Samozřejmě něco jiného je využívat pákového efektu "dluhu" pro své podnikání. Ale něco jiného je dluh spotřební - nový mobil, nové auto, další exkluzivní dovolená... V ekonomické teorii je mnoho vysvětlování, co a jak a proč v ekonomice funguje právě tak, jak funguje. Mezi většími i menšími nesmysly člověk pak těžko hledá a rozpoznává pravdu. A pouze pravda je „cesta dál“. A tou pravdou je, že každý, kdo posunoval v historii výrazně, ať už svou osobní linii blahobytu či výrazně přispěl k posunu linie blahobytu společnosti, se, ať již vědomě či podvědomě, řídil několika zásadními principy.
Prvním z nich je kázeň a odříkání. Druhým z nich je produkce. Pouze ten, kdo si něco odepře a dodržuje disciplínu, může postupně díky výrobě, službě – zkrátka produkci užitečných věcí a servisu pro druhé – vytvořit alespoň základ malého kapitálu. Naučí se „po cestě“ také několik dost zásadních dovedností o tom, jak se podniká, jak se obecně žije. Tato cesta formuje také člověka samotného, jeho charakter. Existuje nepřeberné množství životopisů, kde je tato linie patrná.
V momentě, kdy daný jedinec dokáže praktikovat v dlouhodobém horizontu tyto dva základní principy, totiž kázeň s odříkáním a produkci, stává se zámožným. Jak je z mnoha příběhů tzv. bohatých lidí také patrné, dopřávají si luxus a pohodlí – pokud vůbec – až nakonec této cesty. Ne na jejím začátku či v průběhu. Mimochodem, kdo má dnes nejvíce problémů, nejchmurnější výhled do budoucna a bude mít dost pravděpodobně problémy v jakékoliv krizi, ne-li ten, kdo je zadlužen nad své možnosti?
Nechci působit jako asketa či moralista. Chci však jasně i v této době vyzdvihnout dva základní pravdivé principy, které dříve nebo později povedou u většiny lidí i dnes k tomu, že překonají nynější koronavirovou, případně nastávající hospodářskou krizi. Bude to však pro většinu lidí těžké až nemožné. Musí se vzdát zvyků, případně zlozvyků vedoucích k budování vlastního pohodlí. A právě zvyk je železná košile. A na co si „průměrný občan západního světa“ zvykl? Na život na dluh. Odříkání a kázeň jsou pomalu sprostá slova. A podíváte-li se na statistiky a výzkumy, až 70 % lidí je ve své práci nešťastných. Můžeme se pak bavit o tom, že naplno „produkují“, tvoří, intenzivně pracují, aby vytvářeli hodnoty a užitek pro druhé?
Cesta ven z této krize nevede přes instantní doporučení jedna až deset, co udělat, abychom se z nynější situace rychle otřepali a dále mohli žít své pohodlné životy, nebo chcete-li, životy ve své dřívější komfortní zóně. Životy, kde hlavní životní problém většiny lidí je, co nového si koupím, kam se zajdu bavit, jaký a jak velký dluh si ještě mohu dovolit, abych se bavil TEĎ. Pohodlí a pohodlnost zabíjí člověka, duši, společnost. Podíváme-li se na produktivní, úspěšné lidi – podnikatele, sportovce či vysoce specializované a uznávané odborníky – pak zjistíme, že jejich život je dlážděný spíše problémy, odříkáním, disciplínou, prací na sobě i v tom, v čem vynikají. Prošli si mnohdy doslova očistcem, aby se z nich nakonec v rámci jejich osobních životních krizí stali lidé, jakými jsou dnes.
A můžeme o tom moralizovat či teoretizovat jak chceme. Obávám se, že tomu, co funguje, je ale jedno, jak a nakolik co z toho zrelativizujeme. Pokud něco platí např. ve fyzikálních zákonech, jako příklad uveďme gravitační zákon, naše rozumování to nezmění. Moudřejší je se tomuto zákonu přizpůsobit. A pokud něco platí v zákonech tvoření blahobytu osobního života i společnosti, jako příklad ona kázeň, odříkání (úspora) a tvoření užitku pro druhé (ne pro sebe), pak je tomuto principu také jedno, jestli se mu přizpůsobíte či ne. Jak kdysi řekl jeden moudrý člověk: "Poměry (okolnosti) nejsou nikdy viny nijak a ničím. Vinen je vždy člověk. Jde o to, zda poměry ovládne (zmistruje) či ne." Tím moudrým člověkem nebyl nikdo menší, než Tomáš Baťa.
#podnikani #osobnirozvoj #zivotniuroven #blahobyt #pohodli #dluh #kazen #odrikani #produkce #bohatstvi #charakter
