05.02.2020 5 minut čtení

Jak moc je "společensky přijatelné"​ si věřit?

Zdravé sebevědomí je důležité. Jsme díky němu mnohem uvěřitelnější v tom, co děláme. Snadněji dokážeme vést tým, splnit své cíle a máme při daných činnostech méně strachu.

Sportovcům, byznysmenům i speakerům funguje technika vizualizace - představit si vítězný okamžik, za kterým jdeme. Nepřipouštět si jakoukoliv jinou možnost výsledku, jakékoliv selhání. A pomocí své mysli v podstatě dojít k tomu “vítěznému okamžiku” nakonec i v reálu. 

Jenže... 

Už jste zkusili odpovědět na otázku "Kam myslíš, že to jednou můžeš dotáhnout?" větou: "Vím, že budu nejlepší v tom, co dělám..." 

“Ty vole, ty si o sobě fakt hodně myslíš, co,” slýchával jsem pravidelně. 

A upřímně, ne, nemyslím. Jsem vlastně asi ten nejsebekritičtější člověk, kterého znáte. Na každém svém vystoupení vidím tisíce drobností, které mě trápí a které je potřeba zlepšit, a už jen sledovat zpětně záznam nějakého mého přenosu je pro mě totální utrpení

Mezi zdravým sebevědomím a namachrovaností je hodně tenká hranice a z hlediska vašich pozorovatelů je logicky i dost jednoduché ji překročit. 

Mně ale vizualizace funguje a bez ní to prostě neumím. Dovolte mi krátký příběh. Když jsem se začínal objevovat před kamerou, po cestě tramvají domů z práce jsem se často zasnil a představoval si, jak stojím s mikrofonem v zaplněné O2 Areně. Byla to dlouhou dobu taková ta “hezká motivační myšlenka, která mě udržovala mezi kolejemi na mojí cestě. A pak “booom”! O dva roky později stojím v O2 Areně, mám v ruce mikrofon a moderátorsky se podílím na jedné z největších akcí, kterou tahle hala zažila.

Měl jsem i jiné myšlenky

Vždycky jsem chtěl mít vlastní pořad v televizi. Když jsem o něm začal na dovolené v Řecku, v poloze ležmo, s brýlemi na očích a Heinekenem v ruce přemýšlet, okamžitě se mi zrodily před očima jasné obrysy, jak by to celé mohlo vypadat. Přijel jsem zpátky do Prahy a do měsíce jsme měli natočený pilotní díl, do dvou měsíců jsem pak (s pořádnou dávkou sebetrýzně) sledoval první díl v televizi u rodičů na gauči. 

Vizualizace mi prostě stoprocentně funguje. Pojďme se ale vrátit zpátky k tomu, jaký jsem namachrovaný blbeček, nebo jak moc se to o mně aspoň říká. Třeba na střední škole, tam se to projevovalo v interakci s holkami. Nebyl jsem namachrovaný, ani náhodou jsem si tak nepřipadal. Jen jsem si byl naprosto jistý, že tu nejhezčí holku nakonec dokážu sbalit a že to vlastně ani nebude tak těžké, jak si moji kamarádi mysleli. A taky že sbalil, to je jasný. Protože jsem si ani na vteřinu nepřipustil, že bych mohl selhat...

Postupem času jsem přišel na to, jak tenhle nepravdivý názor na mou osobu v lidech přestat vzbuzovat. Problém není ve vnitřním nastavení, tam je to naprosto v pořádku - maximálně si věřit. Problém je v deliveringu směrem ven. 

A potvrdil mi to i David Svoboda. Na rozdíl od něj nejsem olympijský vítěz a sám pořád cítím, že nemám ani zdaleka být na co pyšný (jasně, umím mluvit, nemám trému a umím využít nabídnutou příležitost, ale to umí koneckonců kdekdo...). Přesto ale máme pár společných věcí. 

Vždycky jsem věděl, že vyhraju olympiádu,” řekl mi David při jednom z rozhovorů. “Problém byl ten, že jsem o sobě v mládí mluvil jako o budoucím olympijském vítězi. Myslet si to, věřit tomu a jít za tím je naprosto v pořádku, ale říkat to ostatním lidem, to už tak v pořádku není,” řekl David a oba jsme se tomu společně zasmáli. 

Taková je mentalita vítězů

Zdravé sebevědomí, jakkoliv velké v sobě máte, je zapotřebí skloubit s notnou dávkou pokory. Schopnost umět přiznat chybu, nechat si poradit a přijmout kritiku. I tak vnímám pokorného člověka, který ve své hlavě klidně může být světovým šampionem.

Pomoct by nám mohl i fakt, že většině lidem okolo je úplně u prdele, jestli chcete být nový Gary Vaynerchuk nebo založit druhý Google. "Věřit si" neznamená cpát všem okolo, že jste vítězem už na startovní čáře.

Nejlepší boxer poslední dekády Floyd Mayweather si jednou na Instagram napsal "Showing is better than telling". Když to trochu rozvedeme, se zdravým sebevědomím se pojí i autenticita. Když budete všem okolo říkat, jak jste nejlepší, ale nepodložíte to ničím hmatatelným, žádným činem ani úspěchem, budete za šaška. Král, který o sobě neustále musí říkat "Já jsem král", nestojí za nic.

Je dobré mít velké sny, velké a zdánlivě nesplnitelné cíle. Věřit jim a jít touhle cestou. Pokorně a pomalu.

#osobnirozvoj #sebevedomi #mentalita #vitez #pokora #vizualizace #sebekritika #motivace

Hodnocení: +15
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.