Proto dobře míněné rady většinou nepadají na úrodnou půdu. Často mají zcela opačný efekt – agresi, negování, odmítání, pocit snížení statusu, čehož si je kouč dobře vědom. Uvádí se, že až každá třináctá rada může přinést očekávaný výsledek. Proč tedy plýtvat energií. Ať si to koučovaný pěkně vymyslí sám. Vedle výše uvedeného má neudílení rad ještě další důvody.
Koučovaný velmi dobře ví, co a proč chce a většinou i velmi přesně ví, jak k cíli dojde, ale něco mu v tom brání. Často je to nedostatek odvahy i upřímnost k sobě samému, zavírání očí před skutečností, odsouvání atd. Někdy jsou odpovědi uloženy hluboko v podvědomí a je potřeba tyto myšlenky či nápady aktivovat a převést do vědomé roviny.
Pokud si člověk na řešení přijde sám, uvede „do provozu“ právě ta neuronová spojení, která se dané oblasti týkají a tato spojení mu následně „servírují“ další a další možnosti, jak pokračovat, co vše k tomu bude potřeba, jaké překážky se mohou vyskytnout atd. Zároveň se do těla vyplaví obrovské množství dopaminu a serotoninu, tedy hormonů, které jsou zodpovědné za dobrou náladu, nadšení, zvýšení energie, efektivní koncentraci a zároveň podporují chuť se ihned pustit do realizace.
Tyto obvody, které byly při koučování řádně „podrážděny“, pak pilně pracují i ve chvílích, kdy koučovaný již řeší úplně jiné věci. Zpracovávají, selektují, slučují a nově ukládají získané informace. Proto je koučink mimořádně efektivní metoda.
Kouč dobře ví, proč neradí…