnosti. Úředníci by tak měli poskytovat rychlé a jasné zprávy, účinně doručené celé postižené populaci, aby podpořili přesné porozumění situace.
Jak lze důsledky karantény zmírnit?
- Izolace by neměla být příliš dlouhá
- Dejte lidem co nejvíce informací
- Zajistěte dostatečné zásoby
- Pokuste se snížit jejich nudu a podpořte vzájemnou komunikaci
- Zdravotničtí pracovníci si zaslouží zvláštní pozornost
- Altruismus je lepší než nutkání
#covid19 #karantena #dusevnizdravi #koronavirus #izolace #trauma #studie #vyzkum #veda #chovani #stres #stresory #finance #emoce #prevence