V první části tohoto článku jsme si podrobněji rozebrali základní myšlenky, které stojí za snahou investorů se na finančních trzích specializovat. Tedy nepouštět se bezmyšlenkovitě do náhodně příchozích příležitostí, ale snažit se hlouběji porozumět některému ze segmentů trhu.
Investor si může například zvolit, že se bude zabývat pouze jedním či maximálně dvěma druhy aktiv (akcie, futures, měny,…) a zbytek ponechá nadále bez povšimnutí. Popřípadě se rozhodne pro sektorovou specializaci, kdy se bude soustředit pouze na jeden průmyslový sektor, (např. technologické akcie), komoditu (ropné futures), měnu (britská libra) nebo kryptoměnu (investor obchoduje pouze bitcoin). Možností, jak se specializovat je vícero a každá má svá specifika.
Vědění je síla
Vždy však jde o to, aby investor věnoval dostatek času bližšímu pochopení určitého jevu a tuto svoji znalost/výhodu pak využil k profitabilnímu alokování svého kapitálu.
Schopnost proniknout do dané oblasti minimálně na úrovni dobře informovaného laika, ne-li přímo odborníka přitom nemusí být tak časově náročná, jak se může na první pohled zdát. Dle rádce nejpovolanějšího – Warrena Buffetta – totiž hravě stačí hodina studia denně. Platí přitom, že léta zkušeností v tomto hrají naprosto stejnou roli jako v jakémkoli jiném odvětví.
Drobný individuální investor navíc může výrazně těžit z faktu své nezávislosti a potenciální nezaujatosti. Ve výsledku se tak bude moci opřít o několik základních stavebních kamenů, které mu přinesou následující pozitiva:
Stabilita – rozumí-li fundamentům své zvolené specializace, pak dokáže vytrvat ve svých investicích i v době, kdy zbytek trhu může panikařit. Je totiž schopen „oddělit zrno od plev“, tedy analyzovat, které zprávy a události jsou opravdu zásadní. Běžný „informační šum“ jej tak nemůže rozhodit.
Čich na skvělé příležitosti – specializace samozřejmě investorovi umožňuje lépe identifikovat změny v jím sledovaném segmentu trhu a na základě nich včas nalézat zajímavé investiční příležitosti. Tedy minimálně dříve, než si jich všimne méně informovaný dav. Nejednou se mu tak podaří získat hodnotná aktiva za velmi výhodné ceny.
Možnost rychlých a tučných profitů – souvisí s tím, že specializace často vede k nižší diverzifikaci portfolia. Jedinec totiž většinu svého kapitálu alokuje do jemu známé oblasti, což se v době, kdy o ní zbytek trhu projeví enormní zájem, může rovnat vstupence do milionářského klubu. Příkladem může být raketový vzrůst ceny bitcoinu a altcoinů na konci roku 2017. Na něm silně profitovali právě „specialisté“ s výraznou pozicí v tomto alternativním aktivu.
Menší psychická zátěž – investování obecně nepatří k příliš klidným profesím. Nicméně pokud člověk dobře rozumí krokům, které na burze činí, je schopen si je logicky odůvodnit i poté, kdy například cenový vývoj šel proti němu a on prodělal (což není vůbec lehké). Chyba pak totiž není selháním jedincova IQ či schopností a ego netrpí. Investor chápe, že jím sledovaný sektor občas takovouto situaci nabídne a tak je celkově mnohem psychicky klidnější a vyrovnanější.
Na co si dát pozor?
Jak jsme však již naznačili v prvním díle, i takto na první pohled silný a logickými argumenty podložený přístup však má své slabé stránky. Některé z nich jsou přitom poměrně výrazné a to zvláště oprostíme-li se od čistě citově neutrálního postoje akademických úvah a vcítíme se do duše jedince, u něhož se objeví.
Již zmíněný příběh slavného value investora Philipa Fishera je přitom více než ilustrativní. Ač se později proslavil jako investiční guru, strávil tento můž řadu let v naprostém ústranní s mizernými příjmy a jen slabou nadějí na zlepšení poměrů. Jeho specializace byla totiž velmi úzká a prostě se neshodovala s tržní realitou počátku 30. let, kdy panovala ohromná nedůvěra ve finanční trhy a lidé se investování raději vyhýbali obloukem.
Fisher měl zkrátka silnou, robustní a koherentní investiční filosofii založenou na létech analyzování akcií, nicméně dlouhou dobu ji nebyl schopen profitabilně použít. V zásadě se mu (stejně jako jakémukoli jinému specialistovi v podobné situaci) tak nabízely dvě možnosti – buď zatnout zuby, zapomenout na své pohodlí, zatvrdit se ve víře ve svou strategii a vytrvat nebo ji opustit a vrhnout se zcela jiným směrem. Náš investiční guru věřil svému myšlenkovému „dítěti“ i dále, což se mu nakonec pohádkově vyplatilo. Nutno ovšem poznamenat, že takovýmito charakterovými vlastnostmi disponuje málokdo.
