Jaroslav Pospíšil: Snažím se, aby mě nebylo zbytečně vidět

Jaroslavovi bylo 21 let, když se na radu otce pustil do podnikání. Oba bez zkušeností. Bylo to krátce po sametové revoluci. Otec zastavil dům a koupil Jaroslavovi nákladní auto. Tohle naivní rozhodnutí se ale brzy projevilo jako dobrá intuice.

Po vojně jste nastoupil do ČSAD. Tam jste ale brzy skončil. Motivovalo vás k podnikání zklamání z prvního zaměstnání?

Krátce po revoluci byl strašný zmatek. Do té doby to fungovalo tak, že se náklady převážely z místa na místo, jen aby se mohla vykázat nějaká činnost. Řidičů bylo prostě víc než práce. Tak nám nabídli dobré odstupné, pokud odejdeme. No a já šel.

Tátu pak napadlo, že bych mohl začít jezdit s vlastním autem.

Váš otec měl zkušenosti s podnikáním?

Neměl žádné zkušenosti, k podnikání se tehdy dostat nemohl. Ale vždycky měl podnikavého ducha. Sám pak začal jezdit s bagrem.

Na nákladní auto mi půjčil 80 000 Kč. To byla tehdy strašná raketa. Zastavil i dům. Sám jsem překvapený, jak to bylo od něj velkorysé. Dům byl tehdy jeho veškerý majetek.

Založil jste si tedy firmu Beta Spedice. Dnes nabízíte jak nákladní dopravu, tak spediční služby a prodej kameniva. Jak se vám začínalo?

Byl jsem jeden z prvních, kdo si v okolí pořídil nákladní auto a nabízel služby. Takže okamžitě bylo co dělat. Věřil jsem svému selskému rozumu. Snažil jsem se to nepřekombinovat a nedělat, co bych už nezvládl. Vypočítal jsem si pokaždé, kolik vydělám, kolik mě to bude stát a fungovalo mi to. Za rok jsem měl prvního zaměstnance a po třech letech jsme už jezdili čtyři.

A dnes, po 28 letech?

Celkem je nás 25. Já už nejezdím. Starám se o obchod a dělám také dispečera. Zároveň řeším vše s návozem kameniva. Sám ho pro zákazníka koupím a zajistím i bagr, pokud ho potřebuje. Na klíč odvezu nepotřebnou zeminu na skládku apod.

Kolik bylo vašemu prvnímu zaměstnanci?

Byl starší, pokud se ptáte na tohle. Ale všichni to byli chlapi, se kterými jsem se znal z ČSAD. Někteří sice s krátkou přestávkou u mě pracují dodnes.

Co způsobilo tu přestávku?

Chtěli zkusit štěstí jinde. Nebo se jim něco nezdálo, ale neřešili to se mnou. Pár lidí takhle odešlo. Hodně se jich ale chce třeba po roce vrátit.

Vezmete je?

Většinou ano. Nemám s tím problém.

Jaký jste šéf?

Snažím se, aby mě nebylo zbytečně vidět.

Abyste mohl zaměstnance překvapit?

To nejdůležitější vyřeším se zaměstnanci přes sms zprávy. Každý večer jim posílám plán, kam budou druhý den jezdit. Technické věci řeší řidiči s vedoucím, finanční záležitosti s ekonomkou. Nemají tedy potřebu mě vidět. A pokud ji mají, tak za mnou přijdou sami.

Vidíte se tedy jen při velkých problémech?

Spíš, když sami něco řeší. Jsou ve složité situaci. Většinou je to něco rodinného. Hledám pak způsob, jak jim vyhovět. Musím mít totiž na paměti, že jsou to šoféři nákladního auta. To je jednak dost drahé a ten řidič taky nesmí nikomu ublížit. Odpovědnost za to nesu já. Nechci, aby při práci mysleli na to, že se jim porouchala pračka anebo že směřuje k rozvodu.

