V 60. letech 20. století přišel sovětský a ruský astronom Nikolaj Semjonovič Kardašov s teorií, která určuje úroveň rozvoje dané civilizace. Kardašova škála bere v potaz několik různých faktorů včetně populačního růst, technologického rozvoje a čerpání energie.
Celý koncept stojí na myšlence, že čím vyspělejší je civilizace, tím komplexnější je její zdroj energie. Půjdeme-li po stopách lidského pokolení, dostaneme se až na samotný počátek naší civilizace před 200 000 lety.
Lidstvo tehdy čítalo velmi malou populaci a jediným zdrojem energie nám byl oheň. V současnosti lidstvo atakuje hranici 8 miliard lidí, dokážeme využít energii větru, slunce a atomu... přesto jsou naším hlavním energetickým zdrojem fosilní paliva. Zdá se, že jsme se za 200 000 let zase tak neposunuli, jen spalujeme toxičtější materiál.
Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že lidstvo každý rok využije zhruba 17.37 terawatthodin.
Naše společnost se zdá technologicky rozvinutá – přece jen jsme ušli dost dlouhou cestu od doby, kdy jsme přikládali dřevo do ohně před jeskynní. Ve skutečnosti jsme stále poměrně primitivní civilizací, ve srovnání s potenciálem, jaký nám naše planeta nabízí. Většina lidstvem spotřebované energie pochází z mrtvých zvířat a rostlin – zdroje, který dříve či později vyčerpáme a zároveň jím pomalu a jistě otravujeme celou Zemi.
Kam by Kardašov na své škále zařadil moderní lidskou civilizaci? Bohužel jsme stále na stupni nula. 0.72 přesněji řečeno. Máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Typ I
Abychom pokořili první stupeň civilizace, museli bychom se naučit čerpat veškerou dostupnou energii naší planety se 100% účinností. To znamená, že bychom museli zachytit energii vln uprostřed oceánu, pochytat každý sluneční paprsek a vytěžit veškerou ropu světa.
Dosažení takové úrovně, aniž bychom zároveň zlikvidovali veškerý život na Zemi, by vyžadovalo ovládnutí jaderné fúze. To se ještě před pár lety zdálo jako nerealistické přání, v současné době už ale vzniká v jižní Francii nejnákladnější energetický projekt světa. Obří tokamak, který bude schopný využít potenciál jaderné fúze.
Se schopností využít každého energetického zdroje na zemi bychom zároveň získali možnost ovládání přírodních sil. Žádné další nečekané erupce vulkánů, zemětřesení a klimatické změny. S extrémním navýšením efektivity využití energie bychom v prvním typu civilizace získali přístup k 10¹⁷ wattů energie.
Představte si například, že bychom dokázali ovládnout hurikány. Jedna jediná bouře ukrývá potenciální energii stovek vodíkových bomb. Ačkoli to celé zatím zní jako utopické sci-fi, fyzik Michio Kaku tvrdí, že lidstvo dosáhne prvního typu civilizace v příštích 100 - 200 letech, přičemž populace poroste rychlostí 3 % ročně.
Typ II
Po spoutání všech energetických zdrojů naší domovské planety bychom směřovali další snažení směrem k nejbližší hvězdě – Slunci. Jedním ze způsobů, jak bychom dokázali efektivně čerpat sluneční energii, je hypotetická superkonstrukce: Dysonova sféra vystavěná kolem Slunce nebo série zrcadel, která by odrážela sluneční svit k solárním panelům a ty by následně odesílaly energii zpátky na Zemi.
Podobně jako bychom u prvního typu byli schopni ovládat přírodní síly, v případě ovládnutí sluneční energie bychom mohli ovládat jeho erupce a sílu záření. Dalším způsobem, jak získat dostatek energie na vybudování civilizace druhého typu by byl obří fúzní reaktor, který by byl schopný čerpat vodík z plynných obrů Sluneční soustavy, třeba z Jupiteru.
To už se nacházíme několik tisíc let v hypotetické budoucnosti, kdy dokážeme využívat 10²⁶ wattů energie. Hvězdná civilizace s přístupem k takovému množství energie by byla imunní vůči možnému zániku.
Typ III
Dalším logickým krokem je kontrola veškeré dostupné energie naší galaxie. K tomu by mohla posloužit „o něco rozsáhlejší“ verze Dysonovy sféry, která by obklopovala všech 100 miliard hvězd Mléčné dráhy.
