Byť konkrétně v České republice je na přílišný optimismus ještě brzy, v řadě jiných států je tempo vakcinace rapidní a jejich vlády i epidemiologové očekávají, že by mohlo být po pandemii již v řádu měsíců. Americký prezident Joe Biden chce vše stihnout tak, aby si Američané letos mohli opravdu svobodně užít 4. července Den Nezávislosti. A jelikož dnes v USA zvládají podávat více než 2 miliony očkovacích dávek denně, jsou Spojené státy na dobré cestě tento ambiciózní cíl naplnit.
Jak bude vypadat svět bezprostředně poté, co si lidé budou moci sundat roušky a bez obav z koronaviru nebo tučné pokuty vyrazit svobodně kamkoli? Osobně si myslím, že nás po tomto zcela výjimečném pandemickém období čeká další zcela výjimečná doba, kterou bude charakterizovat přehnané utrácení a snaha ztracený čas dohnat.
Zejména mladí lidé, kteří už rok sedí doma a snaží se nějak vyrovnat s tím, že se nemohou bavit ani chodit do školy tak jako dřív, se nepochybně nemohou dočkat, až budou moci vyběhnout ven a začít se opět naplno bavit.
Nesmíme zapomínat na to, že až do loňského jara jsme díky blahobytu a sociálním sítím velmi úspěšně budovali společnost, která je zvyklá okamžitě uspokojovat veškeré své potřeby, užívat si života a kde její členové chtějí mít a prožívat všechno to, co prožívají jejich kamarádi, známí a oblíbení influenceři na Instagramu. Pro takové lidi je nutnost potlačit své touhy a nedopřát si vše, na co byli zvyklí, hotovým utrpením.
Tohle všechno však dostalo stopku. Jako by pandemie tomuto nadšení a vzrušení ze života postavila do cesty vysokou přehradu. Jenže v téhle přehradě neustále už 12 měsíců stoupá hladina, jak stoupá frustrace a úzkost lidí z nedostatku volnosti a zážitků. Konec pandemie bude obrazně znamenat její protržení a příchod tsunami utrácení.
A byť pandemie celou řadu lidí ekonomicky zdecimovala, existuje tady velká část těch, kterým se i nyní daří spořit nebo jejichž příjmy nezaznamenaly v uplynulých 12 měsících až takovou ránu. Zároveň jim lockdowny a opatření pravděpodobně znemožnily utrácet za některé relativně nepotřebné věci, které si dříve bez výčitek pravidelně dopřávali (a někteří si samozřejmě již našli různé alternativy - včetně akciových trhů ?).
Vlak spotřeby se zastavil a třeba v sousedním Německu už "skrblíci" dostali některé banky do stavu, kdy tyto začínají po klientech za ukládání jejich peněz vyžadovat poplatky. Šetření a uskromnění je nicméně typickým znakem každé ekonomicky turbulentní doby.
Lze proto předpokládat, že jakmile se stavidla ekonomiky opět otevřou a lidé vyrazí zpět do ulic, restaurací, barů, klubů a kaváren, čeká nás divoké období, kdy nikdo nebude chtít řešit nic jiného než přítomnost a možnost vychutnávat opět život s druhými plnými doušky.
Velkou finanční zkouškou bych to nazval proto, že usednout na kolotoč bezmyšlenkovitého rozhazování peněz bude velmi pravděpodobně nejsnazší a nejlákavější za poslední řadu dekád. Což může být potenciálně problém i pro ty z vás, kterým se nyní daří naplňovat své finanční a investiční cíle. Jak se přicházející horečkou utrácení nenechat zruinovat, ale zároveň ji zcela neignorovat?
