Konec kalendářního roku se vždy nese v duchu bilancování předchozího období a rovněž pozitivních očekávání do budoucna. Pro většinu účastníků finančních trhů však toto všeobecné pravidlo tentokrát rozhodně neplatilo. Postaral se o to velmi negativně pojatý prosinec, jenž se díky mohutným propadům prakticky na všech světových burzách stal nejhorším měsícem v předešlém roce a jedním z nejztrátovějších od doby vypuknutí globální finanční krize na konci minulé dekády.
Bylo přitom prakticky jedno, zdali se burziáni drželi prověřených investičních nástrojů na rozvinutých západních burzách, či naopak zkoušeli své štěstí na rozvojových trzích či v alternativních aktivech typu kryptoměn, cenové poklesy je neminuly (snad jedinou čestnou výjimku tvořily německé dluhopisy).
Ještě donedávna přitom vše vypadalo vcelku růžově – řada stěžejních akciových indexů dosahovala svých historických výšin, rostla i cena strategických komodit v čele s ropou, jež se ve standardu Brent podívala na úroveň 86 USD za barel a oživila tak spekulace o návratu k trojciferným částkám.
Manická euforie však i díky silnému vlivu geopolitických událostí dlouho nevydržela a slibovaný předvánoční dýchánek spojený s vybíráním tučných zisků se nakonec nekonal.
Co přesně se tedy v roce 2018 na trzích událo? Jak si vedly jednotlivé třídy aktiv? A jaké poučení z toho vyplývá pro individuálního investora?
Akcie
Výčet nelze začít jinak než u nejpopulárnějšího a tradičního investičního nástroje, kterým jsou akcie. Právě ty si přitom v roce 2018 prošly velmi zajímavým vývojem, přičemž zdali dostal investor šanci alespoň trochu zajímavě vydělat, velmi záleželo na jeho investičním stylu a tak trochu i destinaci, kterou pro zaparkování svých prostředků zvolil (i když zde byl rozdíl velmi drobný). Zatímco letní a podzimní měsíce nejednou nabídly zajímavé příležitosti, prosinec srazil všechna toužebná očekávání k zemi, a to prakticky po celém světě.
Spojené státy
Americké burzy patří co do objemu protočeného kapitálu k vůbec největším a pravidelně tak lákají velké i malé investory z celého světa. Cenový vývoj na nich obchodovaných akcií přitom loni připomínal spíše jízdu na horské dráze, když si burziáni zažili několik významných propadů následovaných až snovým růstem. Jako červená nit se pak celým obdobím táhly teoretické debaty akademiků, analytiků i komentátorů o „blížící se ekonomické recesi“, jež ovšem povětšinou vycházely především z faktu příliš dlouhého předchozího býčího trhu (Amerika se již deset let těší sice pomalému, ale trvalému růstu).
Celkovou atmosféru pak ovlivnily události jako:
- Trumpova daňová reforma – znamenala snížení korporátních daní z 35 % na 21 %, přičemž efektivní daňová sazba některých firem klesla ještě níže. Výsledkem byly tučné kvartální zisky a nadbytek hotovosti, stejně jako další nabuzení býčí nálady investorů. Dle kritiků se přitom jednalo o umělou snahu prezidenta udržet růst cen burzovních indexů a proklamovat tak úspěch vlastní hospodářské politiky.
- Celní válka mezi USA a Čínou – se stala hlavním zdrojem nervozity po většinu sledovaného období. Prakticky neustále eskalující spor vedl k zavedení celních opatření v hodnotě desítek miliard dolarů, přičemž všechny pokusy o diplomatické řešení krize měly pouze jepičí život. Investory na konci roku příliš neuklidnilo ani prohlášení prezidentů Trumpa a Xi o tříměsíčním moratoriu na zavádění nových i implementaci již odsouhlasených bariér ze summitu zemí G20.
- FED a politika zvyšování úrokových sazeb – vedla k silné roztržce mezi Bílým domem a šéfem americké centrální banky Jerome Powellem. Ten totiž navzdory kritice od politiků i řady odborníků spolu se svými kolegy pokračoval v navyšování úrokových sazeb a to prakticky v kvartálním tempu. To mimo jiné vedlo k odlivu kapitálu z rizikových aktiv, mezi něž se akcie počítají, a zvýšení obav investorů z oslabení možnosti levného financování investic. Tiskové konference šéfa FEDu se tak i loni staly jedněmi z nejsledovanějších událostí a nejinak tomu zřejmě bude i v roce následujícím, kdy je očekáváno další navyšování s cílem vytvořit dostatečný polštář pro nástup další potenciální finanční krize. Rozruch vyvolalo rovněž Powellovo prohlášení o záměru odprodat nemalou část aktiv FEDu a snížit tak jeho rozvahu, která astronomicky nabobtnala v rámci dlouholetého programu „kvantitativního uvolňování“ po globální finanční krizi.
A jak vše vypadalo v reálu? Zajímavou podívanou nabídl například pravděpodobně nejsledovanější akciový index na světě S&P 500. Ten otevřel rok velmi optimisticky, když vytvořil nový rekord na úrovni přesahující cifru 2800 bodů. Následovalo však tvrdé vystřízlivění a první nemalé překvapení pro investory poté, kdy se jeho hodnota během několika málo týdnů smrskla zpět na zhruba 2500 bodů. Prudkost a náhlost propadu přitom nedala příliš mnoho šancí investice včas ukončit či ochránit. Jako důvod tohoto dramatického propadu přitom bylo uváděno zajímavé zvýšení výnosu 10letých amerických státních dluhopisů – tedy jedné z nejbezpečnějších investic vůbec, která přilákala kapitál nejednoho burziána.
