Jeden výmluvný graf, který z vás udělá chytřejšího investora a který byste si pravidelně měli připomínat

V takových chvílích, kdy se na vás ze všech stran valí výkřiky o tom, jak tahle nebo támhleta akcie míří ke hvězdám, na Měsíc, na Mars nebo rovnou do jiné galaxie a udělá z nás všech milionáře, je ale většinou místo skoku po hlavě do trhu ideální zastavit. Říct si stop, udělat krok zpět a zamyslet se nad některými fundamentálními pravidly, které neplatí pouze tento týden, tento měsíc nebo v posledním roce, ale kterými se burza řídí již nespočet dekád.

Byť i za "normálních" (čti "před pandemií") okolností bylo investování do akcií velmi často skrz různé weby, knihy, kurzy nebo programy prezentováno jako něco, v čem je zapotřebí konstantní akce, abyste dosáhli úspěchu, v posledních cca 12 měsících se vše posunulo ještě o úroveň výš. 

Těch důvodů je řada: lidé sedí doma, nemají za co utrácet, nudí se, chtějí se nějakým způsobem angažovat, tam venku to vypadá na ekonomickou katastrofu, ale tady uvnitř je to vlastně docela v klidu a navíc všechny trhy letí stále výš a výš. A aby toho nebylo málo, můžete do nich naskočit teď hned třeba jenom skrz mobil a poslat jedním prstem vaše úspory "do práce" společně s davem vám podobných.

Pocit, že musíte jednat teď hned a tady a neustále akcie od rána do večera řešit, kontrolovat pozice a nervovat se nad tím, jestli to celé nezkolabuje dolů, však od skutečného dlouhodobého úspěšného investování snad ani nemůže být vzdálen. Protože pro naprostou většinu investorů je tím nejlepším rozhodnutím, ke kterému mohou v daný moment dojít, nedělat vůbec nic a jen své nakoupené akcie držet.

Existuje jedno investiční přísloví, které jsem už použil i v newsletteru: "Většina investorů by měla vyšší zhodnocení, kdyby se nikdy nezbavili žádné akcie, kterou kdy koupili.

To je pro někoho možná nepříjemná pravda, ale stále pravda bez ohledu na to, kolik "hluku" okolo konkrétních akcií, ale i jiných aktiv media či sociální sítě vytvářejí. Stačí ale udělat zmíněný krok zpět, podívat se na akciový trh jako celek a rázem vám začne být jasné, že to celé dává smysl.

Čas zahojí všechny rány nejen v životě, ale i na burze

Rád bych vám nyní ukázal jeden poměrně výmluvný obrázek, respektive graf.

Je na něm vidět index S&P 500 zpětně až na svůj úplný začátek v 19. století, kdy byl k mání za pouhé 4 dolary. Graf je v logaritmickém formátu, aby bylo sledování vývoje ceny snadnější.

Ihned si určitě všimnete Velké hospodářské krize na konci 20. a začátku 30. let minulého století. A stejně dobře si v nedávné minulosti můžete všimnout kolapsu dot-com bubliny v roce 2000 a výprodeje, který zažehl kolaps hypotéčního trhu v roce 2008. Znalost historie akciového trhu pak těm pozornějším z vás dovolí vidět třeba i Černé pondělí z roku 1987.

Na celém tomto grafu však leží skryta jedna mnohem důležitější pointa, než skutečnost, že akciové trhy tu a tam zažijí i velmi prudký a strmý propad své hodnoty. A když se zaměříte primárně na krizové roky a "hupance" ceny směrem dolů, může vám velmi snadno uniknout. Jde o fakt, že akcie dříve či později pokaždé dokázaly své zakopnutí zvládnout a vyrůst ještě výše. A když říkám pokaždé, tak tím myslím skutečně úplně pokaždé, ať už byl burzovní krach či aktuální globální situace sebehorší (na grafu je patrný i nevalný vývoj indexu během 2. světové války).

Tím zároveň neříkám, že takové tržní zotavení se běžně odehrává lusknutím prstu. Od Velké hospodářské krize v roce 1929 až do dneška se stalo celkem třikrát, že se index S&P nacházel níže, než kde byl před 10 lety. K první došlo v roce 1947, kdy se svět stále vzpamatovával z 2. světové války, podruhé šlo o většinu 70. let 20 století a potřetí k tomu došlo po zmíněné finanční krizi z roku 2008. Od roku 1946 se však ani jednou nestalo, že by index S&P 500 dokázal více než 15 let nevyrůst na nová maxima.

