Tento text je volným pokračováním článku, kde jsem psal o Samu Dogenovi, který ve 34 letech odešel zajištěný do důchodu. Už jsem vám představil 5 věcí, kterých lituje, a kdyby mohl, tak by je udělal jinak. Dnes se podíváme na 5 nevýhod předčasného odchodu do důchodu, které vám nikdo běžně neřekne. A příště téma dokončíme, když si představíme 7 výhod, které nejsou tak úplně očekávané.
Nelituje svého rozhodnutí
Předčasný odchod do důchodu se pro Sama stal snem. Ve prospěch jeho naplnění se vzdal dobře placené práce a raději zvolil svobodu. Lidé mu říkali, že je blázen, když opustil tak dobrou práci v tak mladém věku, ale on se cítil vyhořelý a rozčarovaný pracovním prostředním, ve kterém se musel pohybovat.
Odchod do důchodu není pro každého. Minule jsem psal o věcech, kterých Sam lituje a rád by je změnil, ale rozhodnutí jako celku nelituje a říká, že pro něj osobně výhody převažují nad nevýhodami. Jako jedno z pozitiv zmiňuje to, že už nemusí snášet neproduktivní schůzky a řešit neshody s kolegy. A teď už jdeme na nevýhody:
1) Krize identity
Častá konverzační otázka je "Co děláš?" a myslí se tím, jakým způsobem si tázaný člověk vydělává na živobytí. Ptají se přátelé, kteří se vidí po delší době a ptají se i lidé, se kterými se nově seznámíte.
Jestliže jste v nějaké práci strávili alespoň deset let, vybudovali jste si identitu daného povolání, do které se kterou se sami, možná podvědomě, identifikujete. Můžete být marketingový expert, investiční poradce, obchodní zástupce nebo klidně truhlář či elektrikář.
Sam říká, že teprve po odchodu z práce si uvědomil, jak moc je touto identitou posedlý. Vzpomíná, že často přemýšlel, jak se jeho bývalé společnosti daří v dalším podnikání bez něj a zda bez jeho zkušeností dovedou dále fungovat. Až když mu měsíce nepřišly maily s prosbou, aby se vrátil, přijal skutečnost, že ho nepotřebují.
2) Pochybnosti
Pokud do důchodu odejdete mladí, pravděpodobně si vnitřně stále budete klást otázky, zda to bylo správné rozhodnutí. Možná dokonce budete litovat všech peněz, které už jste utratili a ještě utratíte nebo vašeho pracovního poměru, ať už byl jakýkoli.
Sam říká, že peněz měl dost, ale stále ho sužoval strach, že udělal vážnou chybu a jeho rozhodnutí bylo špatné. Až po uplynutí nějaké doby si ujasnil svůj nový život a uklidnil se. Začal více psát na svůj blog o financích, čímž řešil své pocity stresu a nejistoty a mimo jiné tím přispíval k budování pasivního příjmu, kterým jeho blog bezpochyby je.
3) Nepochopení druhých
Mnoho lidí má na předčasné důchodce negativní názor, ale většinou jde o nepodložené předsudky. Například si myslí, že jsou jen rozmazlení a všechno zdědili od rodičů, nebo že jsou líní a peníze vyhráli v loterii. Ani jedno z toho ale není případ Sama. Mladý důchodce je ve společnosti neobvyklý, a tak to u někoho může vzbuzovat žárlivost.
Ať už je ale důvod jakýkoli, druzí lidé se vůči mladým důchodcům většinou chovají jako k dělníkům nebo cizincům. Alespoň to tvrdí Sam, který se ale narodil do domácnosti se středním příjmem a sám tvrdě pracoval. Hodně se učil, aby měl dobré známky a mohl studovat na vysoké škole. V kanceláři byl ráno první a večer poslední. Žil skromně a součtem toho všeho se dostal tam, kde je.
Z neustálého tlaku a vyptávání už byl ale unavený, a tak často raději ani nic nevysvětluje a jednoduše řekne, že je spisovatel (píše na svůj blog) nebo tenisový trenér (o tom později).
4) Nebudete mnohem šťastnější
Je obecně zažitým názorem, že jakmile dosáhnete finanční svobody a opustíte práci, budete šťastnější a budete šťastní neustále. Takové zvýšení štěstí je ale jen krátkodobé.
