Spustili jsme MARKETPLACE! Vyberte si investiční platformu, ptejte se, hodnoťte.
02.03.2020 11 minut čtení

Jak se dostat z dálnice jménem DEPRESE

Rozhodl jsem se, že si napíšu diagnózu. Padá na mne deprese. Sedím u počítače a přemýšlím, o čem budu psát. Vlastně bych chtěl psát o mnoha věcech. Padá na mne depresivní pocit, že to nemůžu zvládnout. 

Vstanu, procházím se mezi kuchyní a pokojem a váhám. Moje motivace je oslabená. Nemám pocit potěšení ani nadšení. Jsou okamžiky, kdy jsem velmi produktivní a jindy naopak takříkajíc koukám do blba. Kdybych předchozí věty řekl u lékaře, tak mi napíše antidepresiva. Psychiatr by mi hned „přišil” diagnózu bipolární porucha.

To je totiž podle psychiatrů stav, kdy se střídá pasivita s nadměrnou aktivitou. A to přesně mám. Jsem psychoterapeut a mám depresi z pasivity myšlení lékařů. Na fakultě se „nadřeli” definice a těmi operují v reálném světě. Pak ke mně přijde člověk a říká mi, že má depresi a že bere antidepresiva. 

V průběhu hovoru se mi lidé svěří, povídají o svém životě a najednou se objeví například finanční problémy, starosti z práce, únava, nevyspalost, problémy se zvládáním přemíry činností. Příchozí se necítil dobře, někdo z jeho okolí se zmínil, že od doktora dostal léky, a tak to také zkusí. Zázračné pilulky jsou mocným zaklínadlem. Když člověk dobře nespí, vezme si pilulku. (Přirozeně, vždyť i TV reklama nás každodenně masíruje „řešeními”).

Problémy se spánkem jsou dle učebnic pro lékaře také projevem deprese, a proto budeme se spánkem válčit pomocí prášků. Asi bych měl také nějaké brát, protože někdy taky hned neusnu. V mysli se mi totiž promítají útržky komunikace s klienty a přemýšlím, jak napravit tolik pitomostí, které byly lidem vsugerovány. Logicky mi vznikají asociace reagující na večerní dokument v televizi. Je o lékařích, kteří operují, řeší velmi složité případy, zachraňují životy. To by bylo OK, je to dokument s reálnými lékaři a zdravotnickým personálem. Ti lidé opravdu přemýšlí a snaží se pomoci. 

Jenomže když pak slyším, jak komunikují s pacienty, jak si mohou vytvářet tolik komplikací a překážek tím, že nepřemýšlejí o tom, co vyvolají jejich slova v myslích pacientů. Sice jsou laskaví, ale vůbec nerozumí moci slov. Doslova je naváží do problematických vzorců myšlení. „Nebojte se,” je jen jeden z výroků, který naopak směřuje pozornost na problém. I když se některým uleví, protože jim radu řekl lékař, tak to bude mít velmi malou účinnost z dlouhodobého hlediska. A právě o dlouhodobý efekt – nejlépe celoživotní – mi jde. Mám z toho depresi a můžu si za to sám. Chci pomáhat co nejlépe. A to znamená za jedna. Stoprocentně. A tak se mi v hlavě před spaním točí myšlenky. Taky se někdy probudím dříve. Další příznak deprese :). Vždyť o tom píší v učebnici psychiatrie. 

Jenomže jsem se tam nějak nedočetl o souvislostech a pohledech, které má moderní světová psychoterapie. Leckdy desítky let staré myšlenky jsou v učebnicích konzervovány tak dokonale, že student medicíny nemá ani páru o tom, že to, co se bude muset o psychiatrii a psychologii nabušit, už dávno svět překonal. Problémy se spánkem, změny nálad a vše zmíněné totiž závisí na myšlenkovém softwaru a jednoduchých rituálech, které lze upgradovat. Takže, i když občas usínám komplikovaněji, mohu si pomoci mnoha jinými způsoby, než používají jiní lidé včetně psychiatrů. Urputné myšlenky mohu nechat zmizet a propadnout se do spánku.

Mohu vládnout svým stavům bez léků. Považuji za přirozené, že nedomyšlenost ze světa nevyženu a že se zítra zase setkám s někým, kdo věří, že má depresi. Každou chvíli je u mne někdo, kdo bere antidepresiva. A já v duchu rostu z toho, že pan doktor, který je předepsal, se nedokázal doptat na specifické situace a výjimky z deprese. Klient mi totiž po položení pár meta-otázek sděluje něco, jako že "jeho deprese" souvisí s prací, penězi, vztahem… A ono se to nelepší. No, jasně. Jak by se taky vztah, práce či peníze mohly změnit po polykání pilulek? Mám z inteligence otitulovaných lidí depresi. Vím to, protože právě teď jsem v manické fázi :). Moje prsty tančí po klávesnici, jak jsem vytočený MUDr-inteligencí. Například, když si vzpomenu na lékařku, která napsala antidepresiva člověku, který za ní přišel s problémy s pamětí.

