1. Testování populace je na zcela jiné úrovni
Když Česká republika i řada jiných západních zemí upadla do kornavirové izolace plné zákazů a omezení, nacházeli jsme se ve fázi mírného chaosu. Pandemické plánování bylo z nějakého důvodu zahozeno a než se podařilo nastavit funkční systém a vytvořit testovací kapacity, mohl se virus nerušeně šířit populací.
Podobný stav byl prakticky všude a vznikl zřejmě velice pravdivý pocit, že pandemie je ve srovnání s oficiálními počty nakažených mnohem rozšířenější. Rodiče proto přestaly děti pouštět do škol (načež se školy rovnou zavřely), uzavřela se drtivá většina obchodů i prakticky celý průmysl a západní svět de facto ekonomicky zamrzl.
Jedním z hlavních důvodů, proč k tomu došlo, byly limitované kapacity testování. I kdyby úřady či pan Prymula chtěli sebevíc, neměli šanci získat relevantní informace o většině pozitivních případů. Pro představu: Během týdne po zavedení nouzového stavu 12. března bylo v celé ČR celkem provedeno pouze 5497 testů.
Dnes jsou české laboratoře schopny vyhodnotit zhruba 15 000 vzorků denně. Ano, ne všude se aktuálně naplno testuje, protože stručně řečeno není koho testovat. Ve srovnání s březnovým stavem jsme však dnes na úplně jiné úrovni a v případě tvorby nových ohnisek nákazy můžeme velmi rychle otestovat široké okolí všech "zúčastněných" a drtivou většinu přenašečů pravděpodobně včas odchytit.
Podobně jsou na tom i velmi sledované Spojené státy, kde v polovině března byli schopni provést jen 30 000 testů denně, zatímco dnes už kapacita přesahuje 400 000 testů denně.
Identifikování výrazně většího počtu nakažených umožňuje efektivně zpomalit šíření viru a tím pádem zabránit nutnosti dalších celostátních karantén a izolací.
2. Lidé se naučili zodpovědnému chování
Nemusíme se posouvat příliš dopředu před onoho 12. března, kdy u nás byl vyhlášen nouzový stav. Ještě na začátku března byl koronavirus něčím, co nevzbuzovalo paniku, takže všeobecně nikdo neměl potřebu nijak zásadně měnit své chování.
Lidé chodili do restaurací, na velká shromáždění a školský systém běžel zcela standardně. Prostě zcela normální život.
Dnes, zatímco se země znovu otevírají a opatření jsou jedno po druhém rušeny, vrací se populace k "novému normálu". Evropané i Američané dnes u sebe standardně nosí roušky, mají mnohem větší povědomí o společenském odstupu a zaujali diametrálně odlišný přístup k dezinfikování či pravidelnému, důkladnému mytí rukou.
Tyto a mnoho dalších změn v našem chování, jež před první vlnou vůbec neexistovaly, a nyní je všichni mají zakořeněny hluboko v hlavě, by v případě potřeby měly výrazným způsobem pomoci zamezit jakékoliv rozsáhlejší epidemii. Lidé mají chuť se adaptovat, aby se virus dál nešířil. Byznysy, které fungují na přímém kontaktu s konzumenty, se již také dokázaly adaptovat různými bariérami z plexiskla, bezkontaktními platbami a častější dezinfekcí svých prostor.
3. Pro ekonomiku jde o příliš drahou srandu
Pandemie a uzavření více méně celé globální ekonomiky, jež následovalo, bylo pro hospodářství našeho světa slušně řečeno zničující. Nezaměstnanost vylétla do oblak, davy lidí se domáhají podpory v nezaměstnanosti, ekonomika ČR by letos mohla klesnout až o 10 % (u globální ekonomiky se očekává 3% propad) a některé ekonomické analýzy varují před tím, že nás čeká nejhorší recese za poslední století.
V současnosti ještě všechny reálné ekonomické důsledky pandemie nemáme tak úplně na očích. Tu a tam někdo zrušil kamennou prodejnu, v restauracích a obchodech je méně lidí, neb se šetří, ale zdálo by se, že to tak nějak bude moci jít dál.
Jenže nesmíme zapomínat na skutečnost, že v současné chvíli ještě stále běží u nás i v zahraničí řada státních podpůrných programů, jež mají jediný cíl - nalít do ekonomiky co nejvíc peněz a pokusit se jí tím opět nastartovat.
