Kryptoměny jsou stejně jako naprostá většina jiných jevů do určité míry regulovány právem. K této otázce však existuje velmi různorodý přístup. Existují právní řády, které výslovně regulují kryptoměny, kupříkladu v Německu. Vedle toho lze identifikovat právní řády, které speciální úpravu kryptoměn nemají a v tu chvíli je nutné je podřadit pod jiné předměty, jenž pod regulací jsou. Zde je pak otázkou, zda jsou kryptoměny chápány jako měna anebo jinak (např. v České republice jsou chápány jako věc). Poměrně problematická je rovněž otázka vymahatelnosti jejich právní úpravy s ohledem na dané charakteristiky, k nimž patří i vysoká úroveň anonymity.
Mezinárodní praxe
Jak již bylo výše zmíněno, přístup ke kryptoměnám je v různých státech skutečně různorodý. Některé státy je zcela zakazují, k těmto zemím patří státy jako Bolívie, Egypt, Pákistán či Vietnam a celá řada dalších. Vedle toho existují státy, kde je zákaz kryptoměn implicitní. Mezi takové státy se řadí třeba státy Bahrajn, Čína, Indonésie, Thajsko, Taiwan a mnoho dalších. Zde je regulace nastavena takovým způsobem, že je sice teoreticky možné je držet, přijímat jako platidlo apod., nicméně se značnými obtížemi vedoucích fakticky k tomu, že lidé v dané zemi nemají příliš tendenci kryptoměny využívat. Vedle zemí, které se vymezují spíše proti kryptoměnám, však existuje celá řada států, které je již promítly do své právní úpravy. Je poměrně obvyklé, že je otázka kryptoměn řešena v předpisech věnujících se otázkám daňové regulace a dále v předpisech zaměřených na zamezení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Některé státy pak mají otázku kryptoměn upravenou v obou typech předpisů. Příkladem států upravujících kryptoměny v rámci daňových předpisů je třeba Argentina, Rakousko, Bulharsko, Finsko, Španělsko, Švédsko či mnohé další. V předpisech věnujících se boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti mají pak kryptoměny upraveny státy, k nimž patří mimo jiné i Česká republika, ale i Kajmanské ostrovy, Estonsko, Lucembursko, Lichtenštejnsko, Singapur a rovněž řada dalších zemí. Států, které regulují kryptoměny v obou oblastech práva je nejméně, řadí se k nim třeba Austrálie, Kanada anebo Dánsko.
Na světě aktuálně existuje také několik států, které buď již vydávají vlastní kryptoměnu anebo se k takovému kroku chystají. Jedná se například o Čínu, u níž je poměrně specifické, že ostatní kryptoměny fakticky zakazuje, popř. ztěžuje jejich využívání. Spadá sem ale také Irsko či Venezuela a další země.
Na úrovni Evropy je do určité míry sjednocujícím prvkem Evropská unie a její instituce, nicméně i tak lze mezi členskými státy identifikovat zásadní rozdíly. Evropská centrální banka však doporučuje, aby kryptoměny byly regulovány a byly také předmětem zdanění. Právě na evropské úrovni se také velmi často řeší kupříkladu problémy spojené s legalizací výnosů z trestné činnosti, jimž je snaha předcházet. Tento aspekt je i v případě kryptoměn dle Evropské centrální banky potřeba brát v potaz, neboť lze mít za to, že kryptoměny tvoří poměrně zásadní prostor pro tento typ aktivit. Právě proto také evropská legislativa reguluje v souvislosti s kryptoměnami primárně tyto otázky. Jinou speciální právní úpravu vztahující se ke kryptoměnám EU doposud nemá. V souvislosti s výše uvedenými otázkami je relevantním předpisem tzv. 4. AML směrnice. Jedná se však o obecný předpis o kryptoměnách přímo nehovořící, avšak stanovující pravidla postupů, jejichž prostřednictvím má být potírána legalizace výnosů z trestné činnosti stejně jako financování terorismu. Vzhledem k tomu, že definice majetku, s níž směrnice pracuje, je koncipována velmi široce a je zřejmé, že pod ni lze podřadit i kryptoměny. Problémem je však skutečnost, že žádná z osob zúčastněných na kryptoměnovém trhu (ani uživatelé, těžaři či další subjekty) nejsou zařazeny mezi povinné osoby dle 4. AML směrnice. To je překážkou pro uplatnění pravidel obsažených ve 4. AML směrnici i na trh s kryptoměnami, čímž lze říci, že efektivní a funkční legislativa v rámci EU doposud absentuje. V roce 2018 byla přijata 5. AML směrnice, která byla v lednu roku 2020 implementována do všech národních právních řádů členských zemí. Tato směrnice přináší poměrně převratnou změnu, neboť mezi povinné osoby jsou nově zařazeny i subjekty poskytující služby související s virtuálními měnami.
