Nikdo si nezaslouží absolvovat pohovor s Homo pitomius arogantensis a pracovat ve špatné firmě. Dokonce ani student, který na zkoušce získá osm bodů ze šedesáti, „protože na první termín se to musí zkusit. Třeba to náhodou dám a pak bych si vyčítal, že jsem se zbytečně učil.“ Ani studentka pátého ročníku, kterou „stresuje znalostní část a essay. To pak těkám od jedné části ke druhé a nic nenapíšu pořádně. Takže bych si na opravný termín napsala jenom tu essay, protože teorii mám dobrou.“
Ostatně, peklo pro padlé pedagogy si představuji jako nekonečné opravování písemek studentů, kteří „vůbec neznám odpověď, tak tam podrobně rozepíšu aspoň tohle,“ které střídají stejně nekonečně konzultace s leitmotivem „zkouška mi utekla o bod, tak jsem se chtěla zeptat, jestli by se s tím nedalo něco dělat. ... A proč jste mi jako tohle neuznal?“
Náboráři absolventů jsou skutečnou vizitkou firmy. Jejich chování ukazuje, co si o zaměstnancích management opravdu myslí, jaká je firemní kultura, a co od práce mohou reálně očekávat. Ve slušné firmě prostě špatný náborář nesmí přežít zkušební dobu!
Samozřejmě, i personalista může mít špatný den. To se dá pochopit. Projevilo by se to však jen jednou nepovedenou etapou náborového procesu a viník by se při nejbližší příležitosti omluvil. Pokud je však uchazeči nepříjemný celý proces, měly by se v hlavě absolventa všechny varovné kontrolky červeně rozblikat.
Na základě rozhovorů s čerstvými absolventy jsem vydestiloval ty nejnebezpečnější signály. Pokud si v následujícím seznamu po pohovoru zaškrtnete tři body, je to na pováženou. A nastoupit do firmy, která získala pět a více, je buď šílenství, nebo hodně tvrdá forma terapie.
· V inzerátu se píše něco jako „Pokud se Vám neozveme do 14 dnů, dali jsme přednost jinému kandidátovi.“
· Během celého přijímacího řízení se k vám chovají jako k číslu (samozřejmě nula).
· Na přijímacím pohovoru to vypadá jako v čekárně a kandidáti se předvolávají slovy „tak další.“
· Skupinové pohovory, kde probíhá rozhovor s několika kandidáty současně, jsou už opravdu extrém, ale najdou se. Jste pobízeni, abyste něčím zaujali, jinak nad ostatními žadateli nevyhrajete. (pozn. něco jiného jsou assessment centra a skupinové úkoly, kdy se zkoumá práce ve skupině).
· Je pro vás připravena židle uprostřed místnosti. Připadáte si jako před porotci v superstar, nebo jinými zoufalci. Místy si dokonce říkáte, jestli to není skrytá kamera.
· Nechají vás čekat na vrátnici nebo přímo v zasedačce. Aspoň deset minut zpoždění. Bez omluvy. Proč taky.
· Nakonec vám řeknou, že vám dají vědět (obvykle termín nedodrží). Nedostanete žádnou konstruktivní zpětnou vazbu (standardní dopis). Případná pozvánka na další kolo má formu povolávacího rozkazu.
· Během pohovoru se s vámi vlastně nikdo nebaví, nepodají vám ruku, ani se pořádně nepředstaví, natož pak, aby představili firmu a pozici. Tak povídejte, proč bychom měli vzít zrovna vás. Když mluvíte, pošlou aspoň SMS.
· Pokud je u pohovoru přítomen funkční manažer, věnuje se e-mailům, rád a hlasitě telefonuje, jinak nemluví. A vůbec působí dojmem někoho, kdo by urgentně potřeboval k zubaři nebo k psychiatrovi.
· Funkční manažer vás tvrdě vyslýchá z věcí, které ještě nemůžete vědět. Pečlivě si vás vyzkouší z dovednosti, kterou v případě potřeby zvládnete za dva dny. Obzvláště oblíbené jsou tabulkové procesory, překlady textů se specifickou terminologií a mikro-případová studie vytržená z kontextu, kde je „správné řešení.“
· Personalista patří do skupiny homo pitomius arogantensis. Má ego, že téměř neprojde dveřmi. Ani se neobtěžoval s vaším životopisem, chová se přehlíživě až nezdvořile. Obvykle se vyskytují ve dvojících. Jeden lepší než druhý.
· Nikdy vám nenabídnou sklenici vody, nezeptají se, jak se cítíte, neuklidní vás, že oni by také byli nervózní. Řeč těla jako z béčkového hororu. Významně se na sebe po každé odpovědi podívají. Vynikají v grimasách.
· Kladou nesmyslné (rádoby rafinované nebo originální) otázky. Strkají nos do vašich soukromých záležitostí. Oblíbená je forma otázky „A proč jste ne...“
· Cílem pohovoru je ukázat, že nic neumíte a že byste měli být vděční, že vám vůbec dali šanci. Teď ostatně vidí, že zbytečně. Tohle si fakt užívají.
· Pokud se ukáže, že něco umíte, je to nepodstatné. Pokud něco nevíte, je to zásadní. Pokud víte něco, co personalista neví, tak se předvádíte, machrujete a nejste týmový hráč. Pokud odpovíte hned, máte to dobře naučené, pokud přemýšlíte, jste málo dynamičtí.
· Bez ohledu na to, o kolik si řeknete, je to moc. „Absolventi fakt neví, co by chtěli,“ je „potřeba je vrátit do reality.“ O kandidátech zásadně hovoří obecně a ve třetí osobě množného čísla.
A co si má absolvent z takového pohovoru odnést pro další praxi? Nic. Je normální, že vás takový pohovor poníží, urazí, naštve. Je možné, že o sobě dokonce začnete pochybovat. Chyba! Nedejte jim šanci vyhrát a otrávit vám život. Vždyť, když se poptáte, zjistíte, že jste nebyli první ani poslední. Odměňte se třeba dobrým zákuskem a co nejrychleji na tenhle zážitek zapomeňte.
Je opravdu škoda, že absolventi nevytvořili platformu, kde by mohli náboráře ohodnotit. Kolik času a nervů by se tím ušetřilo!
Ale to úplně nejhorší, co se vám po takovém rozhovoru může stát, je, že uspějete. Zdvořile poděkujte s tím, že jste přijali jiné místo. V žádném případě nepodlehněte touze poskytnout jim upřímnou zpětnou vazbu! Jednak je to zbytečné, ale hlavně, tihle lidé mají paměť jako sloni a jsou mimořádně zákeřní a mstiví. A to poslední, co na začátku kariéry potřebujete, je, aby vám někdo kazil pověst nebo házel klacky pod nohy.
Pokud byste do firmy přes všechny varovné signály nastoupili, máte příležitost utéct ještě ve zkušební době. Ale ani později ještě není vše ztraceno: dejte hodinovou výpověď. Řekněte šéfovi, co si o něm všichni myslí a podepište výpověď dohodou. Emigrujte, změňte číslo, zrušte e-mail a svěřte se plastickému chirurgovi. V krajním případě se nechte prohlásit za mrtvé.
Zdroj: Tento příspěvek volně vychází z knížky Jan Vašek a kolektiv (2019) "Absolventi naostro: 30 (ne)uvěřitelných příběhů," která formou krátkých příběhů sleduje šest měsíců života čerstvých absolventů.