Chcete pořádnou investiční show? Sledujte nás na Instagramu!
15.02.2019 13 minut čtení

Dvoutýdenní boj se závislostí aneb jak mě omylem začal bavit i LinkedIn

Několik měsíců jsem byl šťastný a klidný člověk. Práce sice bylo hodně, ale byla to ta správná práce, ta, která byznys posouvá kupředu. Jenže to se na konci ledna změnilo...

"Za všechno může ten zpropadenej Instagram. Kdyby se dal ovládat z počítače, bylo by to mnohem lepší," říkal jsem si ve středu, než jsem se konečně odhodlal s tím vším něco udělat. Ale začnu hezky od začátku...

Na mě přece závislosti neplatí...

Vždycky jsem patřil spíš k lidem, kteří závislostem moc nepropadají. Rád jsem si věci vyzkoušel, ale vždycky jsem si dokázal racionálně zhodnotit, zda to pro mě má nějaký reálný přínos. At už se jednalo o pubertální experimenty s kouřením cigaret, vysokoškolské alkoholové hodování nebo hraní na playstationu, po několika týdnech či měsících jsem si tyto aktivity vyhodnotil jako nepřínosné a s ledovým klidem je ukončil.

Se stejným přesvědčením jsem před několika lety vstupoval i do světa sociálních sítí. Když jsem si zakládal první profily na Facebooku, Twitteru či LinkedIn, bylo to všechno v době, kdy se tyto sociální sítě na českém území teprve rozkoukávaly. Nebylo kvůli tomu sice tolik možností k networkingu, ale na druhou stranu to člověka tolik nenutilo být online několikrát denně. 

Jenže postupem času přibývalo možností ke spojování a networkingu a s tím spojeného sledování "kdo, co, kdy, kde, jak". A k tomu se samozřejmě tyto sítě vyvíjely tak, aby uživatele bavily nejen každý den, ale každou hodinu či minutu.

No, možná trochu...

Po pár letech jsem sice zrušil Twitter, protože ten podle mě v Cesku tak nějak "hapruje" a nikdy se asi výrazněji neprosadí, ale místo toho přišel Instagram, u kterého jsem sice nějaký čas váhal, ale nakonec stejně podlehl.

Pokud jsem byl do té doby zvyklý používat LinkedIn tak párkrát do týdne, abych přijal žádosti o spojení a Facebook tak dvakrát denně, abych odpověděl na zprávy, pak Instagram byl úplně jiný level. 

Abych byl konkrétnější...LinkedIn pro mě byl vždycky fajn kvůli propagaci a prodeji. Je tam relativně jednoduché propojování a jelikož jsem se posledních deset let pohyboval v obchodu s mediálním prostorem, místní marketingová komunita pro mě byla dobrým zdrojem kontaktů. Jelikož se však témata na hlavní stránce vždy točila hlavně kolem pracovních nabídek, potažmo právě marketingu, nic mě nenutilo tam být výrazněji aktivní. Párkrát do týdne jsem přišel, přijal pozvánky ke spojení a postnul nějaký odkaz na článek z našeho webu. Pro opravdový byznys je sice LinkedIn nepoužitelný, ale v tomto směru pro mě byl vhodným doplnkem.

Facebook jsem používal trochu častěji, zejména i proto, že jsem měl nainstalovaný Messenger v telefonu, a tak bylo poměrně snadné všimnout si notifikace a připojit se, ale i tak to nebylo nic významného, dvakrát nebo třikrát denně jsem se na chvilku připojil, popovídal si s rodinou či známými a pak zase pokračoval v práci. Projíždění zdi plné miminek, zvířátek a vtipných obrázků mě nijak extra nelákalo a předvádět se se svými fotkami před známými, kteří opravdu ví jak žiju a co dělám, to taky nebylo úplně potřeba.

