Luděk Šofr: Važme si života a neřešme nesmysly

Luďka musí práce bavit, jinak do ní odmítne investovat energii. Proto s bratrancem Zbyňkem Frolíkem společně budovali dnes světový LINET, kde se Luděk staral o výrobu a modernizaci. Jenže po více jak 20 letech ho to nakonec přestalo bavit...

Pojďme nejprve zavzpomínat. Dnes máte v Královicích Jezdecký areál Královický dvůr a taky tam děláte starostu. Jak se Vám ale žilo za totality? Pocházíte totiž ze statkářské rodiny.

Jako všichni museli rodiče postupně statky odevzdat do JZD. Maminka tam pak chodila krmit krávy a otec dělal opraváře zemědělských strojů. Jak to ale celé probíhalo do detailu, to nevím.

Nebylo to u Vás doma téma?

Rodiče trápilo, jak se k těm majetkům ostatní chovají. Lidem bylo jedno, jestli někde urazí roh domu, udělají nepořádek nebo něco poškodí. Měli jsme k tomu vztah. A i když nám to nepatřilo, chovali jsme se tak, jako bychom byli na svým.

Řešili jste to jako křivdu?

To víte, že je to mrzelo. Nejvíc nás tížily důsledky. Prarodičům režim nepřiznal žádný důchod a tak se museli o ně rodiče postarat. I když sami měli najednou méně. Po revoluci pak dostali majetek zpátky.

Díky tomu jste mohl vybudovat svůj areál?

Kdepak. Nikdo mi nic nedal. Vzpomínám si, jak jsem chtěl asi ve 12 letech první kolo, tak i na něj jsem si musel vydělat. Rozebral jsem starou mlátičku a za odvezené železo si tenkrát pořídil Favorita.

Vzpomínáte si, kdy Vás Zbyněk Frolík pozval ke spolupráci v Linetu?

Byli jsme tenkrát na  zahradě, kde jsme pěstovali gladioly. S rozzářenýma očima mi ukazoval katalogy postelí ze zahraničí a ptal se, jestli bychom to taky nezačali v JZD vyrábět, ale pak přišla revoluce a všechno bylo jinak.

První výrobu jsme měli vlastně u nás na statku v Královicích. Dělali jsme hliníkové spojky na regály do nemocnic a do prádelen. Až pak koupil Zbyněk v Želevčicích starý kravín.

Ten ale nebyl moc přizpůsobený na výrobu lůžek.

Jezdil jsem tam se svým traktorem bourat ty žlaby. V JZD Holešovice  jsem si na to půjčoval kompresor. Pak jsem se začal zabývat výrobou v Linetu.

Od výrobního ředitele jste pak přešel k řešení výstavby nového objektu. Proč?

Měl jsem blízký vztah k technologiím. Bavilo mě to. V pět ráno jsem vstával a z práce se vracel v 19 večer. Dával jsem tomu veškerou energii. Jakmile jsme ale dostavěli, bylo jasné, že musíme zase znovu rozšiřovat. Do toho jsem už nechtěl jít. Zůstal jsem jen u investic a rozvoje.

Mým snem bylo zajistit výrobu tak, abychom postele dělali jako auta. Tam to funguje na nejvyšší technologické úrovni. Jezdil jsem hodně do automobilek, abych se nechal inspirovat.

A podařilo se?

Ano. Dokázali jsme využít pro to ty nejlepší technologie.

Zároveň jste se v té době vrátil ke studiím.

Protože mě fascinoval Baťa a jeho systém. U prof. Trnky jsem začal ve Zlíně dělat doktorát. Dlouho mi to trvalo. Bylo to jen o víkendech a při práci. Ale je to obrovská zkušenost. Znám teď spoustu zajímavých lidí, kteří mi pomohli např. s logistikou.

Víte co je zvláštní? Budoval jste výrobu a rozvoj Linetu a k tomu jste si ještě doplnil vzdělání na vysoké úrovni, abyste to nakonec opustil.

Do LINETu přišlo mnoho mladých lidí, kteří dělali přímo v automobilkách. Zbyněk jim podle mne dával v některých věcech přednost, kdy měl spíše dát na někoho s více zkušenostmi. Nepřišlo mi to vyvážené. A hlavně, už mě to přestalo bavit. Zbyněk mě pochopil a rozešli jsme se v dobrém.

