Proč je těžké říkat "ne"?
Od mala jsme vedeni k tomu, že odmlouvat se nemá. A druhým se má pomáhat. Nikdo už nás ale většinou nenaučil hranici, kdy pomáhat a kdy se věnovat sobě nebo své rodině. Za jakou cenu pomáhat? Snažit se vyjít druhým vstříc je fajn, ale ještě důležitější je respektovat vlastní hranice.
Někomu možná přijde trapné, odmítnou v restauraci číšníka, který nabízí po jídle dezert. On ale neví, že vy chvátáte nebo už jste úplně plní, nemáte na něj chuť, anebo na něj nemáte peníze. To je jedno, důvodů může být mnoho. On dělá svou práci a vaše "ne" ho rozhodně neurazí.
Říkáte si, že číšníka nebo neodbytné prodejce odmítnout dokážete? A co takhle když kolega v práci potřebuje s něčím po práci pomoct a vy už na to nemáte čas. Dokážete ho odmítnout, nebo vám to přijde blbé a raději změníte své plány, abyste mu vyhověli?
Všeobecně se dá říci, že nejčastějším problémem je, že lidé mají pocit, že svým "ne", někoho zklamou, naštvou nebo vyjádří, že ho nemají rádi.
Pozor na "ne", která se skrývají za "ano"
Tohle je zásadní problém. Nemůžeme stihnout a zvládnout všechno, takže pokud na něco řekneme "ano", tak tím současně něčemu jinému říkáme "ne". A to "něco", čemu to "ne" nepřímo řekneme, přitom může být mnohem důležitější, než to, čemu jsme řekli "ano". Jak je to možné a jak to funguje v praxi?
Pokud řeknete "ano" vztahu, který nemá perspektivu, říkáte "ne" potenciální životní lásce. Pokud řeknete "ano" práci, kterou nemáte rádi, říkáte "ne" svým snům o vlastním podnikání nebo skvělém pracovním místě. Pokud řeknete "ano" práci přesčas, řeknete "ne" svému společenskému životu nebo času strávenému s rodinou. Každé "ano" v sobě skrývá mnoho "ne", které si mnozí často neuvědomují.
Jak neříct "ne" ale vyjádřit ho
Často záleží na vašem přístupu. Odmítnutí nemusí být negativním nebo hrubým činem. S trochou tréninku se lze naučit "ne" říkat šikovně. Pár příkladů:
1) …možná máš pravdu, ale něco mi říká, že bych (ne)měl…
Zakomponovat můžete třeba "vnitřně se s tím nemohu ztotožnit a intuici prostě neporučíš". Takovou reakcí nezpochybňujete jednání žadatele a ani tím nevznikne zlá krev, protože udáváte jasný a pochopitelný důvod, proč nemůžete.
Pokud při odmítání použijete slova jako "pocity" nebo "intuice", druhá strana může jen těžko něco konstruktivního namítnout, protože jde o vaše subjektivní vnímání dané věci. Nadneseně řečeno, za to, že tohle nechcete dělat, nemůžete vy, ale vaše podvědomí, takže kdo by se na vás kvůli tomu zlobil?
2) …skutečně si myslíš, že tohle je ta nejlepší chvíle udělat zrovna tohle?
Přidat můžete apelaci na velmi nabitý program a dojem, že tohle už do svého rozvrhu zařadit nedokážete. Ale kdyby to mělo být jindy, tak by se o tom dalo uvažovat.
Takový způsob není jasné odmítnutí, ale spíše získání více času, protože vlastně neodmítáte danou věc, ale určený moment nebo dobu, kdy by k té činnosti mělo dojít. Odkládání na později lidé snášejí podstatě lépe, než úplné odmítnutí. Smetení návrhu ze stolu dokáže nadělat paseku, ale oddálení na neurčito je často přijato velmi vlídně.
3) Zní to dobře, ale napadlo mě tohle…
Navrhněte způsob, který bude jednodušší nebo zábavnější či příjemnější než původní. Pochvalte autora původního nápadu, ale řekněte, že tohle (váš nápad) by mohlo být… (a doplňte, v čem by to bylo lepší.)
Výhodou tohoto způsobu je fakt, že vůbec neodmítáte původní návrh a naopak v druhém člověku vzbuzujete zvědavost. Nevýhodou je, že fakticky neodmítáte a činnosti se nevyhnete, ale pozitivem je, že se v případě přijetí vašeho návrhu stanete partnerem a do značné míry budete moci ovlivnit vývoj situace.
4) Víš určitě, že to bude fungovat?
U tohoto postupu je cílem v druhé osobě vyvolat nejistotu, zda je její návrh skutečně tak dobrý. Když se sníží důvěra v původní plán, nebude druhý na svém záměru tak lpět a bude snazší mu to úplně rozmluvit nebo cíle upravit tak, aby vás to nestálo příliš času a energie. Můžete navrhnout odložení plánu do výhodnější doby nebo počkání jak dopadne nějaká událost, která by na zamýšlený plán mohla mít vliv.
5) Obávám se, že na tohle opravdu nejsem ideální člověk, kterého si mohl vybrat.
A dodejte: "Proč nezkusíš třeba Pepu?" Úkol, který měl původně padnout na vaši hlavu, delegujete na někoho jiného. Pokud je skutečně v dané oblasti zkušenější, je to určitě plus, ale není to nutné. Stačí, aby dovedl adekvátně poradit. Takovým vyjádřením nezpochybníte plán ani nic jiného, co se týká druhé osoby, naopak, zpochybníte sebe a vyjádříte návrh, že někdo jiný by mohl pomoci lépe.
Někdy „NE“ říci prostě musíte
Kdy se k tomu uchýlit? Například pokud všechny předchozí body selžou, tak je opravdu na místě vyjádřit jasné a nesmlouvavé NE. Není to ale jediná příležitost, kdy je vhodné vyjádřit odmítnutí úplně na rovinu. Mnoho lidí ocení, když se nevymlouváte, ale zcela jasně jim řeknete, že to dělat nechcete/nemůžete/nebudete.
Někdy se stává, že lidé schovávají lenost nebo neochotu za fráze uvedené výše. Tak by to ale být nemělo. Pro mnoho lidí pak bude snesitelnější odmítnutí slovy „promiň, ale fakt se mi nechce“, než vymýšlet strategie, které nejsou založené na pravdě.
Až budete potřebovat někoho, nebo něco odmítnout, zvažte okolnosti. Dezert v restauraci pochopitelně nebudete odmítat metodou číslo pět, ale u jiné žádosti to může být nejlepší možnost. Vzít v úvahu byste měli i druhého člověka. Pokud ho znáte, berte v potaz jeho povahu a podle té vyberte ideální způsob reakce. A pamatujte, že upřímné „ne“ je často nejlepší volbou.
#sayno #ne #odmitnuti #osobnirozvoj #dovednost #skill #dialog