Tuzemská praxe
V tuzemském právu jsou kryptoměny upraveny jen dílčím způsobem, přičemž podobně jako na úrovni EU se řeší především otázky boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, k němuž by docházelo prostřednictvím kryptoměn, a dále otázku boje proti financování terorismu, k čemuž by kryptoměny mohly rovněž významným způsobem napomoci. Stěžejním právním předpisem v tuzemském právu týkající se problematiky kryptoměn a výslovně se o kryptoměnách zmiňuje, je tak zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (označovaný též jako „AML zákon“). Tento předpis sice nepoužívá pojem kryptoměna, ale hovoří o virtuální měně, kterou vymezuje jako „elektronicky uchovávanou jednotku bez ohledu na to, zda má nebo nemá emitenta, a která není peněžním prostředkem podle zákona o platebním styku, ale je přijímána jako platba za zboží nebo služby i jinou osobou odlišnou od jejího emitenta.“.Dále se pak na kryptoměny vztahují některá pravidla upravená v zákoně o AML. Zákon o AML tak mimo jiné stanoví, že každá osoba poskytující kryptoměnu, je zároveň osobou povinnou dle zákona o AML. To znamená, že se na ni vztahují pravidla, podle nichž je povinna některé skutečnosti evidovat, oznámit podezřelé transakce apod.
Vzhledem k tomu, že právní úprava kryptoměn v českém právu je jen velmi omezená, existují i další pravidla, která se problematice věnují, byť se nejedná vyloženě o právní předpisy. K takovým pravidlům patří například stanovisko České národní banky ze dne 10. února 2014, ze kterého ve vztahu ke kryptoměnám vyplývají následující pravidla:
- kryptoměny nejsou považovány za měnu (měnovou jednotku),
- kryptoměny nejsou považovány za elektronické peníze,
- kryptoměny nepředstavují pohledávku držitele kryptoměny za jinou osobou,
- nákup a prodej kryptoměn na vlastní účet nepředstavuje žádnou platební službu, stejně tak transakce s kryptoměnou a vedení „účtu“ (tzv. „virtuální peněženky“),
- v případě směny kryptoměny na Kč se nejedná o směnárenský obchod,
- kryptoměny nejsou investičním nástrojem,
- k obchodování nebo „těžbě“ kryptoměn není potřeba žádné povolení,
- povolení není třeba ani k přijímání úhrad za zboží a služby v kryptoměnách, a
- předmětem regulace může být obchodování s deriváty na kryptoměny, správa fondů investujících do kryptoměn a provádění platebních transakcí souvisejících s organizací obchodů s kryptoměnami.
Na kryptoměny se rovněž aplikují například daňové předpisy, k nimž patří především zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů. Tento předpis sice výslovně nehovoří o kryptoměnách, nicméně stanoví, že předmětem daně jsou jak příjmy v peněžité formě, tak příjmy nepeněžité, a dokonce i příjmy, jichž bylo dosaženo prostřednictvím směny. Z uvedeného lze pak dovozovat, že na kryptoměny lze zákon o dani z příjmů jednoznačně vztáhnout. Dalším relevantním právním předpisem, který se na kryptoměny v českém právním řádu vztahuje, je zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb. V toto předpise je výslovně stanoveno, že v rámci elektronické evidence tržeb („EET“) je povinností evidovat jak příjmy v penězích, tak i příjmy v jiných formách. To platí i na příjmy ve virtuálních měnách. Z uvedeného předpisu tedy jednoznačně vyplývá, že i subjekty přijímající platby v kryptoměnách mají povinnost je evidovat. V této souvislosti stojí za zmínku případ Paralelní polis působící v Praze a provozující kavárnu a coworkingové centrum, kde měla povinnost evidovat tržby, což veřejně odmítla.
Jak prakticky přistoupit ke zdanění kryptoměn u nás i ve Světě? Je to vůbec potřeba řešit? Má správce daně šanci vystopovat transakci, která by dani podléhala? O tom a jiném v dalším článku ;-)
Filip Hurda / Kogi CON
filip.hurda@kogi.cz