Snaha lidského mozku porozumět na první pohled zcela chaotickému a nepochopitelnému světu je prakticky stará jako moderní kapitalismus sám. Vychází přitom z potřeby obchodníků i akademických pracovníků nějakým zjednodušeným způsobem kvantifikovat všechny na ní probíhající jevy, a jejich znalost následně využít k sestavení funkční strategie. Ta by kromě tučných zisků měla přinést i určité intelektuální potěšení z toho, že daný burzián vytvořil funkční způsob, jak všechen „ten nepořádek“ uchopit.
Postupně tedy došlo k vytvoření mnoha kategorií, jak trhy strukturovat, přičemž jedna z velmi diskutovaných a oblíbených se zaměřuje na typy a přístupy burziánů k obchodovaným aktivům. Zjednodušeně je přitom dělí na spekulanty a investory. Každé kategorii pak přisuzuje určité charakteristiky, které ovlivňují život a činnost daného člověka na burze. Do které z nich patříte vy? A držíte se při svých obchodech jasně vymezených mantinelů?
Spekulanti
Tato kategorie je dnes mnohem širší, než ještě nedávno bývala. Důvodem je především rozmach IT a zapojení těchto technologií do obchodování. Díky nim je totiž možno realizovat přímo sekundové obchody a to naprosto bleskově. Přesto řada základních charakteristik platí. Patří k nim především:
- Vnímání burzy jako místa ovlivněného především psychologií obchodujícího davu
- Zaměření se na krátké časové období svých investic – extrémní formou je pak scalping, kdy spekulant provádí obchody v řádech vteřin či maximálně minut
- Práce s cenovými či volume grafy a to především na kratších time-framech
- Důraz na vývoj ceny v současnosti, ale i minulosti – snaha projektovat předchozí pohyby do budoucna
- Vyhledávání aktuálních a krátkodobějších trendů, jejich následování a snaha vydělat na těchto pohybech vícero menších částek (trend is friend)
- Využití převážně prvků technické analýzy (různé indikátory a oscilátory), popřípadě price action
- Úsilí o předpovídání budoucnosti a snaha „časovat trhy“ – tedy především vstupovat a vystupovat z pozic na dočasných minimech a maximech cen
- Opomíjení celkového tržního kontextu, reakce na bezprostřední události či pohyby cen
- Častější obchodování, většinou i na denní bázi
- Časté využívání cizího kapitálu – především v podobě práce s finanční pákou (leverage)
- Větší časová náročnost, často full-time job
Investoři
Pokud spekulanty výrazně zasáhl technologický pokrok, pak u investorů je tomu spíše naopak. Řada přístupů, poznatků a strategií se ani během desetiletí příliš nezměnila. Základem této filosofie je totiž pevné myšlenkové nastavení a schopnost „obstát“ v čase. Co tedy k investorovi patří?
- Vědomí proměnného charakteru burzy a vlivu davových nálad na ni, nicméně víra, že kvalifikovaným přístupem je lze překonat a naopak z nich těžit
- Velký důraz na celkový kontext trhu, investorova činnost je intelektuálně zaměřena
- Minimálně střednědobý, povětšinou však dlouhodobý investiční rámec v horizontu i několika let – snaha podchytit velké a dlouhotrvající pohyby cen
- Přehlížení každodenních událostí na burze jako rozptylujícího šumu, soustředění se na významné a dlouhodobé trendy
- Primární využití fundamentální analýzy – studium finančních výkazů, analýz a dlouhodobých předpovědí
- Snaha o hledání „vnitřní hodnoty aktiv“, popřípadě zaměření na síly nabídky a poptávky
- Důraz na rozvahu, stálost a pevnost investičního charakteru – všechna rozhodnutí jsou činěna po pečlivém zvážení a hluboké analýze
- Využití povětšinou vlastních zdrojů (v případě individuálního investora)
- Menší počet uskutečněných obchodů, někdy pouze několik málo za rok
- Nižší časová náročnost, možnost tzv. „víkendového investování“ (tedy kontrola vývoje trhů ve volných dnech po delším časovém období)
Pře gigantů a tak trochu nejasná hranice
Našli jste se v jednom z modelových příkladů? Výborně! Nicméně než začnete jásat a případně přestavovat svůj přístup, je třeba přiznat, že celé toto do určité míry umělé rozdělení se nesetkává s všeobecnou shodou. A to nejenom mezi studovanými odborníky, ale především mezi samotnými burziány. Do debaty se přitom během let **zapojila řada zvučných jmen světa investování. **
Zatímco jedni na daném rozdělení postavili svoji hvězdnou kariéru, druzí jej prakticky považovali pouze za nepříliš užitečný „akademický špás“. Prostřední kategorii pak tvoří ti, jenž tento způsob rozdělení sice považují zvláště pro začátečníky za užitečný, nicméně zároveň jedním dechem připouštějí, že jejich vlastní kroky vedou někde na nejasném pomezí mezi oběma skupinami. K takovým patří například Warren Buffett.