To je dobrá a špatná zpráva zároveň. Dobrou zprávou by pro každého investora mělo být vědomí, že akciové trhy jsou historicky odolné. Tou špatnou však na druhou stranu je, že investorů, kteří při investování myslí na 10, 15 či ještě víceletý horizont, je jen velmi málo. Většinová investiční komunita si vypěstovala "zlozvyk" soustřeďovat se na držení akcií v řádu pár měsíců, nanejvýš roku. A i přesto, že naprostá většina z nich díky tomuto přístupu dlouhodobě ztrácí nebo bude ztrácet peníze, je velmi těžké se z podobného zlozvyku dostat ven. Myslím si ale, že s těmi správnými informacemi za pasem to možné je.

Časování trhů nezvládají ani profíci

Mohlo by vás například zajímat, že většina aktivně spravovaných investičních fondů zaměřených na akcie není svými výnosy schopna dlouhodobě překonat ani širší trh tzn. akciové indexy jako například zmíněný S&P 500. Mimochodem, to "aktivně spravovaných" značí takový fond, který poměrně často nakupuje a prodává akcie ve snaze maximalizovat zhodnocení. Celá řada profesionálních manažerů fondů se o to snaží úplně stejně jako celá řada retailových investorů - a naprosté většině z nich to v lepším případě moc nejde. Důkazem budiž fakt, že těch schopných investičních manažerů, kteří dokáží celé dekády produkovat vyšší než průměrné zhodnocení ročně a zmíněné indexy porážet, je tak málo, že je prakticky celý svět zná jménem.

Agentura Standard & Poor's loni aktualizovala své odhady a přišla s tím, že za posledních 10 let se 97 % (!!!) aktivně spravovaným velkým fondům nepodařilo udržet krok s akciovými indexy a indexovými fondy, jako je například SPDR S&P 500 ($SPY). A žádná sláva to není ani při pohledu 15 let nazpět. V tomto horizontu jich horšího výsledku dosáhlo stále celých 92 %. Středně velké a malé fondy dopadly maličko lépe, ale naprostá většina jich rovněž nedokázala své příslušné indexy porazit. Totéž mimochodem platí i pro mezinárodní fondy.

Tím se nesnažím říct, že vlastnit v portfoliu individuální akcie ve snaze porazit širší trh je nesmysl. Zmíněná čísla však poměrně dobře ukazují, že snaha obchodovat akcie velmi často může v důsledku způsobit víc škody než užitku. Jak vidno, ani profíci, které tahle činnost živí, nejsou příliš dobří v odhadování toho, kdy do trhu vstoupit a kdy vystoupit. A stejně jako v případě naprosté většiny retailových investorů, i oni by pravděpodobně udělali lépe, kdyby na své portfolia přestali neustále sahat a nechali čas (v tomto případě myšleno jako 10 a více let), aby odvedl svou práci.

Pokud takový čas k dispozici nemáte, nic se neděje. V tom případě byste ale měli upravit svou investiční strategii tak, aby byla méně závislá na růstových akciích a spíš se opírala o méně volatilní aktiva, jako jsou dluhopisy, nebo pravidelný příjem generující instrumenty (např. dividendu vyplácející akcie velkých, stabilních společností).

Nejsrandovnějším a zároveň nejsmutnějším faktem je, že naprostá většina investorů někde v hloubi tohle všechno moc dobře ví. Zároveň ale nedokáží odfiltrovat hluk medií a dalších moderních informačních kanálů, které se je dennodenně snaží přesvědčit o opaku a učí je, že vše, co je zrovna ve zprávách, musí být zákonitě důležité, protože proto to tam přece je, a proto se tomu všichni věnují a hovoří o tom. Na konci však jako důsledek takové mentality často bývají špatná obchodní rozhodnutí.

Sečteno a podtrženo, časování trhů je extrémně náročné umění (nenazval bych to ani schopností, protože to podle mě není nijak mechanická činnost s jasně danými pravidly, kterou se kdokoli může prostě naučit, za mě je to spíš jistá forma umění, na kterou je, marná sláva jako na každé jiné mistrovské umění, potřeba mít talent). Z tohoto důvodu je podle mě pro drtivou většinu investoru nesrovnatelně lepší nechat na trhu, aby dělal to, co již dělá více než 100 let a zotavil se na základě kvalitních, stabilních společností zcela svépomocí.

#investovani #fomo #euforie #akcie #media #chamtivost #trhy #media #aktivniinvestovani #vysledky #investicnimanazeri #zhodnoceni #statistika #historie #krize #ekonomika #zotaveni