Sam říká, že na stupnici od jedničky do desítky jeho úroveň štěstí vyletěla na desítku po tom, co si vyjednal v práci odstupné. Získal velkou částku, která pokryla jejich rodinné náklady na dlouhou dobu. Jakmile ale částka přišla na účet, netrvalo dlouho a jeho úroveň štěstí se vrátila zpět k normálu.
5) Můžete se nudit
Předčasný odchod do důchodu Sam přirovnává ke skončení vašeho oblíbeného seriálu. Jste rádi, že to mělo pěkný konec, ale jste smutní, že už je po všem. A přemýšlíte, co bude dál. Najednou měl navíc 10 až 14 hodin volného času. Klesla jeho motivace i produktivita.
Nyní se snaží navštěvovat různá společenská setkání a akce, aby navazoval nová přátelství a aby udržoval sociální život. Chodí hrát softball a tenis, který příležitostně také sám trénuje. Nuda, kterou v důchodu zažíval, začala mizet až o tři roky později, když se k němu připojila i jeho manželka. Začali cestovat, stali se rodiči a tím opět získali nový životní impulz.
Odchod do důchodu nevyřeší všechny vaše problémy…
…jak si mnozí myslí.
Pokud jste v životě nešťastní, pak pravděpodobně budete nešťastní, i když odejdete do důchodu. Nehledejte tedy východisko v odchodu do důchodu, ale raději se snažte najít důvod vašich problémů a negativního psychického rozpoložení.
Sam po sedmi letech v důchodu konečně našel to, co ho skutečně baví:
- Píše na svůj blog o financích
- Investuje do nemovitostí
- Trénuje na střední škole tenis
- Je manželem a otcem
Ačkoli z prvních dvou uvedených bodů má nějaké peníze, považuje to za koníčky. Na závěr říká: "Předčasný odchod do důchodu není elixírem věčného štěstí, ale je to rozhodně lepší, než celý den sedět na schůzkách."
---------------------------
Čtvrtý díl: Ve 42 letech musí tento milionář po 8 letech opustit předčasný důchod. Jaké 4 věci mohou za jeho selhání?
#osobnirozvoj #finance #duchod #predcasnyduchod #prijem #investice #chyba #rodina #deti #zivot #priority #kariera #nevyhody #negativa
Shodou okolností jsem si vybudoval obdobný pasivní příjem, jen je mi o trochu více. V jeho věku jsem měl zase o něco menši příjem, ale ne drasticky. Díky tomu, že jsem v životě zažil období, kdy jsem neměl do čeho píchnout a "hledal se" (poté, co jsem zjistil, že tak o 90 stupňů musím změnit směr své kariéry, tzn. vypadnout z práce), bych v životě neudělal tu chybu, že bych se vším praštil a šel se věnovat koníčkům. Řešením pro mě je nebýt držgrešle a svěřit maximum pracovní síle. Takže nejsem ze hry a mé obchody pořád rostou. I když je pravda, že já jsem si své aktivity už na začátku vybíral podle míry flexibility a možnosti delegovat. Jestli on měl na výběr být/nebýt v zaměstnání, tak jeho rozhodnutí rozumím. Ale i tak je mi to divné. Když udělám jeden projekt, kterému se daří, tak koukám, abych ho vyřešil tak, aby běžel sám s co nejmenšími zásahy a abych mohl jít na další. To bych nepřežil, vypadnout z mých (vážných) aktivit navždy. Dělá to na mě dojem, že hlavní hrdina příběhu tenhle motor nemá a možná byl k výkonům vybičovaný pracovním prostředím (ale to je jedno, hlavně ať mu vydrží dobrý pocit z jeho koníčů co nejdéle). Když něco dotáhnu tam, kam jsem chtěl, tak si rád dám pár měsíců na srovnání myšlenek, jak a co dál, jestli jsem moc nezanedbal rodinu, který z nápadů realizuji příště atd. Ale když si představím, že bych se šel živit aktivitou, kterou beru jako kratochvíli, místo toho, abych koukal jak dál vytvářet něco, co (z mého pohledu) za něco stojí a zdolávat výzvy, brrr :-)