Když si McChrystal zpětně procházel svou kariéru, došla mu jedna nepříjemná věc: řada jeho vzpomínek ve skutečnosti nebyla tak působivá, jak si je pamatoval. Dříve totiž vždy ignoroval všechna další rozhodnutí svých kolegů. Až nyní si však uvědomil, že je ignorovat nelze.
"Úspěchy, které jsem doposud přisuzoval svým rozhodnutí, náhle přestaly být tak působivé, když jsem si uvědomil obrovské množství faktorů a dalších osob, které často měly na výsledku mnohem větší podíl než já," napsal pokorně McChrystal ve své knize Leaders: Myth and Reality.
Bývalý armádní generál tak s překvapením zjistil, že jeho vlastní vzpomínky se vlastně vůbec neshodují s příběhy lídrů, o nichž dříve četl v knihách o historii a mytologii. Realita jeho vlastního vedení byla zcela odlišná. On sám většinou nebyl tím, kdo všemu velel a o všem sám rozhodoval, ale často naopak jeho rozhodnutí plně závisela na pomoci a radách druhých.
Toto uvědomění se pro McChrystala stalo důvodem, aby si přiznal pro své ego nepříjemnou realitu: Způsob, jakým hodnotíme a posuzujeme lídry, stojí zpravidla mnohem víc na mýtech a legendách, než na skutečných faktech.
Bylo mu jasné, že pokud by měl své memoáry napsat popravdě, v žádném případě by nebyl jejich hlavní postavou. A to i přesto, že v armádě odsloužil celkem 34 let včetně 5 let ve funkci velitele Joint Special Operations Command (JSOC), což je sekce zodpovídající po všech stránkách za přípravu, plánování a vývoj strategií a taktik pro efektivní provádění speciálních operací kdekoli na celém světě, a jednoho roku ve funkci velitele International Security Assistance Force (ISAF) v Afghánistánu.
"Byl jsem důležitý, jen ne tak moc, jak jsem si doposud myslel," napsal McChrystal, který si během sepisování svých vzpomínek pokusil odpovědět na "nepříjemné otázky" týkající se vedení lidí. Došlo mu, že lidé až příliš často při posuzování konkrétního lídra zapomínají na podpůrnou síť dalších lidí, jež za ním stojí.
"Směřujeme veškeré světlo reflektorů pouze na tohoto charismatického muže či ženu," který/á v našich očích reprezentuje kombinaci vlastností, jež zrovna považujeme za působivé a "my pak říkáme, že jsou tou osobou, která zrovna píše dějiny."
Odvaha nechat rozhodovat druhé
Ve skutečnosti je však velení podle McChrystala komplexním, rozmanitým systémem vztahů mezi lídry a jejich následovníky v prostředí, které se neustále posunuje a mění. Byť bývalý generál nepopírá, že postavy lídrů mají důležitou symbolickou roli, tento jejich význam se vztahuje spíš k jejich obecnému potenciálu pro skupinu než k výsledkům, které přinesou.
"Interakce mezi lídry a jejich podřízenými je tou opravdovou magií. Právě zde vzniká opravdové vedení," tvrdí McChrystal, který se jako velitel sám naučil propůjčovat víc moci svému podpůrnému štábu na základě konceptu velení, kterému říká "na očích, ale ruce pryč". Tato filozofie deleguje rozhodování na správnou úroveň velení, ale zároveň zajišťuje, že má lídr vždy všechny důležité informace, aby mohl rozhodovat i sám. "Přesunout zodpovědnost na druhé je nutností," říká bývalý generál.
Klíčovou složkou, která tento způsob velení dnes v praxi umožňuje, jsou technologické pokroky umožňující například přímé přenosy z právě probíhajících operací. McChrystal si například vzpomněl, jak seděl v operační místnosti a na obrazovkách před sebou sledoval záběry z pěti různých speciálních operací, jež zrovna probíhaly. Kdykoli mohl skrz rádio vojáky provádějící kteroukoli operaci kontaktovat a říci jim, co mají dělat dál. Rozhodl se to však neudělat.
Umění pustit otěže
"Nebyli jsme tam s nimi. Nevěděli jsme, jaká tam byla zima. Neslyšeli jsme hvízdání kulek. V takové situaci nemůžete předstírat, že víte víc, než ve skutečnosti víte. A tak jsme se rozhodli být raději pokornější."
Delegování úkolů na druhé umožňuje lídrům odvést víc práce. Není proto divu, že pod McChrystalovým velením stoupl počet operací z 18 měsíčně v roce 2004 na 300 měsíčně v roce 2006. Sám bývalý generál tento nárůst přisuzuje sdílení informací a zodpovědnosti napříč celou organizací, které velel.
McChrystal ve své knize mimo jiné zdůrazňuje, že je naprosto klíčové, aby na sebe lídři pohlíželi nikoli jako na činitele klíčových rozhodnutí, ale jako na tvůrce a kultivátory prostředí, v němž mohou efektivně důležitá rozhodnutí tvořit i jejich podřízení.
Jde přitom o poměrně náročnou věc a sám McChrystal přiznává, že měl zejména v začátcích své kariéry s tímto přístupem problém. Až praxe mu postupem času ukázala důležitost umění pustit z rukou otěže a nechat řízení na druhých. A tuto radu by dnes dal i každému lídrovi na celém světě: Buďte pokornější!
"Musíte svým podřízeným umožnit nejen konat, ale také rozhodovat o tom, jak a kdy bude nejlepší konat. Mám pocit, že celá řada lídrů má s postupným růstem jejich organizace problém touto změnou projít," uzavřel svou myšlenku válečný veterán.
Foto: AP Photo/J. Scott Applewhite
#osobnirozvoj #veleni #leadership #armada #delegovani #tym #rozhodovani