Máme tady kompenzační bonus pro OSVČ i pro malá s.r.o., programy COVID I, II, III a Praha, projekt Antivirus a další. Plánovaný schodek rozpočtu, jež měl být původně včetně započítání pandemických škod 300 miliard korun, je už dnes očekáván spíš někde okolo 500 miliard korun a podle mě to rozhodně není finální cifra.
Ve Spojených státech dokonce Kongres přistoupil k rozdávání peněz, kdy každý americký občan obdržel šek na 1200 dolarů. Dalších 1,8 bilionu dolarů obsahuje jen záchranný balíček pro malé podnikatele a silně zasažené obory jako jsou aerolinky.
Dle Mezinárodního měnového fondu již vlády napříč celým světem doposud do boje proti ekonomickým dopadům pandemie nacpaly 10 bilionů dolarů (234 bilionů korun), což je zřejmě pořád více než málo.
Na druhé straně můžeme zároveň očekávat rapidní pokles na straně příjmů do státních pokladen, jelikož obrovský propad poptávky a prodejů bude znamenat nižší příjmy podnikatelů a tím pádem i nižší zaplacené daně.
Sečteno a podtrženo, tohle uzavírání hranic a byznysů byl pro svět zatraceně drahý mejdan a v současné chvíli si asi jen velmi malé procento zemí může něco podobného dovolit zopakovat, aniž by nezkrachovaly. Kdepak, alfou omegou jakékoliv budoucí epidemie bude ji podchytit a izolovat lokálně tak, aby zbytek země mohl nadále fungovat normálně.
Co to všechno znamená pro investory?
Odstranění rizika dalších plošných zákazů neznamená, že pandemie je už tak nějak u konce a nebude ve svém přiškrcování ekonomiky pokračovat. Zmíněné změny chování v populaci totiž chtě nechtě budou omezovat následný ekonomický růst.
Zatím to vypadá, že ekonomika se usadí zhruba někde na půl cesty mezi kompletním zmražením a stavem, který existoval před pandemii. To znamená, že například restaurace a jiná místa, kde se shromažďují lidé, budou z velké části fungovat v režimu snížené kapacity a zároveň ve srovnání s dobou před COVIDem plošně klesne bezmyšlenkovité utrácení za věci, jako je cestování, zábava či oblečení.
Na druhou stranu dnešní pohled na burzovní vývoj jasně naznačuje, které části ekonomiky naopak v současné situaci zažívají boom. Technologický index Nasdaq se tento týden poprvé dostal přes 10 000 bodů, zatímco S&P 500 a Dow nedokázaly udržet černá čísla a podtrhl tak odpověď na otázku, který sektor na současné situaci vydělal nejvíc - moderní technologie jako e-commerce či nástroje umožňující lidem práci z domova.
Příklady největších vítězů uplynulé karantény jsou nepochybně Amazon a Zoom. Ale můžeme sem zařadit i společnosti poskytující cloudové služby, jelikož jejich klienti se rekrutují především z řad velkých společností, jež se dokázaly přesunout na home office a z nemalé části zachovat normální provoz i efektivitu.
Na druhé straně máme společnosti jako Boeing, které se v uplynulých týdnech dokázaly jakž takž zvednout ode dna, nicméně je jisté, že návrat k normálnímu byznysu neuvidí nejen do konce letošního roku, ale pravděpodobně v řádu dalších několika let. Nejen kvůli dlouhodobě přetrvávajících obav z další pandemie, ale i díky slabé ekonomice, která bude znamenat menší poptávku po cestování.
---
Byť si dnes můžeme téměř s jistotou říct, že žádná druhá plošná karanténa celých států a kontinentů se už nevrátí, ekonomické zotavení bude pomalé a bolestivé. COVID-19 je dnes stále hrozbou a řadu odvětví čekají dlouhodobě pokračující komplikace a omezení. Investoři se těmto novým pořádkům musí přizpůsobit a při rozhodování nově posuzovat i to, zda daná společnost má oproti ostatním konkurenční výhody (např. zda je dostatečně velká a stabilní), které ji v případě potřeby pomohou přestát dopady další pandemie a zároveň jí umožní rychle se po jejím odeznění vrátit k růstu.
#investovani #koronavirus #pandemie #izolace #ekonomika #opatreni #technologie #akcie #recese