„Lidské bytosti se rodí s rozdílnými schopnostmi. Pokud jsou svobodné, nejsou si rovné. A pokud jsou si rovné, nejsou svobodné."“
V průběhu tří desítek let od konce studené války a zejména po přelomovém přijetí Číny do WTO v roce 2001 se svět díky technologiím a globalizaci úzce propojil a integroval. Od Trumpova nástupu na prezidentský stolec se ale zdá, že se toto celistvé uskupení kvůli sobeckým zájmům, vzájemné nedůvěře a hledání vnějšího nepřítele znovu rozpadá. A díky pandemii Covid-19 se tento proces během několika málo měsíců neuvěřitelně zrychlil. Náš národ na prvním místě je v současné době modus operandi nejen v politice, ale i při plánování dodavatelských řetězců soukromých firem, které si během krize prošly zatěžkávací zkouškou.
Soběstačnost je to, oč tu běží
Tento všeobecný odklon od dodavatelských řetězců obepínajících celý svět, spolu se snahou docílit větší ekonomické soběstačnosti, přinese rozsáhlý reshoring, tedy návrat podniků do země původu, a programy pobídek pro domácí výrobu. Zpočátku půjde hlavně o zdravotnický materiál, což bude přirozená reakce na přímo katastrofální nepřipravenost téměř všech zemí na evidentně nevyhnutelnou pandemii. Ale nová potřeba měřit politickou odpovědnost prostřednictvím národní soběstačnosti v klíčových odvětvích s sebou přinese označení energií, potravin a v neposlední řadě i technologií za kritické zdroje. Potenciálně vyšší marginální náklady lokální produkce pak nebudou tak důležité jako politický imperativ vykázat rozsáhlou soběstačnost. Takže skoro všechny ceny vystřelí nahoru. A to reálně, nejen kvůli cenové inflaci.
To bude extrémně nákladné: nejen pro spotřebitele a vlády (kvůli nutnosti zvýšit fiskální výdaje), ale i z hlediska pracovních míst (mezní náklady budou vyšší než mezní produktivita).
Přinese podpora ekonomiky ovoce?
Mnohem horší než samotná deglobalizace však může být nepříjemný fakt, že Covid-19 urychlil smrt volného trhu coby hybatele ekonomiky. Snaha zachránit úplně všechno je pochopitelná, ale prohlubuje riziko pokračování sestupného trendu reálného růstu HDP a zombifikace ekonomiky, tedy její proměny v živou mrtvolu.
Dokonce i země pověstné svou asketičností, jako Německo, přešly v zoufalé snaze vykompenzovat propad poptávky a nízkou produktivitu do plně keynesiánského režimu. Žádný členský stát EU dnes nemá tak vysoké státní výdaje jako Německo, kde po započtení nových výdajů, úvěrových garancí, daňových úlev výrobcům a podobně činí 38 % HDP. Když už i Němci začnou nezřízeně rozhazovat, je jasné, že je volný trh odepsaný.
Když státy utrácejí peníze, vypadá to jako podpora ekonomiky a způsobí to její dočasné oživení. Riskují ale, že za to zaplatí nízkou produktivitou, zombifikací a vytlačením soukromého kapitálu – což nakonec povede ke snížení reálného budoucího HDP.
Cestou je samoobnovení trhů
Trhy se musejí o nápravu postarat samy, aby zamezily neproduktivnímu chování a zbavily se nefunkčních ekonomických aktérů. Proto stojí za to zopakovat si neustále omílanou, zároveň však velmi výstižnou metaforu, která vidí ekonomiku a finanční trhy jako les. Drobné lesní požáry přispívají k ozdravení ekosystému jako celku a zabraňují akumulaci suchého dřeva, která připravuje ideální podmínky pro ohnivé peklo stravující vše v dosahu.
Krize kolem Covid-19 byla tak zničující právě proto, že jsou naše zadlužené ekonomiky tak citlivé a křehké. Jak říkal moravský rodák Josef Schumpeter, kritickou funkcí trhů (a růstu) je koncept „kreativní destrukce“, což je „mechanismus nepřetržité inovace produktů a procesů, jehož prostřednictvím nové produkční jednotky nahrazují ty zastaralé“. Ale politika nulových úroků (ZIRP), záporných úroků (NIRP) a finanční pomoci vždy a všem tyto principy navždy rozmetá. Už žádné „lesní požáry“, které by za sebou nechaly úrodnou půdu pro nové aktéry, kteří by znovu nastartovali ekonomiku. V budoucnosti nás čeká postupný pokles produktivity i růstu reálného HDP a zároveň obrovské zadlužení.
Až dojdou stimuly…
Až dojdou stimuly, bude to mít extrémně negativní dopady na trhy i na zaměstnanost. Prostřednictvím přímých i nepřímých půjček, finanční výpomoci a dotací přesáhnou vládní výdaje v mnoha zemích 50 % HDP. Na schůzích představenstva soukromých firem budou vehementně prosazovány vládní zájmy a již se chystají nová vládní usnesení, která budou zachraňovat ekonomiku a pracovní místa z peněz daňových poplatníků.
Skutečnou ironií je, že i když mohou mít Covid-19 a bůhvíjaké další viry, které nás napadnou v budoucnosti, obrovské dopady na ekonomiku i lidské životy, ještě větším rizikem je naše reakce na podobné krize. Přinejlepším ukládáme tržní ekonomiku na čas k ledu, přinejhorším ji rovnou nahrazujeme státním kapitalismem. Tento model však nemůže nikdy vyhrát, protože nezbytnou podmínkou skutečně efektivního určování cen, alokace zboží, inovací i samotné demokracie jsou otevřené trhy.
Kombinace stěhování výroby domů, upřednostňování vlastního národa a státního kapitalismu s sebou nese značné problémy jak pro růst a zaměstnanost, tak pro trhy a strukturu společnosti. Takový přístup k řešení pandemické krize představuje jednosměrnou cestu k omezenému, provinčnímu a nostalgickému narativu, že jednotlivé státy zvládnou všechno samy. Ale v boji s pandemií a podobnými riziky pomůže v budoucnosti spíše globálnější přístup, než ten lokální.
- Konec -
O autorovi:
Steen Jakobsen byl v březnu 2011 jmenován do funkce hlavního ekonoma Saxo Bank, kam se vrátil po dvouleté přestávce. Během této doby pracoval jako investiční ředitel ve společnosti Limus Capital Partners. Před svým odchodem na počátku roku 2009 působil v Saxo Bank téměř devět let jako investiční ředitel. Má více než 20 let praxe v oblasti proprietary trading (obchodování na vlastní účet) a alternativního investování. Po absolvování Kodaňské univerzity v roce 1989, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank, a poté se stal ředitelem a vedoucím prodeje v Hafnia Merchant Bank. V roce 1992 se stal viceprezidentem londýnské pobočky Chase Manhattan Proprietary Trading Group. V letech 1995-97 pracoval jako obchodník na vlastní účet pro Swiss Bank Corp., v Londýně. V roce 1997 se stal světovým ředitelem obchodování, měnových kurzů a opcí ve firmě Christiania (nyní Nordea) v New Yorku. V roce 1999 se stal generálním ředitelem UBS Global Proprietary Trading Group.
#pandemie #ekonomika #hospodarstvi #krize #sobestacnost #steenjakobsen #saxobank