Takto pokročilá civilizace by získala přístup k 10³⁶ wattů energie. Zde už mluvíme o stovkách tisíců nebo i milionů let evoluce a technologického rozvoje, lidská rasa by v této fázi vypadala zcela odlišně, jak z hlediska biologie, tak i z hypotetické fúze se stroji – kyborgové nebo plně robotické bytosti s lidskou myslí.
Ke kolonizaci tak velkého počtu hvězd bychom potřebovali samoreplikující se roboty, kteří by sestavili a udržovali Dysonovy sféry. Ačkoli je velmi pravděpodobné, že v takto pokročilé fázi bychom objevili nějaký nový dosud nepředstavitelný zdroj energie.
Například energii z černé díry ve středu Mléčné dráhy nebo využití všudypřítomného gama záření. Dalším potenciálním zdrojem energie, jehož existenci vědci zatím jen tuší, by mohly být tzv. bílé díry.
Největší překážkou pro civilizaci této úrovně by bylo překonání přírodních zákonů. Jak chcete udržovat unitární civilizaci, jejíž jednotlivé kolonie se nachází světelné roky daleko od sebe? Taková civilizace by musela ovládnout cestování rychlostí světla nebo ještě lépe, umět vytvářet transportní červí díry.
Zde Kardašova teorie končí, jednoduše proto, že si neuměl představit pokročilejší civilizaci. Tvrdil, že jakákoli civilizace rozvinutější než civilizace třetího typu, je nad hranicí našeho chápání. Astronomové přesto od té doby přišly ještě s dalšími dvěma typy civilizací.
Typ IV a V
Civilizace čtvrtého typu by pro nás byla nedetekovatelná. Byla by schopna čerpat energii z celého Vesmíru a pohybovat se libovolně všemi čtyřmi dimenzemi prostoru. Našemu primitivnímu chápání by se jevila jako přírodní úkaz.
Někteří vědci spekulují, že obrovské „prázdné“ oblasti ve Vesmíru jsou důkazem civilizací čtvrtého typu, které využívají veškerých energetických zdrojů z dané části Vesmíru.
Problém je, že takto vyvinutá civilizace by pravděpodobně už vůbec nemusela čerpat energii, tak, jak jsme zvyklí. Dostáváme se do oblasti temné hmoty, antihmoty a potenciální energie z těchto neprobádaných zdrojů.
Jejich existence může být spojena s jevy známými jako černé díry. S přístupem k 10⁴⁶ wattů energie se pohybujeme daleko za hranicí lidské kognice. Přece jen, jsme civilizací nultého typu.
Pátý a poslední hypotetický typ civilizace potom nabízí představu entity, kterou bychom vnímali jako božstvo, schopné čerpat energii ze všech známých i neznámých dimenzí a světů. Její užití energetických zdrojů a vědění je pro lidstvo jednoduše neuchopitelné.
Opačné mikro-měřítko
Na druhé straně najdeme teorii Johna D. Barrowa, vědce, který se rozhodl hodnotit civilizaci opačným způsobem než Kardašov. Barrow namísto schopností v čerpání energie hodnotí naši schopnost rozpoznávat a ovládat stavební částice našeho světa. Stupnice se pohybuje v negativních hodnotách
- Typ I: Ovládání hmoty na pozorovatelné úrovni. Jednoduše řečeno, schopnost manipulace s hmatatelnými a viditelnými předměty
- Typ II: Ovládání genů
- Typ III: Ovládání molekul
- Typ IV: Ovládání atomů
- Typ V: Ovládání protonů
- Typ VI: Ovládání elementárních částic: např. kvarků.
- Typ Omega: Ovládání základních elementů časoprostoru
Ať už použijeme originální Kardašovu teorii nebo mikro-měřítko, fascinujícím faktem je, že tyto teorie nepopisují jen teoretické koncepty mimozemského života. Poskytují nám zároveň náhled směru, kterým by se mohla vydat lidská civilizace v následujících stech, tisících potažmo milionech let.
Budeme schopni opustit hranice naší malé planety a využít potenciál nekonečného prostoru kolem nás stejně, jako jsme před pár tisíci let opustili hranice jediného kontinentu a kolonizovali celý svět?
Odpověď je jen v našich rukách.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!
#Vesmir #veda #vyzkum #teorie #energie #jadernafuze #ITER #Kardasov #Kardasovaskala #Barrow #civilizace #Dysonovasfera #UFO #mimozemstani