Čas opovržení
Specializace totiž nutně plodí „hluchá období“, kdy investor při vší své snaze zkrátka nevykazuje zrovna nejlepší výsledky, potenciálně se může dokonce dostat i do krátkodobé ztráty. Cena žádného aktiva neroste do nebe, nikdy nelze nalézt pouze posilující a úspěšný investiční produkt či situaci. Vzrůsty jsou vystřídány propady, které mohou být dosti výrazné a co je možná ještě horší, někdy trvají velmi dlouho! Jako příklad lze uvést akcie uhelných společností, které skomírají již několik let, trpíce pod špatnou image uhlí jako neobnovitelného znečištění produkujícího zdroje.
Pokud se člověku podaří tato období přestát nebo je naopak využít k šikovnému načasování a vstupu do pozice, může velmi pěkně své úspory zhodnotit. Na takovouto příležitost je však někdy nutno si opravdu počkat, a to zvláště pokud je investor velmi zásadový a odmítá se zabývat čímkoli, co by jen trochu neodpovídalo jeho představám. Spokojenost jen „s tím nejlepším“ však nemusí být komfortní či vůbec finančně únosná pro nemalou skupinu zúčastněných. Ostatně i sám Buffett, velký propagátor specializace, přiznal, že v některých letech učinil jenom opravdu nepatrné množství investic či si musel naordinovat investiční půst.
K riziku ztrát čelem
Pokud se burzián rozhodne specializovat, omezuje tak povětšinou svůj zorný úhel a možnost dostatečně diverzifikovat svoje portfolio. Na názor, zdali se jedná o katastrofu či naopak silnou výhodu, neexistuje mezi praktiky burzy shoda. Věštec z Omahy například zarytě tvrdí, že raději bude držet jen několik akcií, kterým dobře rozumí, než aby vytvářel shluky cenných papírů firem, o nichž nemá dostatečnou znalost nebo mu nepřipadají patřičně dobré. A to vše jenom proto, aby naplnil spíše teoretická diverzifikační pravidla.
Nutno ovšem zdůraznit, že málokdo rozumí svým investicím tak jako on a určité smysluplné rozložení kapitálu do různých kategorií aktiv se zdá být vcelku rozumné. Takový postup však specializace brzdí, neboť není v lidských silách stát se opravdovým odborníkem na více než dvě nebo tři součásti trhu. Investor se tak vystavuje zvýšenému riziku ztrát, neboť pokud například jeho milované odvětví zažívá útlum, nedrží jiný aktiva v odlišném sektoru, která by tuto neblahou situaci vyvážila.
Náklady ušlé příležitosti
Prakticky vychází ze všeho již zmíněného. Pokud se burzián například během roku 2017 zabýval pouze americkými akciemi, zaznamenal slušné zhodnocení, nicméně mu unikla možná jen těžko opakující se příležitost v rámci kryptoměn. Omezený rozhled zkrátka tu a tam způsobí, že přes stromy není vidět les. Chybí celkový kontext a potenciální zisky unikají nespozorovány.
Řadě specialistů se však dle jejich mínění tento přístup i tak vyplatí, a to z důvodu jejich jedinečného psychického nastavení. Mysl si zkrátka naprogramují tak, aby se netrápili tím, co je mimo jejich oblast zájmu. Užitečné, ovšem opět poměrně složité počínání. Řada z nich navíc „trpí“ pocitem, že by nebyli schopni mimo svoji specializaci učinit správná rozhodnutí a rozpoznat dobré příležitosti. Ve výsledku by proto pravděpodobně spíše prodělali, proto se raději drží svého. Ostatně takto šéf Berkshire Hathaway dlouho obhajoval svůj nezájem o technologické a IT firmy.
Jde to i jinak
Většinu nedostatků specializace lze samozřejmě vykompenzovat volbou zcela opačné investiční filosofie. Ta příliš úzce definovanou oblast zájmu vnímá jako nesmyslné omezení a naopak se snaží těžit z nezměrné barevnosti, kterou světové finanční trhy nabízejí. Proč se například trápit s akciemi, když lze využít zajímavé příležitosti na zlatě? A pokud rozvinuté západní ekonomiky zpomalují, proč nezkusit štěstí v rozvojových zemích, jež často vykazují prakticky snový růst? Takto znějí otázky specializaci odmítajících burziánů.
Většina z nich je totiž skálopevně přesvědčena, že trhy jsou bez ohledu na jejich bližší určení vždy ovládány podobnými silami a pokud je investor pochopí, není pro něj těžké své poznatky aplikovat na povahou rozličné příležitosti. Pravděpodobně nejčastěji je přitom zmiňována nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou, jež má být hlavním hybatelem cen. S tímto názorem je například možné se setkat u André Kostolanyho, jenž se ve svých novinových statích a knižních bestsellerech opakovaně chlubí tím, že v rámci aktivní kariéry obchodoval snad všechny možné instrumenty, na většině rozvinutých burz světa a spekuloval na růst i propad. Daný přístup mu přitom vynesl pohádkové bohatství, i když jak přiznává, třikrát během toho přišel úplně na mizinu.
Být či nebýt specialistou?
Rozsoudit spor mezi zastánci a odpůrci specializace není snadné a fakticky ani možné. Psychické nastavení každého individuálního investora je totiž nadmíru specifické a vyhovuje mu tak jiný přístup. Navzdory probraným nedostatkům však pro alespoň částečnou specializaci hovoří řada argumentů. Investor by její volbu měl tedy přinejmenším pečlivě zvážit, než se případně rozhodne pro širší investiční rozhled.
