Výzkumy opakovaně dokazují, že seberegulace je dovednost nezbytná pro psychickou pohodu jedince. Z behaviorálního hlediska jde o to umět dělat to, co je ve vašem nejlepším zájmu a ve shodě s vašimi hodnotami. Narušení vašich základních hodnot totiž zapříčiňuje provinilost, stud a úzkost, které člověku na psychickém zdraví nepřidají. Z emočního hlediska jde o schopnost zklidnit se a rozveselit se, když vám není dobře.
Pokud je pro vás (stejně jako pro většinu lidí) seberegulace schopnost, ve které byste se mohli zlepšit, má cenu o to usilovat. Pomůže vám k tomu porozumět emocím a pocitům jako takovým. Emoce jsou naším hnacím motorem, doslova. Slovo „emoce“ totiž pochází z latinského slova, které znamená „hýbat se“. V antice se věřilo, že emoce jsou hybnou silou chování, dnes bychom řekli, že emoce naše chování motivují.
Emoce nám chemickými signály, které posílají do svalů a orgánů, dodávají energii konat. Všechny emoce, jakkoliv silné, slabé, vědomé či nevědomé, nás motivují k jedné z těchto tří reakcí:
- přijetí
- vyhnutí se,
- útok.
Pokud emoci přijmete zvyšujete její hodnotu tím, že jí věnujete svou pozornost. Chcete její prožití opakovat, zjistit o ní více nebo ji ocenit. Typickým příkladem běžně přijímaných emocí jsou zájem, zábava, důvěra nebo láska. Výsledkem tohoto přístupu bývá učení se, povzbuzování, spolupráce, rozvíjení a tak dále.
Při vyhnutí se se chcete od emoce vzdálit. Svým přístupem snižujete její hodnotu. Běžnými únikovými reakcemi je ignorování, odmítnutí nebo například zavrhnutí.
Když si vyberete útok, emoci absolutně zpochybníte. Rozhodnete se kritizovat, ničit, napadat, manipulovat ostatními, křičet na ně... Mezi emoce, které tuto reakci vyvolávají, patří vztek, nenávist, pohrdání a tak dále.
Pocity nemají s vnějšími vlivy co dělat
Pocity podle odborníků patří mezi vědomé a nejvíce nepochopené součásti emocí. Na rozdíl od přímých motivací jsou komplexnější, často se mění a podléhají náladě, vjemům a psychologickému stavu jedince. Jinak řečeno, pocity se přímo neodvíjejí od vnějších vlivů. Kdyby tomu tak bylo, pracovní i osobní vztahy by byly mnohem jednodušší.
Když máte hlad, jste unavení a v depresi, to, co vám řekne kolegyně, pro vás může mít úplně jiný význam, než když jste čerstvě zamilovaní, najedení a je vám teplo. „Promiň, tu zprávu stíhám až na zítra“ ve vás může vyvolat pochopení a empatii nebo vztek a pohrdání. A podle toho se také zachováte. Stejný vstup vyvolá vaše jiné reakce – pokud nedokážete ovládnout umění seberegulace.
Seberegulace funguje, když se namísto pocitů snažíte soustředit na hodnoty. Když se totiž soustředíte na své pocity, pouhé soustředění je umocňuje. Namísto toho se snažte objektivně podívat na situaci, která se před vámi rozprostírá.
Pocity jsou důležitou součástí lidského prožitku a chování, ale nikdy nejsou to jediné důležité a jen zřídkakdy jsou to nejdůležitější, co by mělo ovlivňovat vaše činy. Podle psychologů soustředění se na pocity namísto hodnot povede k toxickému chování.
Konstantní seberegulace vyžaduje, abyste se namísto pocitů zaměřovali na hodnoty hluboko ve vás. Také je nejlepším způsobem, jak se cítit rychleji lépe.
Narušení hodnot totiž nevyhnutelně vede k produkci dalších negativních pocitů a ty vedou k dalšímu narušení hodnot. (Například když vás naštve vaše dítě a vy ho seřežete. Poté si to vyčítáte a výčitky vás povedou k dalšímu chování, které není v souladu s vašimi hodnotami.) Díky seberegulaci se tedy můžete vymanit ze začarovaného kruhu.
Pokud vás zajímají metody, skrze které se dá seberegulace praktikovat, podívejte se například na pravidlo 60 sekund.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#zdravi #psychologie #seberegulace #inspirace #tipy #dusevnizdravi #psychickapohoda