„Smyslem života na této zemi a pocit opravdového štěstí spočívá ve vědomí, že jsme co největšímu počtu lidí prokázali dobro.“

Od výroby jste se přeorientoval ke koním a ke službám.

Budoucnost je o službách. Už páté období dělám také starostu, proto mi na Královicích hodně záleží. Chci z nich udělat jednu z nejhezčích obcí  v republice.

Měl jsem dva a později osm koní, které byli ustájené v Drchkově , to je vesnice vedle nás. Začalo mi jich ale být líto. Neměli péči, jakou by si zasloužili. Seno bylo málo kvalitní a ustájení také nebylo dobré. V Královicích stával starý zemědělský  areál a tak jsem ho koupil. Postavili jsme třináct stájí. A když máte stáje, potřebujete mít taky kam ubytovat lidi. Aby měli koně kde cvičit, musíte zase vybudovat jízdárnu. Tak jsem nejdřív udělal malou a pak velkou. Postupně se to nabalovalo. Dneska máme 90 boxů pro koně, restauraci a tribunu pro 500 lidí. Děláváme např. mistrovství republiky v drezuře a za dva roky u nás možná bude mistrovství světa ve voltyži.

Vděčíte za úspěch i vydělaným penězům v Linetu?

Určitě ano, něco z toho jsem použil. Také jsem si i půjčoval a pomohly mi i dotace. Postupnými kroky jsem to začal tvořit. Po dvou a půl letech areál začal budovat zisk při obratu 1,5 milionu měsíčně.

To jde rychle.

Taky mě to překvapilo.

Zvládáte se vedle toho postarat o Královice jako starosta?

Baví mě to a nelituju do toho dát všechnu energii. Za ten pocit, kdy se projdete krásnou obcí, to stojí. Asi jsem měl štěstí. Můžu dělat to, co mě baví.

V Královicích jsme tak vysadili přes 1200 stromů kolem cest. Založili jsme rybník a tůně. Dostavěli jsme školku a chystáme se na domov důchodců. Budeme stavět čističku kanalizace a chceme rozšířit bydlení. Připravujeme zónu služeb, kde budou působit drobní podnikatelé, aby přispěli rozvoji Královic.

To zní jako Baťovo uvažování. Vedle podnikání rozvíjel Zlín. Nepřipadáte si jako Baťa v malém?

To vůbec ne. I když všechny jeho knihy mám skoro přečtené. Inspiruju se u něj třeba v přístupu k zaměstnancům. Zaměstnávám 13 lidí. Kuchaře a číšníky, o které bude v budoucnu velký zájem a budu si je muset v Královicích udržet. Konkurence je začne přeplácet. Ale já se rozhodl, že je podpořím v bydlení. Jeden z kuchařů si vzal hypotéku a tak jsem mu do začátku pomohl. Trochu jsem si ho tak zavázal. A výhodou je, že ho mám v místě. Může ihned přijít, když je to nutné.

Máte produktivní společnost. Víte, kam ji povedete dál?

Budeme růst. Počítám s tím, že časem ubytujeme na 120 lidí. Maminka už počítá s tím, že její statek připojím k jezdeckému centru. A budeme lákat lidi na agroturistiku. K tomu zbudujeme obecní muzeum věnované jezdectví. Konkrétně zaměřené na historii vývoje sedel. Tomu se žádné muzeum na světě nevěnuje.

Vaše budoucnost je tedy stále otevřená.

Věřím, že se nám to všechno podaří. Jak jste zmínil Baťu, vryl se mi do paměti jeden jeho výrok: „Smyslem života na této zemi a pocit opravdového štěstí spočívá ve vědomí, že jsme co největšímu počtu lidí prokázali dobro.“ Často si ho opakuju, protože se chci v životě orientovat stejně.

Připomíná mi to situace, když řeším v obci rozpory mezi sousedy, tak je vyzývám, abychom společně hledali oboustranné řešení a dohodli se. Soudy jsou cesta do pekla. Akorát živíte právníky a výsledek nestojí za to. Važme si života a neřešme nesmysly.

Warengo vám pomáha uspět ve všech byznysových i životních výzvách

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.