Ještě se na chvíli vrátím k nadpisu. Je rozdíl mezi pracovitým člověkem a workoholikem? Kde je ta hranice? Dříve pojem workoholismus nebyl. Neznamená to, že tento problém neexistoval. Není náhodou workoholismus jen pracovitost v novém kabátu? Ne není. Jak to?
Pracovitý člověk je často oblíben, workoholik nikoli. V soukromí pracovitý člověk žije plnohodnotný život, workoholik nikoli. Pracovitý člověk má také dobré zdraví, workoholik nikoli.
Kdo je workoholik?
Jednoduše řečeno je to člověk závislý na své práci. Nemá pro ni vyhrazený jen určitý čas, ale pracuje naprostou většinu dne. Všechny své pracovní činnosti potřebuje mít perfektně pod kontrolou a práce je pro něj naprosto vším. Je to pro něj jediná činnost, o které se dokáže bavit. Takový člověk postupně omezuje své koníčky a také sociální život. Na to doplácí zejména přátelé a rodina. Někdy to jde tak daleko, že workoholik omezuje ve prospěch práce i spánek.
Postiženi workoholismem jsou především zaměstnanci na vyšších pracovních pozicích a podnikatelé. Častěji jde o muže než ženy. K práci, respektive časem k workoholismu, někdy utíkají lidé, kteří zažívají těžkosti v rodině nebo ti, kteří trpí nízkou sebedůvěrou či pocity méněcennosti.
Práce smyslem života bez možnosti abstinence
Tento podnadpis mluví za vše. Pro workoholika je práce absolutně vším, je pro něj smyslem života a vyčítá si každou chvíli, kterou nemůže věnovat práci. Trápí ho pocit viny a výčitky svědomí, když dělá cokoli jiného než svou práci. Když dojde k výpadku pracovní zátěže, mohou se u takových lidí projevovat abstinenční příznaky jako stres a špatný spánek.
Workoholik má radost pouze z pracovních úspěchů, jiné neuznává a ani nezažívá. Z počátku pracovních úspěchů dosahuje, ale čím déle je workoholikem, tím více roste jeho pracovní tempo, kupí se práce, přestává stíhat a s tím odchází produktivita a i výsledky práce, čímž se opět dostává do stresu, že nedosahuje výsledků a potřebuje více pracovat.
Dalším problémem spojeným s workoholismem je to, že takový člověk není náročný a přísný jen na sebe, ale i na druhé. Na svou rodinu i své spolupracovníky. Maximální nasazení a nejlepší výsledky požaduje vždy a od každého. Žít s takovým člověkem je těžké, protože nedokáže vypnout. Často to končí absolutním vyčerpáním. Než k němu dojde, měl by se takový člověk pokusit svou závislost léčit. To je ale velmi obtížné, protože kuřák může ze dne na den přestat kouřit. Málokdo si ale může dovolit přestat ze dne na den pracovat. V lepším případě by přišla výpověď. V horším zhroucení vlastního byznysu.
Práce je pro většinu lidí zdrojem obživy a tak ji nelze úplně vyloučit. I zdravým jedincům přináší dobře odvedená práce pocit uspokojení a naplnění. Workoholik to ale vnímá jako svou jedinou prioritu. Chybí mu schopnost relaxovat, odpočívat i dostatečně spát.
Zdravotní rizika
Asi každý ví, že workoholismus přináší zdravotní rizika. Ale jaká konkrétní? Je to podobné jako s tím, že každý ví, že psát zprávy na mobilu při řízení auta je nebezpečné a každý ví, že to přináší jistá rizika. Když ale člověk vidí video nebo nehodu na vlastní oči, pozná konkrétní následky, jaké to může mít a uvědomí si jejich závažnost.
Workoholik je prakticky v neustálém stresu. Reakce organismu je zcela přirozená - produkce hormonu kortizolu. Ten pomáhá zvládat stresové situace, ale dlouhodobě vysoká hladina kortizolu představuje pro organismus enormně vysokou zátěž. Tento hormon zvedne hladinu cukru v krvi i krevní tlak. Následky jsou rozvoj diabetu nebo kardiovaskulárních onemocnění. Mimo jiné dochází ke zvýšené produkci žaludečních kyselin a to má za následek vznik žaludečních vředů a pocit překyselení. Dlouhodobý stres také pochopitelně oslabuje imunitu.
Už jste dostatečně znechuceni následky workoholismu? Ještě si ale přidáme. Nadměrné množství práce spolu se stresem jde ruku v ruce se zanedbáváním správné stravy. O špatném spánku už jsme mluvili, ale nepravidelné stravování, špatná kvalita potravin a jedení ve spěchu si také vybírá svou daň.
Málo času na jídlo většinou znamená cestu do fast foodu nebo do nejbližšího obchodu či automatu pro energetický nápoj. Doplňování energie takovým způsobem je zcela pochopitelně také špatné, protože kolísá hladina cukru a stejně tak i energie. Po sladké svačince vystřelí energie vzhůru, jenže o chvíli později ještě více klesne směrem ke dnu.
Když vezmeme v úvahu, že přibližně 75 % buněk našeho imunitního systému sídlí ve střevech a v dalších částech trávicího traktu, je minimálně na pováženou si takto zahrávat, protože narušeným imunitním systémem na sebe navalíme další a další problémy.
Posledním zmíněným rizikem bude přecházení nemocí. S tímto nešvarem se často můžeme setkat na pracovišti, ale krom toho, že tím velmi škodíme druhým, zhoršujeme všechno sami sobě. Workoholik zkrátka na nemoc nemá čas. Když je nejhůře, zůstane doma jeden den, ale i tak každou minutu považuje za ztrátu času. A nějaké preventivní prohlídky pro něj neexistují. Přeci nebude ztrácet drahocenný čas na preventivní kontroly, když mu nic není, že?
Jak z toho ven?
Zbavit se jakékoli závislosti není jednoduché a u práce to platí také. Bohužel často se lidé uchylují k nějakému řešení, až když je dostihnou nějaké vážné zdravotní problémy. Pak se dostávají do rukou odborníků a lékařů, kteří stanový správný postup. Nejlepší ale je, se do takového stanu vůbec nedostat.
Jestliže má někdo tendence to s prací přehánět, měl by si stanovit jasná pravidla. Základem by měl být nějaký pravidelný režim. Vědět, od kolika do kolika se má věnovat práci a kdy už na ni myslet nemá. Neznamená to se celý víkend užírat, že nemůžu pracovat, ale dát si hranice, kolik času věnuji práci ve všední den a kolik o víkendu.
Je také vhodné pravidelně zařadit nějakou formu relaxace. Mohou to být procházky, masáže nebo něco podobného u čeho si odpočinete a to jak fyzicky, tak především psychicky. Zdravé stravovací návyky s tím také souvisí a v neposlední řadě je důležité věnovat dostatek času rodině. Jednoduše řečeno žít i jinak než jen prací. Neurčovat svou hodnotu podle pracovních úspěchů.