Vyrazte si užít života bez roušky, ale ne bez plánu
Myslím si, že minimálně krátkodobě vyšším výdajům se na konci pandemie nevyhne prakticky nikdo. Všichni jsme si nyní (aspoň doufám!) velmi dobře uvědomili, jak cenná je naše svoboda, takže až ji opět získáme do rukou, budeme si ji chtít vychutnávat plnými doušky. A proč ne - život se má žít. Na druhou stranu, pokud už dnes tak nějak tušíte, jak bude otevření ekonomiky ve vašem případě vypadat, není na škodu začít se na toto období připravovat v rámci osobních financí a finančních cílů.
Osobně bych se k otevření ekonomiky postavil jako k situaci, kdy dostanete v práci přidáno. Můžete cítit nutkání začít víc utrácet, ale pokud této touze plně podlehnete, v důsledku mohou vaše úspory utrpět paradoxně ještě větší ránu než s původním platem. Pro konec pandemie bude platit to samé: Je (bude) absolutní nesmysl vyrazit okamžitě ven a utratit vše, co se vám za poslední rok podařilo uspořit. Společně s pandemií totiž rozhodně nikam nezmizí všechna ostatní rizika. Stále proto chcete mít záležitosti jako zdravý nouzový fond s 3-6 měsíci vašich výdajů. Někoho možná právě pandemie přesvědčila k tomu, že by vlastně chtěl v záloze mít peníze na rok pohodlného života, a tak nyní své úspory v hotovosti rozšiřuje... a já se mu nedivím.
Pro koho bude návrat do normálu nejsnazší? Řekl bych pro ty z vás, kteří už dnes mají v rámci osobních financí jasný plán a měsíc co měsíc vědomě spoří (příp. investují) určité procento svých příjmů.
Ne proto, že by tito lidé návrat život k normálu zcela ignorovali a dál si spořili. Pokud ale dnes například spoříte 15 % svých příjmů a očekáváte období větších výdajů, kterým zkrátka nechcete odolávat, můžete si říct, že až se ekonomika otevře, budete se snažit pár měsíců spořit jen 8-10 % příjmů. Tím si vytvoříte prostor pro zábavu, aniž byste zároveň nějak výrazněji nebo úplně sabotovali své dlouhodobé finanční cíle. Protože přiznejme si - za to, že jsme všichni tuhle roční "sebe-karanténu" ve zdraví vydrželi, bychom se měli nějak odměnit.
Konec jedné krize neznamená, že nemůže brzy přijít další
Největší zkouškou bude přicházející návrat k životu před pandemií jednak pro každého, kdo finanční gramotnosti příliš nevládne, stejně jako pro každého, komu se během pandemie z nějakého důvodu prakticky nic uspořit nepodařilo. Odolat touze vyrazit se bavit s pandemickými úsporami v kapse nebo se kvůli zábavě klidně i zadlužit bude pro mnohé velký problém.
Patříte-li do této skupiny, které se v pandemii podařilo uspořit nezvykle hodně, nebo naopak vůbec nic, nezoufejte. Poradil bych vám v principu to samé jako lidem, kteří sedí na hromadě peněz a odmítají investovat, dokud nenastane burzovní krach a trhy nespadnou aspoň o 50 %, aby si mohli výhodně nakoupit. Každý den, který se založenýma rukama promrháte, v důsledku stojí peníze pouze vás.
Konec pandemie ostatně nenastane zítra, ale hned zítra se můžete pustit do budování lepší finanční budoucnosti. Jak? To záleží, do které z těchto dvou skupin spadáte:
- Máte-li v rukou úspory a nevíte, co s nimi, měli byste jim vymyslet nějaký konkrétní účel. Napadá mě třeba tohle - založte si spořící účet, dejte mu konkrétní název (třeba "Cesta po Evropě 2022") a úspory na něj vložte s vědomím, že je chcete za tuto konkrétní věc utratit. Jinými slovy, jakmile svým úsporám přiřadíte konkrétní funkci (Tahle část je na nečekané výdaje, tahle část je na zábavu, až se všechno otevře, tahle část je na dovolenou, až budu moci vycestovat a tuhle část bych rád/a investoval/a), rapidně tím snížíte pravděpodobnost, že je všechny rozházíte za nesmysly - zvlášť pokud budou zároveň na více než jednom účtu.
