Základní zákon ohodnocení práce v kapitalistickém systému je: hodnota vaší práce se rovná jakékoli kompenzaci, kterou za to přijmete.
Někteří lidé tento koncept považují za těžko pochopitelný, protože jsou přesvědčení, že jsou placení nedostatečně. Nikdy však nejste placení nedostatečně, protože s výjimkou otroctví jste souhlasili s částkou, kterou dostáváte. A všimli jste si v té definici o odstavec výše záhadného slůvka "rovná se". Ano, kolik si vyjednáte, tolik dostanete. Nikdo vám zadarmo nic nedá a více peněz vám také nikdo cpát nebude.
Pokud se vám nelíbí, kolik máte zaplaceno za vaši práci, můžete odejít. Také můžete lobovat za zvýšení platu nebo vstoupit do odborových svazů. Pokud ale přijmete 150 korun na hodinu, přesně tolik stojí vaše práce a takovou má hodnotu.
Geoffrey James, jež má na svém kontě několik knih, stovky článků a různá ocenění, říká, že například mezi obchodními konzultanty se setkává s nereálným očekáváním, kdy někteří z nich poskytují služby zdarma s cílem navázat kontakt. Když pak ale přednesou myšlenku na placené služby, zákazník většinou uteče jinam. A i když jinde bude také platit, je to pro něj přijatelnější, než někomu najednou platit za něco, co bylo dosud zdarma.
Další příklad, který Geoffrey uvádí, pochází z televizního seriálu "Girls" (na HBO, pouze v angličtině). Hlavní postava pracuje několik měsíců jako neplacená stážistka. Pak ale řekne svému nadřízenému, že už si dále nemůže dovolit pracovat zdarma. Jeho očekávaná odpověď je: "No, budete nám chybět."
Následně ale Geoffrey přidává i jeden příklad z praxe, kde si s tím jeden právník poradil trochu po svém. Stejně jako všichni je žádán o bezplatné poradenství. Dělá to tak, že rady klientovi poskytne a následně vystaví fakturu za "bezplatné poradenství". Tímto přístupem zajistí, že podobné žádosti jsou omezeny na minimum a jeho služby nejsou devalvovány.
Podobný princip lze aplikovat u zákazníků, se kterými máte domluvenou fixní cenu, ale oni přicházejí s dodatečnými úkoly. Může jít o drobnosti, ale když se drobnosti nahromadí, tak vám zaberou mnoho času, který byste neměli zaplacený.
V jednom ze svých článků Geoffrey vypráví, že jeho přítel si mu stěžoval na klienta, který mu dopředu zaplatil za to, aby animoval 16 minut videa. Podle obdržených materiálů ale bylo jasné, že klient očekává 24 minut animace. Geoffreyho kamarád předpokládal, že klient dobrovolně zaplatí dalších 50 procent za práci nad rámec původní dohody, jakmile bude práce hotová.
Geoffrey mu ale vysvětlil, že pokud za předem domluvenou cenu udělal celých 24 minut videa, pak dobrovolně přijal snížení platu o 33 procent. Naštěstí v tu dobu zakázka hotová ještě nebyla, a tak Geoffrey kamarádovi vysvětlil, jak elegantně požadovat další peníze. Zde je přibližný koncept jeho rady:
"Rád bych byl schopen udělat požadované množství práce za domluvenou cenu, ale nemůžu si to dovolit. Máme ale dvě možnosti. Buď zkrátíme projekt na původních 16 minut, nebo vystavím další fakturu. Která možnost pro vás bude lepší?"
S tímto přístupem Geoffrey očekává, že klient odsouhlasí rozšíření zakázky a zaplatí peníze navíc za prodlouženou stopáž videa. Kdyby ale jeho kamarád udělal práci hned celou a následně požadoval více peněz, pravděpodobně by je už nedostal.
Takže na závěr zásadní rada, která to vše shrnuje: Nemusíte dostat tolik peněz, o kolik si řeknete. Pokud ale nějakou částku odsouhlasíte, plně kompenzuje vaši práci a ať už děláte cokoli za jakoukoli částku, děláte to dobrovolně. Nedostáváte málo, ale tolik, kolik si zasloužíte. Pokud myslíte, že má větší hodnotu, domluvte si jiné podmínky. Ale pravděpodobně si je budete muset vyjednat na jiném místě, protože pokud nejste špičkou v oboru, nikdo vám jen tak najednou váš nízký plat nezvýší jen proto, že máte pocit, že si zasloužíte víc.
Kdo by stále ještě hledal pravidlo zmíněné v nadpisu, tak stručně řečeno jde o první větu pod obrázkem. Trochu obsáhleji řečeno je to v předposledním odstavci celého textu, ale nehledejte v tom nic složitého. Jde zkrátka o to, že jakákoli práce se rovná takové odměně, kterou obě strany odsouhlasí, ať už je to 10 tisíc pro neurochirurga, nebo 1 milion pro zedníka.