Jenže Instagram? Celý ten úchvatný fotosvět plný krásných a věčně štastných lidí, exotických dovolených a luxusních automobilů, to je prostě ráj. Netrvalo dlouho a na Instagramu jsem byl aktivní několikrát denně, sledoval stovky lidí, stovky lidí zase sledovaly mě. A jakmile člověk objevil Stories, kde dokonce vidíte, kdo si tento příspěvek prohlédl...větší past na závisláky neexistuje! Tohle všechno vás samozřejmě nutí být neustále aktivní a přidávat fotky, aby vás tito doposud neznámí lidé také poznali, aby si vás oblíbili a ideálně aby si mysleli, že vaším strýcem je Bill Gates a všechny hollywoodské celebrity s vámi chodí na drink. Naštěstí to u mě nedošlo tak daleko, že bych si kupoval nové věci nebo třeba dovolenou jen proto, abych se ukázal na Instagramu, ale i tací existují a to už je opravdu hodně špatné! 

No ale jakmile už jste aktivní na Instagramu a máte všechny ty pěkné fotky, tak si začnete říkat, že byste je mohli začít dávat také na Facebook, aby o to nepřišel zbytek vaší sítě, takže stačí mžik a jste aktivní na dvou hlavních sítích, ani nevíte jak. 

Tohle všechno trvalo asi rok. Jasně, hodně lidí je na tom mnohonásobně hůř a moje časová investice tak 2-3 hodiny denně ještě nepatřila k tomu nejhoršímu, ale ono to není jen o tom čistém čase stráveném na těchto sítích a vymýšlením fotografií a příspěvků. Jelikož jsem měl v telefonu Instagram a Messenger s Facebookem (LinkedIn ne), bylo to hned několik vyrušení během dne. Spíše několik desítek vyrušení během dne. Stále samé zprávy a notifikace. Všechno soustředění najednou bylo pryč. A co bylo nejhorší, ty sítě mají zvláštní vliv na psychiku člověka. Nejsem psycholog nebo psychiatr, abych to dokázal přes popsat, ale prostě to, co se dělo nebo nedělo na Facebooku či Instagramu, ovlivnovalo to, jak jsem se cítil. Opět, asi ne tolik, jak to mají někteří jiní, ale i tak, člověk to prostě cítil.

Pryč!

Po roce se opět konečně dostavilo mé racionální uvažování a provedlo vyhodnocení. To samozřejmě dopadlo podle očekávání negativně pro sociální sítě a tak jsem se v polovině lonského roku rozhodl, že Facebook a Instagram nekompromisně smažu. Nahrávala tomu i doba, jelikož předchozí projekt MontyRich končil a já tak věděl, že se nebudu muset starat o firemní profily, takže  to nebude mít negativní vliv na byznys. Udělal jsem tedy co bylo třeba a zmizel ze světa sociálních sítí. Učet na Facebooku jde mimochodem opravdu smazat, ačkoli to tak nevypadá. Zůstal mi jen účet na LinkedIn, ale stejně jsem neměl co propagovat, takže mě nic nenutilo tam chodit. 

Co se stalo? Vlastně skoro nic, jen jsem se najednou cítil o dost lépe. S rodinou a známými jsem si začal jednoduše volat, přestal jsem mít v hlavě exotické dovolené a luxusní auta a vrátil se nohama na zem. Když jsem se pustil znovu do práce, tentokrát už na Warengo, byl jsem schopen se 16 hodin denně nepřerušovaně věnovat důležitým věcem, zejména psaní článků, u kterých velmi záleží na tom, jak se člověk dokáže nerušeně soustředit ve stavu flow. A to mi šlo najednou náramně, tři články denně nebyl žádný problém, k tomu řešení mnoha dalších věcí, které k byznysu patří. Z toho všeho měl člověk dobrý pocit a jak jsem psal úplně na začátku, přesto, že práce bylo hodně, byl člověk v pohodě, protože cítil, že dělá správné věci, které ho posouvají kupředu.

Zpět do divočiny

Na konci lonského roku, po asi pěti měsících příjemného půstu, jsem se rozhodl, že bude potřeba spravovat sociální sítě pro Warengo. Uvědomoval jsem si samozřejmě nástrahy, které na mě mohou číhat, ale říkal jsem si, že už jsem poučený z minula a že mám tolik práce, že mě ani nenapadne trávit na sociálních sítích tolik zbytečného času.