JSTE SHOPOHOLIK?

Nebo mi klient říká, že má záchvaty nakupování, a proto mu psychiatr napsal silné dávky antidepresiv. Zapomněl se zeptat na jeho život,  jinak by pochopil, že si dotyčný nákupy kompenzuje šeď všedního života. Milé dámy, mám návrh, co místo potěšení ze zkrášlování navštívit psychiatra? Vážení muži, přestaňte se tupě koukat na fotbal v TV či hrát hry na počítači. Navštivte psychiatra a berte na to léky. Zapomeňte na to, že jste unavení z práce a nemáte na nic jiného chuť. Nemáte-li totiž požitek z věcí a aktivit jako dříve, máte příznaky deprese. Je třeba se léčit, vždyť i ty VIP osobnosti, fotbalisté, sportovci, lékaři potřebují antidepresiva, že? Stop.

Kdybyste mě znali, tak byste věděli, že se občas zastavím a nevím, jak pokračovat v psaní. Hledám totiž, jak pokračovat co nejsmysluplněji. A z toho bych taky mohl mít depresi, protože vím, že se nemohu všem trefit takříkajíc do noty. Naštěstí mne z depresivní úvahy vyvede myšlenka z knihy Babička: „Není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.” Hledám, jak lidem vysvětlit, že si mají začít všímat přirozenosti v životě včetně různých rytmů a cyklů. Jedním z těch zásadních je střídání aktivity a odpočinku. Například, když nechodíte pravidelně spát, tak si narušíte procesy regenerace fyzické a duševní – tím pádem nenačerpáte energii, a to se při opakování projeví na vaší náladě. 

Stačí pár dalších maličkostí – jako negativní informace z médií, byť třeba jen o dopravní situaci, – a mnoho lidí se začne cítit depresivně. Co s tím dělat? Prášky opravdu z dlouhodobého hlediska nepomohou ke zlepšení kvality života. Pohoda v životě totiž souvisí s tím, že člověk hledá smysluplné věci k realizaci a naplnění. Prášky jen vytváří iluzi zlepšení, kdy nechají zmizet propady nálad, ale kupodivu často razantně uříznou i prožitky radosti a naplnění.

OPERACE NASLEPO

Je neuvěřitelné, že se psychiatři snaží měnit stav mysli farmaceuticky, aniž se pomocí moderních technologií podívají na činnost mozku. Je to, jako byste přišli k zubaři a on by se vám začal vrtat v ústech, aniž vám je vyšetřil a udělal rentgenem. Je to, jako byste si nechali trvale předepisovat léky na bolest hlavy a ignorovali, že nosíte staré brýle a ještě máte nesprávně nastavenou výšku monitoru vůči očím a tělu. Nebo jako byste si nechali trvale předepisovat léky na bolest a s lékařem neřešili příčinu bolesti.

Když se objeví oslabující myšlenka jedoucí na dálnici D-eprese, tak si hned připomenu, co se povedlo. Depresi totiž snadno mají ti, kteří se dívají na svět bipolárním pohledem dobré-špatné, černé-bílé. Depresi v civilizaci podpořily školní formy hodnocení. Výborné je jen to, co je absolutně dokonalé. Stres z hodnocení se přenesl i do pracovního života. Musím umět vše, se proměnilo na musím udělat vše. Zcela vymizelo uvažování o prioritách. Vlastně pořádně nebylo, protože myšlení o tom, co je důležité a co méně, se také globálně neučilo. Lidé se pak snaží stíhat příliš, což nelze. Pak mají depresi z toho, že nezvládají.

JAK Z TOHO VEN

Takže co vzkážu řadě psychiatrů? Bavte se s lidmi o jejich životě a používejte hlavu. Naučte se alespoň čtvrté generaci plánování času a pak to naučte své pacienty. Naučte se z NLP metamodel komunikace, přidejte škálovací otázky a budete moci měnit myšlení. Naučte se konečně efektivnější formy relaxace než je zastaralý autogenní trénink a učte pacienty spolehlivým autohypnotickým postupům. Pochopte, že lidé mají problémy, protože se uvádí do laického hypnotického stavu, kde si ale „spouštějí viry”, promítají oslabující scénáře namísto posilujících plánů a vizí. To opravdu antidepresivy nelze vyřešit. 