„Kostolanyho seminář o spekulujících burziánech“
V čem je problém? Tak především nováček, který by se ve věci rád vyznal, brzy zjistí, že jasné vymezení obou kategorií je často nejasné a řada autorů je prakticky zaměňuje nebo používá jako synonyma. A to často především na základě prezentace vlastních obchodů. Dobrým příkladem tohoto je již bohužel zesnulý americký milovník burzovního světa s maďarskými kořeny André Kostolany. Ten je domácím čtenářům známý především dvojicí výborných knih Peníze a burza: Umění, jak přijít k bohatství a Kostolanyho burzovní seminář.
V nich přitom poměrně peprně kritizuje klasické uvažování o burze jako o něčem, co lze mechanicky uchopit. Jeho pojetí trhů i při aplikaci všech možných poznatků přeci jen připomíná spíše sázku na dobrou kartu s výhodou, která se však nemusí projevit. Rozvážná investice se tak snadno může změnit v pošetilou spekulaci, ještě dále živenou maniodepresivním charakterem ostatních účastníků na trhu. Jako jeden z důkazů uvádí růst mnoha akciových titulů na pařížské burze v době počátku 2. světové války. Přestože Kostolany sám dával přednost dlouhodobějším obchodům před krátkodobými a finančním výkazům firem zásadně nedůvěřoval, označoval se hrdě za spekulanta či ještě častěji prostě za „burziána“.
„Inteligentní investor“ Benjamina Grahama
Naprostý protipól Kostolanyho pak lze spatřovat v zakladateli metody hodnotového investování (value investing) Američanovi Benjaminu Grahamovi. Tento budoucí myšlenkový vzor mnoha slavných investorů (opět zmiňme Buffetta) si jako akademik na přesné oddělení obou skupin potrpěl. Jeho poněkud složitěji pochopitelný přístup přitom výrazně ovlivnila osobní zkušenost s tzv. černým pátkem a ohromným burzovním kolapsem z roku 1929.
Daná událost byla přitom dle něj učebnicovou ukázkou spekulační nerozvážnosti, kdy nákupčí zprvu vyhnali kóty cenných papírů do nesmyslných výšek, aby se jich následně v davové panice bleskově zbavovali. Na dno tak kromě podnikatelského „škváru“ padla i řada akcií jinak kvalitních a fungujících firem.
Graham to vše sledoval nejen z pozice akademika, avšak rovněž majitele investiční firmy Benjamin Graham Joint Account a přímého účastníka tržní mánie. V následujícím opovržení davu spekulantů nad burzou spatřoval ohromnou příležitost. Zastával přitom názor, že přesně toto jsou situace, kdy je velmi důležité být opravdovým investorem s pevnými zásadami, železnými nervy a originální investiční metodou. Historie mu přitom dala za pravdu. Přestože jeho společnost v době okamžitě po pádu burzy utrpěla ničivou 50% ztrátu hodnoty portfolia, již o pět let později byl Graham schopen svým investorům vše vynahradit do posledního centu. V následujících desetiletích pak dosahoval průměrného zhodnocení kolem 20 % ročně! Jak zdůrazňoval, podobné výsledky si řada „roztřesených“ a na tržní pohyby rychle reagujících spekulantů nikdy vykázat nemohla.
Jak vše uchopit?
Závěrem se tedy nabízí otázka, zdali má dané rozložení opravdu vůbec smysl a jak s ním v praktické rovině naložit. Osobně se domnívám, že přestože hranice mezi oběma světy jsou někdy dosti nejasné a definice kolem nich vágní, svoji hodnotu mají. Zvláště začínajícímu burziánovi totiž mohou významně pomoci ujasnit si svůj základní přístup k trhům, srovnat vlastní emoce, položit základy jeho strategie a do jisté míry i přesněji definovat budoucí očekávání. A to není málo!
