Paradoxem je, že cesta ven z tohohle kolotoče není nijak složitá ani trnitá. Prvním krokem může být sednout si doma nad kus papíru a jednoduše si na něj vypsat, kolik vás výdaje na uspokojení svých neřestných choutek stojí týdně, měsíčně a ročně.
Pojďme si ukázat, jak mohou takové výdaje v případě zcela obyčejného mladého člověka - který má vzhledem k věku ideální pozici začít pomalu šetřit, spořit, investovat a bez obav i víc riskovat - vypadat. Nebudu mu sice dávat jméno, aby si to někdo nevzal příliš osobně, ale na jeho utrácení za kraviny se naopak podíváme hodně podrobně, aby bylo jasné, jak se to stane, že někdo dokáže každých 10, nebo klidně i 5 let, utratit milion korun de facto za nic - paradoxně za nic, které mu zároveň prokazatelně ničí zdraví a zkracuje život.
Tady je důkaz místo slibů:
1.
Krabička cigaret dnes vyjde na 100 Kč. Řekněme, že náš svěřenec týdne s přehledem zvládne tři, takže měsíčně jej cigarety stojí 1200 Kč a ročně 14 400 Kč. Nějaká ta krabička stojí občas víc + něčím ty cigarety taky musí celý rok zapalovat, takže pojďme pro pořádek tuto částku zvýšit na 15 000 Kč ročně. To je samo o sobě na zamyšlenou, byť 15 000 Kč nejsou žádné zázračné peníze. Ale ještě nekončíme.
(Pozn. pokud byste kouřili od 18 let krabičku cigaret denně při ceně 100 Kč za jednu, utratili byste do 45 let za 27 let kouření sympatický milion korun – respektive asi trochu víc, jelikož lze očekávat, že cena cigaret nezůstane 27 let stále stejná.)
2.
Druhá, minimálně stejně oblíbená, neřest vedle cigaret je samozřejmě alkohol. Ten se však pohybuje ve výrazně jiném cenovém rozpětí.
Průměrná běžná cena baleného půl litru piva je zhruba 16,70 Kč, pokud se budeme bavit o čepovaném, pak se při klasické dvanáctce dostaneme někam ke 35 korunám. Zůstaneme u „třikrát týdně“ a řekněme, že si nás vášnivý kuřák zajde buď v pátek, nebo v sobotu a ještě dvakrát v týdnu pravidelně na pivo. V týdnu zvládne v průměru jenom 3,5 piva, protože druhý den vstává do práce, ale v pátek/sobotu jde s kamarády poctivě pařit, takže jich tam bez problémů pošle dvojnásobek (7) a ještě ho většinou ukecají minimálně na dva panáky něčeho ostřejšího za 70 Kč.
Sečteno a podtrženo, za alkohol to našemu svěřenci týdně vychází na 630 Kč, měsíčně 2520 Kč a ročně 30 240 Kč. Nebál bych se ale tuto částku zvýšit, protože stačí, když si místo klasického piva necháte načepovat nějaký speciál, dáte si dražšího panáčka, nebo vyrazíte někam na míchané drinky a průměrná cena na jednu položku rázem letí klidně na dvojnásobek. Ani nemluvě o tom, že všichni kamarádi a známí mají ještě narozeniny, existuje něco jako Silvestr atp. Budeme skromní a spokojíme se s ročními výdaji na alkohol ve výši 35 000 Kč.
Nebavíme se tady o žádném fanatickém kuřákovi (vykouří v průměru 4,2 cigarety denně) ani pijanovi, ale přesto už se nám roční náklady na tyto kratochvíle vyšplhaly na pěkných 50 000 Kč. To máme 500 000 Kč za 10 let a 1 000 000 Kč za 20 let.
3.
Pojďme se přesunout ke stravě, což je poměrně velké a komplikované téma. Náš mlaďoch si s tím ale moc hlavu neláme. Cukr má rád a jelikož mu to v jeho věku ještě dobře spaluje, ani to na něm zas tolik není vidět. Takže v průměru týdně slupne mimo smysluplnou stravu, která je pro jeho tělo esenciální, dva energetické nápoje (30 Kč/ks), 4 litry slazeného nápoje (25 Kč/litr), tři kusy sladkých tyčinek (25 Kč/ks), tabulku čokolády (35 Kč/ks) a balíček svých oblíbených bramborových lupínků (30 Kč/ks). Sečteno a podtrženo, tyhle potravinové „kudrlinky“, kterými doplňuje jednu ze svých oblíbených drog – cukr – jej týdně vyjdou stejně jako náklady na první zmíněnou drogu – nikotin. Takže 300 Kč týdně, 1200 Kč měsíčně a zaokrouhleno na 15 000 Kč (14 400 Kč) ročně.
