Největší paradox bohatství? Budete překvapeni, ale i většina opravdu bohatých jej zcela přehlíží a nechápe

A vrcholem je, že o změně svého přístupu k penězům a času nepřemýšlejí ani opravdu bohatí lidé.

Tady je jeden anonymní příklad, který ilustruje mou pointu: Znám člověka, jehož roční příjmy dosahují v přepočtu asi 7 000 000 Kč. Zbožňuje a žije svou prací, ale když se ho zeptáte, jak se mu daří, většinou si postěžuje na jednu a tu samou věc: "Nevím, kam dřív skočit."

A pak vám ten samý člověk řekne, že už musí běžet, protože ještě musí skočit do obchodu. Nejdříve se ujistíte se, že vážně mluví o potravinách a zeptáte se: "No... a nenapadlo tě někdy zaplatit si někoho, kdo by nákup jídla vyřešil za tebe?"

Následuje pohled k nezaplacení, jako že jste se asi úplně zbláznili. Zaplatit někomu za to, aby vám nakupoval jídlo? Panebože, to už se chováte jako nějaká smetánka ne?

Jinými slovy, bavíte se s dospělým člověkem, který ročně vydělává miliony korun, ale zároveň se chová, jako by vydělával 500 000 Kč.

Skrytý paradox peněz a času

Koncept, při němž si díky svému jmění můžete začít kupovat zpět svůj vlastní čas, je jedním z nejmocnějších konceptů produktivity, který vám vyšší příjmy mohou nabídnout.

Celé to stojí na jediné věci - pohodlí. Takže když utrácíte za věci jako je Uber pro cestování po městě, za jídla, která vám někdo na míru chystá a vaří nebo za někoho, kdo vám doma udržuje pořádek, ve skutečnosti peníze ŠETŘÍTE. Za své peníze totiž zpět získáte hodiny a hodiny času, které byste těmto nutným, ale pro vás nijak smysluplným činnostem museli pravidelně věnovat.

Je s podivem, kolik skutečně bohatých lidí nechápe efektivitu a luxus, jaký možnost koupit si zpět svůj čas přináší. Možná je tomu tak proto, že když vyrůstali, jejich rodiče neměli víc peněz než času, což přirozeně mění způsob, jakým konáte svá rozhodnutí. Výsledkem je, že tito lidé pak bez ohledu na svůj vysoký příjem vlastně nikdy nezmění svůj přístup k práci i osobnímu životu.

Tohle je obrovský paradox spojený s vysokými příjmy: Většina lidí vám vždy řekne, že si svého času váží víc než peněz, ale když se pak podíváte na jejich kalendář, zjistíte, že opak je pravdou.

Kupovat si zpět svůj čas nemá s arogancí nic společného

Proto je fajn mít toto na paměti pokaždé, když někoho majetného soudíte za to, že má určitě potřebu se vytahovat. Ano, letět první třídou s letenkou za 100 000 Kč je nesmysl, když pobíráte průměrný plat a dostanete se stejným letadlem do stejné destinace za 1/10 ceny v Economy. Pokud jste ale CEO a váš roční plat se pohybuje ve vyšších jednotkách milionů, dává to smysl.

Pomýlené priority ohledně peněz a času vás mohou v byznysu nepříjemně spálit - zatímco když je pochopíte správně, může se vaše efektivita a produktivita rovnou znásobit.

Takovým "paradoxem v paradoxu" je, že řadu věcí, kterými si majetní a úspěšní lidé kupují zpět čas a pro které je často podezíráme z předvádění, sami děláme:

• Jezení v restauraci místo vaření doma
• Výměna zimních gum/oleje v autoservisu místo vlastnoručně doma
• Ježdění Uberem místo chození či využití MHD
• Placení maloobchodních cen bez snahy hledat jinde lepší cenovou nabídku

Velká většina z nás tohle dělá každý týden, aniž bychom to vnímali jako "kupování si zpět svůj čas." Ale ve skutečnosti to děláme, protože utrácíme za vlastní pohodlí, abychom se mohli soustředit na důležitější věci.

Zajímavým příkladem může být i fitness, což je dnes velmi populární téma. Čistě teoreticky si můžete o bodybuildingu načíst nepřeberné množství materiálů, sestavit si vlastní jídelníček, plán tréninků a začít to vše dodržovat.

Faktem ale je, že se pravděpodobně nikdy nestanete tak efektivními jako dobrý trenér, pro kterého je fitness celý život a denně se mu už léta věnuje. Anebo možná stanete, ale bude to vyžadovat roky a roky času. Když takovému člověku zaplatíte, vyměníte své peníze za čas a můžete začít produkovat nejlepší výsledky teď hned a získaný čas věnovat třeba svému byznysu a rodině.

Zkuste to - možná vám to změní život

Asi nejtěžším aspektem je odhadnout, kdy je "správné" utratit své peníze za získání času a kdy naopak dává smysl věnovat dané věci čas. Pokud jste tu a tam na vážkách, nejste sami.

Zamyslete se nad všemi těmi bohatými a úspěšnými lidmi, kteří vydělávají miliony ročně a zároveň bojují s tím, že by měli část svých povinností za peníze delegovat na někoho dalšího. Realita je nicméně taková, že pokud tvrdě makáte, měli byste být schopni koupit si svůj čas dříve či později zpět.

Klíčové je položit si pokaždé otázku: "Co z toho budu mít?"

Co získáte, pokud každý týden díky penězům budete mít k dispozici tři hodiny času navíc? Budete mít čas zaskočit za rodiči? Budete mít víc času na koníčky, které vás opravdu baví?

Vyděláváte-li nadprůměrný obnos peněz, mělo by vašim cílem být ušetřit navíc aspoň hodinu týdně. Stačí si vybrat některé pravidelné povinnosti, kterým nijak zvlášť neholdujete (praní, žehlení, nakupování potravin, uklízení,...) a u nichž existují skvělé alternativy, jako je "outsourcovat" na někoho jiného, aniž by vás to finančně zruinovalo.

Tohle je začátek a do budoucna je na vás, kolik aspektů vašeho života budete chtít přesunout na někoho jiného, abyste se mohli plně soustředit jen na to, na co chcete vy sami.

Jako příklad na závěr bych uvedl Cristiana Ronalda. Pochází z velmi chudých poměrů a již od útlého věku se musel naučit sám si uvařit, sám si vyžehlit a kompletně se o sebe postarat. Dnes je z něj globální fotbalová superstar a můžete si být jistí, že si sám nevaří ani nežehlí dresy. Právě naopak, Ronaldo má lidi doslova na všechno, aby mohl veškerý svůj čas a soustředění věnovat jedné jediné věci - fotbalu. A na hřišti je to pak vidět.

#osobnifinance #bohatstvi #priority #penize #prijem #cas #efektivita #produktivita #paradox #delegovani #outsorcovani #focus