Pochopte, že stačí vyměnit obsah myšlenek a ty pozitivní v autohypnóze proniknou hluboko do psychiky jako antivirus. Podpořte vznik nových možností, aktivaci koníčků, které lidé odsunuli kvůli práci či rodině. Osvoboďte je od sebeobviňování. Sami se rozvíjejte a studujte jiné než farmaceutické cesty. Uvědomte si, že mapa není realita a stejně tak slova nejsou realita. Je více úhlů pohledu a správná disociace od problému pomůže vytvořit nadhled. Z nové perspektivy, z nadhledu nad možnými cestami je teprve možné se asociovat s tím, co člověka nabije energií ke změně. 

Naučte se používat De Shazerovu Zázračnou otázku. Učte se jinde než v naší malé zemi, kde není snadné získat reprezentativní množství zkušeností. Uvědomte si, že žijeme ve 21. století a myslete podle toho. Pak budete moci pomáhat. Řekněte si to nahlas, kým to chcete být. Všimněte si, jak se přitom cítíte. Hledejte způsob, jak se pojmenovat, abyste na to mohli být hrdí. Nemusíte to říkat nikomu jinému, důležité je to, co necháte rozeznít sami v sobě.

Každý má možnosti mnoha voleb, mnoha cest. Hledejte vždy alespoň tři varianty.  Dvě jsou jen omezujícím dilematem. Už jen předchozí pomáhá osvobodit se od sugescí bezvýchodnosti. Uvědomte si, že žijeme v třídimenzionálním světě a tři cesty přinesou více než jedna či dvě.

A co vzkážu těm, kteří navštěvují psychiatry? Naštěstí existují i velmi dobří. Poznáte je právě podle toho, že si s vámi povídají padesát a více minut a během nich aktivují přirozené zdroje, které máte. Rozhodně nepreferují léky a rozhodně je neordinují na nákupní záchvaty. Pomáhají vám vnímat realitu z pestrých úhlů pohledu. Jsou jiní než ti „normální”, kteří položí jen pár hloupých otázek typu: „Je to lepší? Ne, tak co kdybychom zkusili vyšší dávky či jiný preparát?“ (Doktorka, psycholog či kouč používající uzavřené otázky a slovo „zkuste“ jsou ve 21. století amatéry. Mohou být laskavými lidmi, ale bez znalosti, jak působí slova v mozku, těžko mohou být efektivní). 

Neschopnost používat meta-otázky a zjistit velmi specifické informace je v medicíně dost rozšířeným hříchem. Pak střílí naslepo a léčba se stává pseudoléčbou. Máte-li takového lékaře, tak vezměte nohy na ramena. 

Když se teď dívám, co jsem napsal, tak ze mě ta deprese opadla. Kamsi se rozplynula. Udělal jsem kousek smysluplného. Není to dokonalé, ale mohu na tom pracovat. Jasně, že existuje spousta dalších možností, co napsat, jak se na to podívat. Ale na začátek je to dobré.  Život je totiž možné si užívat. Stačí si vybrat správné zdroje, správné pohledy.

#osobnirozvoj #deprese #psychoterapie #zivot #priority #spanek #pohoda #zdravi #antidepresiva #bipolarniporucha

Hodnocení: +9
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
  • Výborné čtení, děkuji za něj. Sleduji teď videa jednoho amerického psychoterapeuta, který studoval a nyní figuruje na Harvardu a specializuje se na hráče her a závislost na hrách (zajímavé téma). A právě u něj jsem si všiml, jak často je dnes lidem diagnostikována a třeba i léčena deprese, aniž by se lékaři/terapeuti pokusili zjistit, zda náhodou nejde o vedlejší produkt nějakého vážnějšího (hlubšího) problému, který vůbec nikoho nezajímá. Hodně zajímavý pohled na věc, který pravděpodobně ani mnoho těch, kteří mají pocit, že trpí depresemi, nebo jimi doopravdy trpí, vůbec nenapadne.
    +1
  • Skvělý článek Libore, budu se těšit na další :) Sama jsem se setkala s nadměrným nakupováním a až o 7 let později jsem si uvědomila, proč jsem to dělala. To samé je například s přejídáním. Ale doktoři se o Vašem životě s Vámi moc nebaví a vy sami ani nevíte, že bystre měli vyhledat psychiatra. Myslíte, že by každý doktor měl mít alespoň základní znalost této problematiky? (nadměrné nakupování, přejídání, sebeubližování,apod.)
    0
    • Bohužel ani dnes se na fakultě medicíny neučí základy komunikace, natož kladení meta otázek. Mnohdy by daleko více pomohlo, kdyby lékaři s pacienty více mluvili a pouze nediagnostikovali.
      +1