Jenže doba je dneska rychlá, a tak se mu pravidelně stává, že zapomene na jídlo a musí to pak v práci nebo večer doma řešit dovážkou jídla. Někdy je to pizza, někdy některý z fast foodů. Takové stravování se přirozeně oproti vaření rovněž slušně prodraží. Nechci tady spekulovat nad nutričními hodnotami pizzy, hranolek nebo specifických burgerů či kuřecích pochutin, tak si pojďme říct, že celkově ho „nesmyslná“ část stravování stojí lehce přes 100 Kč týdně navíc, takže to za cukřík ročně dělá 20 000 Kč.
4.
Jak vidno, náš svěřenec se nemá tak úplně špatně, jelikož si může dovolit měsíčně utratit necelých 6000 Kč za předchozí tři kategorie. To by mohlo naznačovat, že s nějakým tím impulzivním nákupem nemá problém a peníze zas až tolik neřeší. Možná si rád kupuje hezké věci, aby pak na víkendových akcích či v práci udělal větší dojem. Takže každoročně obmění svůj iPhone, aby bylo vidět, že na něj má, a přihodí pravidelně pár hezkých značkových kousků i do šatníku a botníků, protože na první dojem lidé dají a k pěknému telefonu patří i pěkný ohoz. Budeme opět skromní, aby se nám to dobře počítalo: Ročně jej technologické hračky a značkové oblečení vyjdou na dalších 30 000 Kč.
---
Ano hádáte správně, dopracovali jsme se k částce 100 000 Kč ročně. Nemyslím si, že bych jakoukoliv položku nějak výrazně nadstřelil. Spíš si myslím, že jsem se naopak ještě hodně držel při zemi a nebyl by vlastně žádný problém dostat tuhle sumu na 150 nebo 200 tisíc ročně. Rozhodně najdeme hromadu lidí, kteří za výše zmíněné věci utrácejí ještě řádově víc, ale chtěl jsem se držet spíš při zemi a ukázat, že i relativně „obyčejné“ utrácení za tyhle srandy se dokáže časem pěkně nasbírat.
Hlavní otázkou nyní je, jestli až se takový člověk za 10 let otočí, řekne si, že to za ten milion korun rozhodně stálo. A že až se za sebou otočí v 50, řekne si, že to za ty 3 miliony od 20 let stálo místo vlastního bydlení a běžícího portfolia na důchod stálo.
Pokud ano, super a může směle pokračovat dál. Když si ale na rovinu řekneme, že žádnou z výše popsaných položek k životu člověk nutně nepotřebuje, možná by se s tím milionem dalo naložit i jinak. Pokud netušíte, jak, začněte tím, že si ujasníte roli peněz v lidské společnosti. A jestliže jste finanční gramotností spíš nepolíbení, určitě začněte u úplných základů, které by se měly o penězích učit už děti. Máte-li kromě toho všeho navíc ještě i dluhy, zamiřte sem.
Jak si navíc z výše popsaných počtů lze všimnout, není to vůbec o tom, že by člověk měl žít jako nějaký mnich. Čas od času by si měl vyhodit z kopýtka každý. Hlavním problémem je tady pravidelnost, tzn. že za nesmysly je utráceno pořád dokola a dokola týden za týdnem, měsíc za měsícem a rok za rokem.
Většina z nich je ve svém principu postavena tak, aby vás nutila neustále si je zas a znovu kupovat, ale na výše popsaných číslech jednoznačně vidíte, že pokud se vám z těchto konzumních kolotočů podaří vystoupit, může vám to z pohledu finanční situace reálně změnit život.
#osobnifinance #financnigramotnost #rozpocet #utraceni #cigarety #alkohol #jidlo #cukr #impulzivninakupy #elektronika #obleceni #sporeni #penize
Kdyby se člověk zabýval tím, jak více vydělat, než ušetřit, může i žít. Omezovat se jen z důvodu peněz, nás naučí být jejich otroky. Cigarety a alkohol nemusí být tím příkladem, ale třeba kvalitní jídlo už ano. Co víc na tom světě můžeme mít, než kvalitní prožitek? Tedy šetřit je jedna věc, ale pak ty peníze pravidelně používat ve svůj prospěch, je věc druhá. Kolik lidí znám, co mají skutečně velké peníze a hrozně se o ně bojí a nechtějí je použít. Za mě začít spořit je stejně důležité, jako se zaměřit na pravidelné zvyšování příjmu a peníze investovat. Ale dále i pravidelně peníze směňovat za to, co mě naplňuje a co mi umožňuje žít kvalitněji. Někdo to má v cestování, někdo v materiálních věcech. Nejsme tady na vždy a dá se to vše skloubit. Tedy doporučuji kromě spoření a ubírání si z úst se zaměřit na pravidelný růst příjmů. Ať zvýšením počtu příjmů, změnou pozice, změnou zaměstnavatele, změnou obchodního modelu, změnou oboru, začít podnikat.