Pokud ale za vámi řidič nepřijde, tak se nic o jeho myšlenkách nedozvíte.

Zvykli si za mnou chodit. A chtějí ty věci se mnou řešit. Samozřejmě, že se občas stavím večer v dílně a prohodíme pár slov. Zeptám se, jak se mají.

Vy si děláte dispečera sám. Proč?

Baví mě to. Teď mám v hlavě asi 60 aut a pořád si je protáčím a řeším, kam které poslat nebo které mi stojí v garáži a potřebuji pro něj zakázku.

Tenhle systém zvládáte jak dlouho?

Asi patnáct let.

A kdo vás nahradí v případě nemoci?

Nikdo. I během dovolené řeším dispečink, zvedám telefony a píšu sms zprávy. Tohle se děje ale jenom během sezóny. Od prosince do jara auta nejezdí. Takže si od toho i odpočinu.

Začínal jste jako „zelenáč,“ a přesto se vám dařilo. Dostal jste se někdy do situace, že jste zvažoval konec s podnikáním?

Měl jsem vážné problémy, ale nikdy jsem to nechtěl vzdát. Věřil jsem, že to dám.

Jaké jste měl problémy?

Druhotná platební neschopnost. Bylo to asi v roce 2003. Zákazník mi nezaplatil několik milionů. Sám nevím, proč jsem udělal takovou blbost, ale ještě jsem navíc koupil sedm nových nákladních aut. Takže to byla raketa jako blázen.

Spoléhal jste se na zaplacení zakázky a zadlužil jste se?

Ne. Až potom jsem ještě utratil několik dalších milionů. Sám to nechápu, jak jsem se tehdy rozhodoval.

Takže mi chyběla asi polovina ročního obratu. Cítil jsem se zoufale. Nemohl jsem ani usnout. Naučilo mě to vypnout. Zakázal jsem si na to myslet, abych dovedl spát. A dodnes tak umím relaxovat. Řeknu si, že přestanu myslet a klidně 20 minut jen tak jsem.

Dodalo mi to vnitřní jistotu, že problém s penězi vždy vyřeším. I když na mě poslalo pár lidí vymahače, neznejistilo mě to. Na druhou stranu mi totiž spousta dodavatelů ochotně počkala.

Jak dlouho to trvalo, než jste se dostal zpátky na nulu?

Asi pět let. Ekonomická krize mě zastihla už v dobré kondici. A v roce 2010 jsem byl zase zpátky. Tentokrát mi nezaplatili 10 milionů. Do teď se z toho vzpamatovávám. Podruhé jsem byl ale silnější a věděl, jak to zvládnout.

Snažíte se ty peníze vysoudit?

Jen někdy. Ale u těchto zakázek jde o dopředu promyšlené podvody. Jakmile to praskne, provedou kroky, aby vám obranu co nejvíce znemožnili. Takže spíš než soudy, snažím se pracovat jen s těmi, které už znám.

Slabina je, že převážím materiál, se kterým obchoduju. Pokud bych to dělal jako většina, tak maximálně ztratím na platu řidiče, amortizaci auta a pohonných hmotách. Jenže já zároveň dlužím i za kamenivo.

Proč to tedy děláte?

Protože to každý nedělá.

Asi ví proč.

Mám to prostě tak nastavené. Dává vám to i jiné výhody. Snadněji se domlouvám s většími firmami. Můžu jednat o ceně.

Založíte si v budoucnu obchodní oddělení a zaměstnáte dispečery?

To neudělám. Firma bude tak velká, nakolik dokážu v hlavě udržet a zorganizovat svoje auta. Už ani nechci ten počet navyšovat. Cítím sice ještě rezervu, ale nechce se mi. Přichází první vnoučata. Začínám vidět i jiné věci než vydělávání peněz. Jakmile to nebudu moct dělat, tak nejspíš firmu zavřu.

Není to smutná představa?

Pro mě ne.

Warengo vám pomáha uspět ve všech byznysových i životních výzvách

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.