První měsíc to šlo celkem bez problémů, měl jsem znovu Facebook, ale tentokrát bez Messengeru v telefonu, takže mě nic nevyrušovalo. Navíc jsem si přidal mezi kontakty opravdu jen ty nejbližší, čímž jsem výrazně eliminoval další možnosti rozptýlení. K tomu jsem přidal firemní Twitter a samozřejmě LinkedIn. Na tyto sítě jsem pravidelně v průběhu dne přidával zajímavosti, aktuality a odkazy na články. Ničím jsem se nezdržoval, opět jsem jen jednou za pár dní přijal pozvánky ke spojení na LinkedIn a občas odpověděl na zprávy na Facebooku. Zádné notifikace, žádné nesmyslné projíždění zdi, prostě všechno tak, jak jsem si to představoval.

Na konci ledna jsem začal přemýšlet nad tím, jak Warengo dostat k ještě širšímu publiku. Máme přeci super funkce a kvalitní obsah, tak by bylo škoda nedostat to víc do světa. A tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit Instagram. Z dřívějška jsem věděl, že ten funguje pro firemní stránky se zajímavým obsahem relativně dobře. Navíc, kvalitní byznysová stránka s radami, tipy a citáty v rámci Ceska na Instagramu není. Je tam pár, které jedou na těch klasických motivačních hláškách, ale to není náš styl. A tak jsem založil firemní Instagram.

Hlavní problém Instagramu je ten, že ho člověk musí mít ve svém telefonu. Jakmile jsem si ho tedy nainstaloval, uvědomil jsem si, že budu přímo v telefonu vytvářet spoustu zajímavého obsahu a že by bylo opravdu škoda tento obsah nedat i na další sítě. Nestačil jsem ani mrknout a už jsem měl v telefonu i Facebook, Twitter a Linkedin. "To bude jízda," říkal jsem si v naději, že takto nastavená správa sítí mi umožní natolik efektivní propagaci, že během pár dní zboříme internet.

A skutečně, byl jsem najednou schopen na všechny sítě dávat několik zajímavých příspěvků denně, spojovat se se stovkami nových uživatelů, prostě jsem propagoval o sto šest. Marketingová nirvána!

Po dvou týdnech jsem si však začal všímat jedné věci. I když, asi jsem si jí začal všímat mnohem dříve, už po pár dnech, jen jsem si to nechtěl připustit. Má tehdejší pracovní výkonnost byla totálně pryč. Zmizela. Sice jsem byl aktivní na sociálních sítích, ale většinu toho času začalo tvořit tradiční projíždění zdi, sledování všech možných příspěvků a uživatelů, to vše s přesvědčením, že právě dělám marketing. 

Jelikož jsem měl navíc všechny čtyři sítě přímo v telefonu, který ležel vždy kousek ode mě...no asi si to dokážete představit. Clověk najednou bral telefon do ruky tak nějak intuitivně. I když nepřišla žádná notifikace, člověk se podíval, jestli ji třeba jen nepřeslechl. A i když jsem zjistil, že jsem žádnou notifikaci nepřeslechl, podíval jsem se raději na zed, jestli mi skutečně nic neuniklo. A i když mi opravdu nic neuniklo, prošel jsem pár profilů, abych se třeba trochu inspiroval. 

Dokonce se mi stalo, že jsem projížděl zed na LinkedIn! Zed na LinkedIn! Tam, kde nikdy, opravdu NIKDY, není nic zajímavého a už vůbec ne pro byznys. A když jsem měl projetou zed, šel jsem se podívat na možná nová spojení, abych šířil slávu značky. Aplikace v telefonu způsobila, že mě bavil LinkedIn, to už je za hranicemi mého chápání.

Tři články denně? Haha, to byla najednou naprosto nemožná věc, zvládl jsem maximálně jeden a to psaný přerušovaně v průběhu celého dne. Logicky se stalo, že jsem na těch skvělých sociálních sítích neměl za chvilku co propagovat. 