@jirikovacs Díky za názor Jiří, dá se jen souhlasit. Toto bylo mířeno primárně na automatické vyhazování za věci, které na druhé straně ani tu kvalitu, ani ten požitek nakonec nepřinášejí jen proto, že je na to člověk prostě zvyklý.
Už jenom to vaření. Když si člověk spočítá kolik ušetří (4-5 tisíc měsíčně), když vaří doma (a z mnohem lepších surovin). Navíc klid na duši, když člověk vypne a jde si dělat něco dobrého k jídlu.
Přesně! ?
Klid na duši i v břiše, dobré domácí vaření je za mě i investice do zdraví.
Souhlasím z části. Nejlépe vydělané peníze jsou ty ušetřené. Nejsem kuřák, ale je na to dobra poučka. Baví se kuřák s nekuřákem. Nekuřák říká kuřákovi, že za dobu, co kouří by měl nové auto. A kuřák se zeptá. A kde ty máš nové auto? I ten, kdo nepije alkohol, nejí sladké a brambůrky, nepije kafe. Neušetří o moc vic. Bez prožitků typu občas Fast food, sladká tyčinka, víno nebo pivo, večeře v restauraci atd by jsme měli šedivý život a vlastně nudný. Ten kdo výše zmíněné nedělá vůbec si pořídí jiné věci. Proto pracujeme a vyděláváme, abychom si výše zmíněné mohli dovolit. Ač pro někoho je to vyhazování pro druhé je to požitek. Souhlasím s tím, že jde o to jak často a jak moc to je. Pokud by člověk chtěl takhle šetřit musel by vzít peníze vždy když dostane chuť na cigaretu, víno, pivo aj. A dát je do kasičky. Jinak si pořídí jinou věc nebo požitek.
Mas samozřejmě pravdu. Na papíře vypadají ta čísla strašně. Ale takového kuřáka to nepřesvědčí...(to říkám jako dvou měsíční stop-kuřák, o což jsem se snažil asi 2 roky, leč závislost na nikotinu byla silnější)
Alkohol to je pak kapitola sama pro sebe. Z vlastní 3měsiční abstinence musím říct, že můj společenský život dost utrpěl. Takže si nyní pivko s přáteli dám, ale abych si jedno dvě dával každý večer ze zvyku to mi přijde jako nesmysl.
A jinak vlastně piju kohoutkovou vodu a poslední půlrok se s úspěchem vyhýbám i impulsivním nákupům. Tak to dle závěru článku snad vypadá, že jsem se nad sebou zamyslel včas...
Diky :))
Tak to je perfektní přerod a posun správným směrem ??
Nejdůležitější/nejzajímavější mi připadají 2 poslední odstavce.
Krabička kvalitního tabáku do dýmky výjde na 350,-Kč a když mám chuť, tak si zapálím. Balení tabáku do vodní dýmky výjde na 300-700,- Kč a kdykoliv mám chuť, tak nažhavím uhlíky za cenu cca 100,-Kč za balení. Láhev kvalitního alkoholu minimálně 300,- a když mám chuť na bourbon, tak si naliju. Pivní speciál si dám čepovaný jen výjimečně kvůli tomu, že ho téměř nikde nečepují - slovy hospodských, kteří citují obchodní zástupce velkých europivovarů "proč by ho měli mít, když všichni pijou Radegast/Plzeň..." jméno ochucené vody si doplňte sami. Speciál v PET stojí cca 150,- a abych zahnal žízeň když mám chuť, tak mám pořád nějaký speciál v lednici. Kromě toho nepiju koncentrovaný cukr (cola apod.), baleného rostlinného smradlavého odpadu zabaleného do papíru (marketingově zvaného cigareta) bych se nedotkl a o ochucené vodě, kterému se říká pivo si myslím svoje, ale nechápu proč bych to měl pít. Průměrná útrata v restauraci za 2 nás výjde na 700 a když máme chuť na kvalitní a originální jídlo, tak si zajdeme. Nedosahuji ani dvou třetin průměrného platu i přes VŠ, cizí jazyky, praxi a zkušenosti, protože o kvalitní pracovníky není zájem, zejména ne v logistice, ekonomice, prodeji, službách a výrobě. Zajedem si několikrát ročně na dovču a má drahá polovička bude na mateřské ještě nějakou dobu. Takže by mě zajímalo - kde je ten milión? A jo, zřejmě v investicích, kam přebytky peněz pravidelně sypu :-)) Máte to taky tak?
Brutální počty takže pak už to raději zpětné nikdo počítat nebude...
On se ten zpětný výpočet aspoň jeden hodí jako inspirace pro budoucnost. ?
Tak cigarety nekouslrim. Alkohol jediné rum na pečení a o ní jsem si na pečení koupila po letech grand marnier, taky jen tak na pečení. Jídlo si většinou vařím sama, do restaurace možná tak 2 krát za rok zajdu.A co se týká stravy, tak sladkosti moc nekupuji, brambůrky možná jednou za rok.