Ministr financí Henry #Paulson tvrdě spal. Aby taky ne, měl za sebou už asi 30. hektický pracovní den i večer, kdy se snažil s ostatními finančními experty probrat všemi návrhy na řešení současné situace a najít nějaké, které by pomohlo navrátit investorům důvěru ve #WallStreet.
"Byl jsem zcela vyčerpaný," vzpomíná Paulson. Kongres v té době zrovna odhlasoval zákon s názvem "Emergency Economic Stabilization Act of 2008", neboli "záchranný účet", v jehož rámci vznikl program "Troubled Assets Relief Program" (TARP) disponující 700 miliardami dolarů. Jeho účelem bylo vykupovat toxické hypotéční úvěry bankrotujících bank a oprostit je tak od nutnosti kumulovat kapitál. Ani tyto rozhodnutí však stále nebyly dost na to, aby uklidnily investory.
"Zatímco jsme se snažili tuto legislativu dostat skrz Kongres, situace se ještě více zhoršila. Měli jsme na krku dva největší bankovní kolapsy v historii USA, kterými byly Wachovia a Washington Mutual (do té doby největší americká spořitelna). Potřebovali jsme akutně něco, co bude fungovat mnohem rychleji a bude účinnější."
Vláda zburcovala experty ze všech koutů USA, aby přišli s nějakým efektivním řešením. Mezitím se však se svým nápadem ozval #Buffett. A tak ministru financí jednou v noci zazvonil u postele telefon...
"Možná by dávalo větší smysl..."
Paulson byl v první chvíli lehce zmaten. Jelikož se zrovna probudil a telefon nečekal, nebyl si vůbec jistý, kdo že mu to vlastně volá a co po něm chce: "Moje matka má údržbáře, který se jmenuje Warren, takže jsem si nejdříve říkal 'Proč mi proboha volá?'"
Jakmile se mu podařilo pochopit, kdo je ve skutečnosti na druhém konci hovoru, začal Paulson dle svých slov poslouchat, zatímco mu Buffett"vysvětlil nápad, který byl zárodkem toho, co jsme posléze udělali."
Co ministrovi Buffett řekl? Sám to popisuje takto:
"Řekl jsem mu 'možná by dávalo větší smysl dát bankám rovnou víc kapitálu místo toho, abyste se jen nadále snažili vykupovat jejich aktiva'".
13. října na ministerstvo dorazili výkonní ředitelé všech velkých amerických bank - byl tady John Mack z #MorganStanley, Jamie Dimon z #JPMorgan, Lloyd Blankfein z #GoldmanSachs, John Thain z #MerrillLynch a Vikram Pandit z #Citigroup - aby tento návrh prodiskutovali.
Ne všechny banky v té době akutně potřebovaly finanční pomoc a někteří jejich #CEO váhali, zda od státu vůbec nějaké peníze přijímat. Měli strach, že to veřejnosti i investorům dá jednoznačný signál o jejich pravděpodobných potížích a začnou ve velkém od bankovních domů utíkat. Paulson však na tomto způsobu záchrany trval a argumentoval, že je zcela nutný pro obnovení víry v ekonomiku. Nakonec všichni souhlasili.
"Podívejte, když budu mít štěstí, moje představenstvo mě za tohle vyhodí a já se z tohohle blázince aspoň dostanu," řekl tehdy dle vlastních vzpomínek v reakci na schválené řešení Mack z Morgan Stanley - chystal už se totiž tehdy do předem oznámeného důchodu, ale zároveň věděl, že dokud se tenhle ekonomický svinčík nepodaří nějak uklidit, bude si na zasloužený odpočinek muset ještě počkat.
Záchrana Wall Street
Tato schůzka znamenala, že idea vykupování špatných aktiv od bank byla smetena ze stolu a namísto ní se vláda prezidenta Bushe rozhodla pro finanční injekci do bankovního sektoru. Ta měla hodnotu 250 miliard dolarů a prostředky na ní pocházely z odmítnutého původního programu TARP.
Plán na napumpování peněz do bank se nesetkal s všeobecným souhlasem. Do ulic vyrazily davy protestujících, aby vyjádřily svůj nesouhlas s tím, že peníze daňových poplatníků jsou používány k tomu, aby doslova vykoupily investory z Wall Street, jejichž špatné rozhodování a chamtivost byly podle řady obyvatel tím, co samotnou krizi způsobilo.
Lidé tehdy vykřikovali hesla jako "Peníze pro lůzu" nebo "Pomozte pracujícím lidem, ne bohatým!".
"Myslím si, že i dnes stále existuje mnoho lidí, kteří si myslí, že jsme tehdy pomohli korporacím a Wall Street proto, že jsme se snažili pomoci našim známým a finančnímu průmyslu, a ne proto, že nám šlo o obranu americké ekonomiky," říká o řešení hypotéční krize tehdejší předseda americké centrální banky (FED) Ben #Bernanke.
Paulson, Bernanke i bývalý šéf newyorského FEDu Timothy Geithner v loňském roce opět zopakovali, že byť byly jejich činy v roce 2008 pro veřejnost nelibé, byly zcela nutné. Záchranou Wall Street jím prý šlo především o záchranu "Main Street", čímž mají na mysli ekonomiku jako celek. Podle Paulsona šlo v dané chvíli bez ohledu na libost či nelibost veřejnosti o nejlepší řešení, a pokud by vláda neudělala nic, ekonomika mohla velmi snadno zcela zkolabovat.
S jeho názorem souhlasí i tehdejší prezident Bush, podle kterého šlo o "nejlepší záchranu finančního systému v historii" a tato "intervence nás dle mého názoru uchránila před velkou hospodářskou krizí" ve stylu 20. let minulého století.
Očekávání další krize
V září loňského roku Warren Buffett vzhledem k množícím se indíciím, že globální ekonomika po dekádě růstu začíná opět zpomalovat, suše konstatoval, že další #financnikrize je nevyhnutelná a opět za ní budou moci ty stejné lidské vlastnosti, které přispěly k jejímu vzniku před 10 lety: žárlivost a chamtivost. "Bohužel, toto je nedílná součást našeho systému," řekl tehdy Buffett.
A když se dnes - po téměř přesně roce od těchto jeho slov - rozhlédneme okolo, nezbývá než konstatovat, že tenhle stařík navzdory tomu, že zrovna oslavil 90. narozeniny, stále zatraceně dobře ví, o čem mluví. #koronavirus #fed #trhy #akcie #bublina