Dětství opravdu neměl jednoduché, protože brzy přišel o oba rodiče. Narodil se 24. října 1966 v městečku Saratov, které leží v evropské části Ruska, ale ještě než mu byl jeden rok, jeho matka zemřela na otravu krve. Na otce mnoho vzpomínek také nemá, protože ten při výkonu své práce přišel o život, když ho zavalil betonový panel. Romanovi byly 3 roky. Od té doby se o něj musel starat strýc z otcovy strany.
To pro Romana bylo štěstí v neštěstí, protože strýc se o něj staral na tehdejší sovětské poměry velmi dobře a poskytoval mu opravdu nadstandardní zázemí. Romanův strýc nejdříve pracoval v zásobování, takže se dostal k zajímavým věcem, jako byl jugoslávský nábytek, módní oblečení, obuv a jiné zahraniční delikatesy. Pak se ale dostal do ropného průmyslu, kde pracoval jako inspektor ropných polí. Díky tomu se Roman poprvé dostal k černému zlatu, které mu později změnilo život.
Studoval ve městě Uchta, ale byl donucen narukovat do armády, takže studium musel přerušit. Po splnění svých povinností se usadil v Moskvě, kde žil s jeho první ženou Olgou. Přivydělával si výrobou hraček a zároveň studoval na Ruské státní Gubkinově univerzitě ropy a plynu. Pracovní kariéru začal v roce 1987 jako mechanik, když nedokončil studium v Průmyslovém institutu. Údajně pak získal titul v právnickém oboru, ale některá média tvrdí, že titul dostal za „nevyjasněných okolností“.
Díky svému strýci začal velmi brzy obchodovat s ropou. V rámci jednoho případu byl v roce 1992 dokonce vyšetřovaný kvůli zmizení vlaku plného ropy, ale nakonec byl v této kauze osvobozený.
V roce 1995 přišlo spojení s ruským bossem, které Abramoviče definitivně ponořilo do světa ropného průmyslu. Tím bossem nebyl nikdo jiný, než Boris Berezovskij, který Abramoviče seznámil s prezidentem Borisem Jelcinem. Abramovič a Berezovskij se ukázali jako praví podnikatelé s ostrými lokty a využili špatnou finanční situaci Jelcina, který před volbami potřeboval peníze, aby mohl zabránit pokusům komunistů o převrat.
Slovo dalo slovo a Abramovič s Berezovskijem poskytli Jelcinovi půjčku, ze které brzy výrazně profitovali. Peníze mu totiž půjčili za podíl v některých státních podnicích. Díky tomu například za 100 milionů dolarů koupili státní ropnou společnost Sibněft, která měla hodnotu přibližně 2,7 miliardy dolarů. Ze spojení s Jelcinem ale neprofitovali jen finančně. Díky němu získali další cenné kontakty.
Abramovič nezůstal jen u ropy. Investoval do hliníku a díky spojení s Olegem Deripaskem (další Ruský prezident) vytvořil Russian Aluminium, druhého největšího producenta hliníku na světě. I když v roce 1998 přišla do Ruska krize, Abramovič byl v klidu, protože ropou a další suroviny, kde měl uložené peníze, byly potřebné bez ohledu na krizi.
Abramovičův vliv postupně rostl, a tak se v roce 1999 pustil do politické kariéry. Nejdříve se stal poslancem a později i guvernérem. Někteří lidé stále zastávají názor, že to dělal jen kvůli tomu, aby získal imunitu. Tomu nahrává i fakt, že jeho společník Boris Berezovskij opustil Rusko ze strachu z nového prezidenta Putina. Své podíly v Sibněftu prodal právě Abramovičovi.
Vztah Putina a Abramoviče nějak fungoval, ale Abramovič si uvědomil, že prezident pro něj představuje neustálé riziko a hrozbu velké změny ze dne na den. Postupně se tak začal z Ruska stahovat. Podíl v Sibněftu prodal za 13 miliard dolarů. Ještě pamatujete, za kolik tehdy svůj podíl koupil? Ano, za 100 milionů dolarů. Pak ještě koupil podíl od Berezovskije, ale i tak šlo o velmi výnosný obchod.
Abramovič se přesunul do Velké Británie, kde se z ropného průmyslu postupně dostal do sportovního odvětví. V roce 2003 koupil Chelsea za 150 milionů dolarů, která tehdy byla ve stínu Manchesteru United a Arsenalu. U investice 150 milionů dolarů ale nezůstalo, protože Mourinho s požehnáním Abramoviče začal skupovat všechno, co se dalo. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a Chelsea po velmi dlouhé době získala titul, který zvládla i obhájit.
Zde by příběh sirotka z Ruska mohl končit, ale vše se zkomplikovalo, když Abramovič musel Chelsea prodat. Důvodem bylo to, že se dostal na seznam ruských občanů podezřelých z účasti na manipulaci amerických prezidentských voleb. Aby případné sankce neohrozily jeho majetek, zbavil se Abramovič různých podílů v mnoha společnostech.
(Úprava: Abramovič se skutečně na zmíněný seznam dostal, ale jakékoli spekulace o prodeji popřel a dokonce podal žalobu na britský Sunday Times, který s touto informací přišel. Majitelem Chelsea je tedy stále Roman Abramovič.)
Mezitím se z něj stal Izraelec, když získal tamní občanství. Tím se stal nejbohatším mužem židovského státu. Důvod? Britské úřady mu tehdy neprodloužily vízum, takže hledal jinou vhodnou zem. Nutno podotknout, že izraelské občanství chtěl především proto, že mu umožnilo půlroční bezvízový pobyt ve Spojeném království.
Tím příběh Romana Abramoviče ukončíme, ačkoli by ještě mohl pokračovat dále. Už by šlo spíše o politiku a ne obdivuhodné zvrácení nepřízně života, kdy v raném dětství přišel o oba rodiče, ale přesto se stal vlivným a velmi bohatým mužem.
Zdroj úvodní fotografie: premierleague.cz
#podnikani #RomanAbramovic #Abramovic #Chelsea #ropa #byznys #Rusko #sirotek #miliardar