Během léta se však cenné papíry opět vzpamatovaly a na trzích převládla až manická býčí nálada podpořená nadprůměrnými kvartálními výsledky hospodaření mnoha klíčových firem. Tahounem se stal především technologický sektor, jenž se těšil až neobvyklé přízni investorů. Ta mimo jiné vyhnala ocenění firem Apple a Amazon nad rekordní úroveň 1 bilionu dolarů. Technologický Nasdaq Composite se tak na přelomu září a října vyšvihnul až na 8130 bodů, svého nového vrcholu dosáhly i S&P 500 (2940 bodů) či Dow Jones Industrial Average (cca 26800 bodů).
Důvěra v budoucí tučné zisky IT gigantů však během nastupující zimy rychle vyprchala, k silným obavám investorů přispěly i prognózy zpomalování globální ekonomiky, zvyšující se úrokové sazby FEDu i pokračující celní válka mezi Washingtonem a Pekingem. Následoval mohutný propad cenných papírů, díky němuž se prosinec 2018 zapsal mezi výsledkově nejhorší měsíce posledních let. Pro představu stačí zmínit, že S&P 500 během pouhých tří týdnů odepsal 400 bodů, přičemž zisky investorů příliš nezlepšilo ani několik růstových dní na úplném závěru roku.
Prokletá Čína a stagnující Asie
Ještě hůře než Američané dopadli ti investoři, kteří svou důvěru vkládali do cenných papírů rozvojových ekonomik v Asii, především pak v Číně. Právě druhá nejsilnější ekonomika světa přitom ještě nedávno dle rad analytiků a odborníků vzbuzovala silné naděje a slibovala tak potenciálně zajímavé zisky.
Nástup americko-čínské celní roztržky sice trhy silně znejistěl, její reálný dopad však byl nakonec mnohem mírnější, než se očekávalo. Daleko horším faktorem se ukázala být komunistickou stranou organizovaná reforma tamního bankovního systému, který vykazoval značné známky předlužení. Peking se totiž rozhodl si po letech nezájmu došlápnout především na „šedé“ či paralelní finanční odvětví a tvrdě postihovat subjekty působící na hraně či přímo mimo zpřísňující se státní regulace. Výsledkem se stal výrazný propad nově investovaného kapitálu, neboť tamní burza již dále nesloužila pochybným subjektům k „vyprání“ černých peněz.
Dopad výše zmíněných opatření byl přitom poměrně zdrcující a čínské akcie tak během roku 2018 dle nejpesimističtějších odhadů odepsaly až 2 bilióny dolarů. Více než výmluvná jsou pak čísla z indexu CSI 300 (sdružujícího akcie obchodované v Šanghaji a Šenzenu), který odepsal celou čtvrtinu své hodnoty poté, co uzavřel pod úrovní 3000 bodů. Ještě v lednu se přitom jeho kotace blížila 4400 bodům.
O moc lépe přitom nedopadly ani indexy rozvinutějších a stabilnějších kapitalistických ekonomik Asie. Ty se většinou vezly na vlně čínské negativity, popřípadě zrcadlily nervozitu na amerických burzách. Japonský Nikkei 225 propadl o 15 %, Hang Seng z Hong Kongu uzavřel rok jen o procento výše.
Brexit a fiskální nejistota v Evropě
Přílišnou stabilitu loni negarantovaly ani jinak spíše línější burzy v Evropě. Tento kontinent měl totiž starostí sám se sebou více než dost, což se logicky odrazilo i v chování investorů. Londýnskou burzu, světově významné centrum investic a obchodu, ** trápila dlouhodobá a spíše se zhoršující nejistota ohledně podmínek Brexitu, která se přenesla i do nového roku a pravděpodobně tamní burziány nadále potrápí. S ní souvisí i obavy z oslabení budoucího hospodářského růstu Británie spolu se schopností tamních firem generovat dostatečné zisky v novém tržním prostředí. Snaha některých členů vládnoucí Konzervativní strany svrhnout vlastní premiérku a neustále se ve vzduchu vznášející hrozba předčasných voleb rovněž celkový obraz příliš nevylepšily. Nepřekvapí proto, že tamní akciový index **FTSE 100 během roku odepsal celých 13 %.
Výrazně lépe na tom nebyly ani akciové indexy kontinentálních burz. Ty kromě všeobecného negativismu stahovala dolů především obava z další fiskální krize způsobené (ne)udržitelností italských státních financí spolu s neochotou vlády v Římě hledat s vedením EU přijatelné řešení. Své polínko do ohně následně přidala i **Evropská centrální banka, když oznámila ukončení své vstřícné monetární politiky v podobě programu kvantitativního uvolňování. **
Dlouhodobý přístup se investorům nevyplatil
Jak jasně ukazují zmíněná čísla, akcie rozhodně v roce 2018 nebyly příliš výnosnou třídou aktiv. Burziánům přitom příliš nepomohl ani případný přesun mezi cennými papíry rozvinutých a rozvíjejících se trhů.
Zvláště zranitelní pak byli ti investoři, kteří v rámci své strategie praktikují dlouhodobější přístup ve stylu buy-and-hold. Vzhledem k faktu, že většina otázek, která je loni znervózňovala, nebyla před koncem roku uspokojivě vyřešena, a řada světových institucí počítá pro období 2019 s ochabnutím globálního hospodářského růstu, čekají je zřejmě další nelehké měsíce.
A jak si vedli zastánci kryptoměn a dalších investičních nástrojů? Na to odpoví druhý díl tohoto článku.