Z těch posledních dnů se stalo opravdové peklo, kdy jsem chtěl tvořit, ale absolutně jsem se nedokázal soustředit, což mě dostávalo do stresu, který jsem léčil dalším a dalších procházením sítí, aby moje psychika dostávala rány jako Rocky Balboa od Ivana Draga. Není to o tom, že člověk na těch sítích stráví pár hodin denně, je to o tom, že ty sítě jsou schopné totálně rozmlátit psychiku člověka. A to bych řekl, že jsem jinak psychicky celkem stabilní!

A zase ven

Každopádně naštěstí opět zakročil můj racionální rozum a ve středu všechen ten děs rázně ukončil. Nikoli úplným smazáním těchto sítí, ale přesunem pod Hootsiute, což je platforma pro správu více účtů, plánování příspěvků atd. To mi umožnilo smazat všechny tyto sítě z telefonu a vyhnout se všem notifikacím a nesmyslnému procházení zdí a profilů. Je to navíc časově velmi efektivní a těch pár stovek měsíčně za to nepochybně stojí, to už jsem si dnes celkem jistý. 

Jsou to sice teprve dva dny, ale celou tu dobu leží můj telefon opět kdekoli v místnosti a mě celý den nenapadne se na něj vůbec podívat, jedině když mám nějaký telefonát. A v počítači mě sociální sítě nikdy moc nebavily, takže třeba za dnešek mohu hrdě prohlásit, že k této odpolední hodině jsem se dnes přihlásil pouze na dvě minuty na Facebook a na minutu na Linkedin. Všechny příspěvky na sítě mám naplánované ze včerejšího večera, takže o to se ted pár dní vůbec starat nemusím. A jsem si jistý, že se nejedná jen o chvilkový placebo efekt, ale o opravdové řešení.

Opatrně prosím

Uplně se dnes oprostit od sociálních sítí podle mě není možné a v konečném součtu ani rozumné. Pokud je člověk využívá správně a rozumně, mohou mu posloužit k udržování kontaktu s důležitými lidmi v jeho životě či propagaci byznysu. Ale díky těmto dvěma týdnům jsem si uvědomil, jak je až moc jednoduché jim propadnout. Jak vás mohou nekompromisně srazit k zemi a nedovolit vám vstát. Jak vás mohou připravit o drahocenný čas, který vám už nikdy nikdo nevrátí. 

Zároven se mi ukázalo, že člověk si své návyky vytváří prostředím, ve kterém se nachází. Dokud jsem sociální sítě neměl v telefonu, bylo všechno bez problému. Jenže jakmile jsem je měl v telefonu a začaly se objevovat neustálé notifikace a projíždění zdi začalo být tak jednoduché, objevila se okamžitě závislost a z trávení mnoha hodin na síti se začal stávat návyk. Hodně nebezpečný návyk.

Proto, pokud chcete ve svém životě vytvářet opravdové hodnoty a nepropadat podobným závislostem, budte prosím opatrní. A využívejte sociální sítě tak, aby pro vás zůstaly přínosným doplnkem. Třeba Warengo pro vás může být skvělé díky tomu, že tu najedete pouze kvalitní byznysový obsah a třeba i několik návodů na to, jak si vytvářet pozitivní návyky a zbavit se těch špatných. 

Hodnocení: +11
Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
Řadit podle: oblíbenosti nejnovější
  • Souhlas! Jsem jeden z těch, kteří tam vedou "takové ty klasické motivační hlášky", protože člověk nikdy neví, kdy půjde využít potenciál fanouškovské základny a smazat tisíce lidí se mi nechce. Jenže je to velká droga! Krásna funkce je "ztišení" profilů. Ale když je velká chuť, člověk projede i ztišené profily. smiley

    1
    • Jojo, je to nebezpečná hračka :))

      0
  • A já myslel, že jsem sám, kdo si maže appky z telefonu slight_smile

    0
    • Já věřím, že nás bude čím dál víc :))

      2
  • Tak pro tohle mám naprosté pochopení smile

    0
    • S tím jsem to i psal, že nás asi bude víc takových :))

      0
Doporučené příspěvky
4 minuty
5 minut
10 minut
4 minuty
5 minut
6 minut
5 minut
4 minuty
4 minuty
5 minut
7 minut
6 minut