- Pokud aktuálně nejste schopni nic uspořit kvůli příliš nízkým příjmům, zapřemýšlejte už nyní nad jejich zvýšením - tady jsem vám sepsal pár tipů, do nichž se můžete pustit i uprostřed lockdownu. Samozřejmě lze očekávat, že otevření ekonomiky nakopne i pracovní trh a poptávku po lidech. Plus tady budou po ulicích pobíhat noví milionáři, které stvořila Tesla a bitcoin a kdo ví, do jakých projektů se budou nebo nebudou chtít pouštět - tak oči na stopkách! Ale nečekal bych na konec pandemie jako na nějakou spásu, raději se do práce na svých příjmech a úsporách pusťte pro jistotu hned.
Na závěr bych připomněl, že společně s pandemií ze světa neodplavou všechny další hrozby a rizika. Nikam lusknutím prstu nezmizí skutečnost, že ekonomika je zdevastovaná a svět nepředstavitelným způsobem zadlužen. Nikam nezmizí riziko rapidního růstu inflace nebo burzovního krachu, o němž se ostatně hojně mluví již nyní.
Nechci tady opět mávat apokalyptickou paralelou roku 1929, ale zájemcům o poučení z historie bych doporučil přečíst si něco o tom, jak vypadala ekonomika USA v letech 1920-1929 a jak Američané tehdy žili. Dle Economic History Association stouplo bohatství amerického národa v této době o 42 %, což zároveň vyvolalo doslova mánii utrácení. Proto ji charakterizuje masivní popularizace jazzu, obrovské opulentní party nebo velmi rychlá adopce automobilů společností. A všichni víme, že divoká dvacátá léta nakonec sklouzla rovnou do Velké hospodářské krize. Tím chci říct jen to, že se opravdu po konci pandemie nechcete dostat okamžitě do stavu, kdy už žádnou další krizi nebudete schopni finančně zvládnout.
#osobnifinance #pandemie #covid19 #financnigramotnost #sporeni #prijmy #vydaje #financnicile #ekonomika #krize #recese #inflace #spotrebitele #utraceni #emoce #rozpocet #navyky #disciplina
Obávám se, že na utrácení nebudou peníze - většina lidí bude muset nejdříve konsolidovat své rozpočty, splácet případné dluhy...
Máte pravdu, že pro jistou část společnosti je pandemie finanční katastrofou. Existuje tady ovšem hodně lidí, mnohé znám i osobně, kteří nepřišli vůbec o nic, naopak vydělávají i více a už rok není za co utrácet. Pravdou je, že až tito lidé začnou utrácet, tak to jistě povzbudí i ekonomiku.
O co mám obavu já je to, že až všichni ti mileniálové, kteří mají teď nainvestováno do akcií (celostěvově), protože neměli jinou zábavu, začnou ty akcie prodávat (aby měli na večírky, cestování a pod.), tak může nastat na burzách výplach. Už jsem slyšel názor, že výplach na burzách nastane v okamžiku, kdy v USA Mr. Fauci sdělí, že pandemie je u konce. Tak uvidíme.
No, řekl bych, že chudí zchudli a bohatí zbohatli, což se děje při mimořádných událostech často
@Stan1000 Čistě náhodou jsem nyní zahlédl. Myslím si, že hromada lidí peníze nemá, ale naopak hromada dalších, kterým pandemie ještě pomohla, jich z různých důvodů má až až, neboli se nůžky mezi lidmi z pohledu ekonomických dopadů výrazně rozevřely. Jinak teď jsem čirou náhodou narazil na toto: https://www.kurzy.cz/zpravy/583571-po-pandemii-cechy-zachvati-nevidana-nakupni-manie-utrati-az-200-miliard-korun-odhaduje-centralni/#utm_source=box_dole&utm_campaign=rzpravy
@tomasdurcak Otázkou je, zda neutrácejí tzv. na dluh.... Jinak u těch bohatších k žádné významné změně v utrácení nejspíš nedojde, mohli utrácet i za pandemie, když mají peněz dostatek...
