5 šokujících faktů, které dokazují, že jsme se v roce 2008 nepoučili z velké recese

Včera jsem zhlédla dokument Finanční krize (v angličtině příhodněji Inside job), jenž vypráví o událostech, které vedly k všeobecnému ekonomickému poklesu, ze kterého jsme se dostávali až do roku 2015.

Film obdržel dvě ceny za nejlepší dokument a vedou se vášnivé diskuse o tom, co všechno v něm bylo dobře nebo špatně. Rozhodně je ale šokující. Vykresluje v opravdu nelichotivém světle obrovské banky, pojišťovny, ratingové společnosti, politiky – a co pro mě bylo snad nejvíce překvapivé – i americký vzdělávací systém, pedagogy na univerzitách, ekonomy.

Z dokumentu jasně vyplývá, že to není tak, že by o krizi nikdo nevěděl nebo před ní autority nikdo nevaroval. Spíš naopak. Ale ani společnosti, kterým hrozil krach, ani politici o tom nechtěli slyšet, přemýšlet, bylo jim to jedno. Protože ten, na koho drtivé následky finanční krize dopadají nejbolestivěji, jsou vždy nižší a střední třída. 

Film doporučuji zhlédnout, jakkoliv znepokojivý je. Velmi mě bavil a dozvěděla jsem se díky němu spoustu nových věcí. Teď už se ale pojďme ponořit do neméně znepokojujících faktů. Faktů, které jasně naznačují, že jsme se z krize nepoučili.

1. Jasná páka – dál si půjčujeme jako o život

Před 12 lety se investoři i finanční instituce naučili – a nepříliš příjemným způsobem – že přemrštěný pákový efekt může být nebezpečný. Takže by mělo být logické, že se budou jejich dluhy snižovat.

Bohužel ne. Je pravda, že americký hypoteční trh zaznamenal trend oddlužování (stejně jako banky), ale globální dluh narůstá. Podle CNBC v prvním kvartálu 2020 dosáhl rekordních 253 trilionu dolarů. Rekordně nízké úroky v mnoha zemích po celém světě totiž usnadnily a zatraktivnily půjčování pro korporace, jednotlivce i vlády. A to bylo ještě před koronavirem.

2. Dalším překvapením je velikost bank

Dalekosáhlé následky krachu společnosti Lehman Brothers nám jasně ukázaly, jak moc nebezpečné je „mít všechna vejce v jednom košíku“ a nebezpečí bank, které jsou „příliš veliké na to, aby selhaly“. Finanční instituce, které mají obrovskou koncentraci tržní síly, přicházejí s obrovskými riziky. Proto po krizi existovaly hlasy, které volaly po jejich rozbití na menší firmy.

Ale ty bestie jsou dnes ještě větší než dřív. 5 největších bank Ameriky má pod kontrolou 47 % všech bankovních aktiv (v roce 2007 to bylo 44 %) a nejbohatší 1 % fondů vlastní 45 % všech aktiv. 

3. Síla amerického finančnictví

Pamatujete si, jak Německo prohrálo válku a za pár let na tom bylo ekonomicky lépe než většina jeho protivníků? Podobné je to s americkou ekonomikou po velké recesi. Krize z roku 2008 se upekla v Americe. Mezi příčiny krize patřily především americké subprime hypotéky, finanční inženýři z Wall Street a chamtivé americké korporace. Tak by nebylo překvapivé, kdyby americké finančnictví následně nasadilo pokorný výraz a stáhlo se do ústraní, že?

No... tak to přesně není. Americké investiční banky dnes zastiňují své evropské rivaly téměř ve všech směrech (obchody, návratnost kapitálu, výkonnost akcií...) a nadále rostou.

4. Vzestup stínového bankovnictví

Stínové bankovnictví je bankovnictví, které provozuje nebankovní finanční sektor, který tak nepodléhá regulaci jako banky. Často se sem řadí například hedgeové fondy, ETF a jiné fondy. Právě absence regulace tohoto bankovnictví z velké části stála za krizí v roce 2008. Pokud byste si mysleli, že díky tragické krizi učiní zákonodárci stínovému bankovnictví přítrž, jste na omylu. Dnes se „bankám nebankám“ daří více než kdy dříve.

Nejvíce samozřejmě v Americe, Číně a některých státech Evropy. U nás jsou pod dohledem ČNB tradiční banky, pojišťovny, investiční a penzijní fondy a některé fondy stínového bankovnictví, ale jejich míra regulace a intenzita dohledu je výrazně nižší než u klasických bank.

5. Vypořádání se s krizí

Posledním bodem seznamu je trest. Trest, který z 99 % nenastal. V době, kdy se krize řešila, se přirozeně předpokládalo, že někteří vedoucí představitelé bank a dalších finančních společností skončí ve vězení. Konec konců, po finančních skandálech v 80. letech se stíhaly stovky lidí. Ale ačkoliv banky po krizi dostaly pokuty ve výši téměř 321 miliard, jediní zaměstnanci, kteří skončili za mřížemi, byli ti, kteří přímo nepřispěli ke krizi. 

Mnoho vysoce postavených politiků a zaměstnanců finančních institucí, kteří svou chamtivostí a slepotou zapříčinili bídu, doposud sedí v představenstvech, radách, na politických křeslech nebo ve svých miliardových vilách se sklenkou whiskey

#velkarecese #krize #finance #ekonomika #ekonomie #penize