Snažil jsem se chovat (myslím že choval) odpovědně před epidemií, během epidemie a nečekám od sebe, jak se znám, že bych se začal chovat i po konci epidemie jinak... Vlastně jsem i díky Warengu začal investovat a rozhodně v tom budu i pokračovat! S pozdravem
I v článku, který zmiňuje @tomasdurcak , se píše o střední třídě. Taky si myslím, že jde spíš o vyšší střední třídu, která se vrhne do restaurací, kin, na cestování apod.
@milanIllek To ano, ale to není kdovíjaké utrácení, to je návrat k běžnému životu bohatších lidí...
Pane vrchní! Noste to pívo v kýblech a piště to hraběma!
? Tak nějak to očekávám
Já se nejvíc těším, až utratím peníze za kadeřníka a koupím si nový tepláky, který si předtím vyzkouším v obchodě :))
Jak málo stačí ke štěstí :-|
@pavelSchroder ? S tím nejde nesouhlasit. Je to bizarní, kolik životů (zvlášť z pohledu psychiky a stresu) dokáže zachránit (a prodloužit) jenom to, že si lidé mohou zajít kdykoli kamkoli, neboli že jsou svobodní. Dokud to člověk nezažije, plně nepochopí.
Když nebude nikdo utrácet, tak kdo roztočí kola ekonomiky? Když budou všichni šetřit, tak nikdo nebude nakupovat produkty vašich firem. Tohle je vždy tak krátkozraké a otřepané.
@martinaStychova Podobný paradox, jako že když si všichni fandové Tesly místo aut nakoupí akcie, taky jim asi nakonec příliš neporostou. Já bych se nebál toho, že rozhazovační lidé ekonomiku neroztočí. Preferuju ale kapitalismus před socialismem, takže když už utrácet, tak za věci, které chci a které za to stojí, ne za cokoli jen "pro blaho všech".
@tomasdurcak ano, ale takové to jak ušetřit, zbytečně neutrácet... To kdyby dělal každý, tak opravdu si nekoupíme nic pro potěšení, sedíme doma na zadku a jen spoříme a investujeme. Někdo ty prachy točit musí.
@martinaStychova Hlavně utrácet smysluplně a koupit si něco jen pro radost se podle mě nevylučuje. Pokud si člověk koupí něco, co ho opravdu dělá šťastným a baví, určitě to za to stojí. Nějaký radikální frugalismus není nic ani pro mě.
Já si teda myslím, že se stane něco neočekávaného...co se dá očekávat, že si rozbije pusinku ta armáda nových "investorů" a sveze se s tím i mnoho starých...chtěl bych se mýlit.
@ovi1 Stejně jako vždy v historii i dneska je častým argumentem tvrzení, že "teď je to jiné" a burza není stejná jako před 10, 20 nebo 100 lety. Já bych v tomhle byl opatrnější, protože ta euforie je občas skoro hmatatelná. Vlastně mě až tolik nezajímají indikátory a ekonomika, ale to, jak se chová "dav" a jak moc se podobá davům, které tvořily bubliny v minulosti. Nakonec totiž nejde o výnos dluhopisů, P/E ratio nebo HDP, protože to prasknutí bubliny iniciuje stejný dav, který ji původně vytvořil. A jakmile hlavní roli přeberou od lidí margin cally, už ten cenový kolaps de facto ani neřídí sami investoři a spekulanti. Takže jsem popravdě (podobně jako v případě pandemie) rád, že to mohou na vlastní oči pozorovat a vnímat, co se děje a jak lidé reagují. A jsem velmi zvědavý, jak to celé skončí - myslím, že je to příležitost získat cenné zkušenosti a poučení do budoucna.