Emoční inteligence z větší části spočívá ve zdržení se některých věcí, než v naučení se nových.
Většina lidí, kterým emoční inteligence schází, má tendenci k těmto třem věcem:
- Za vlastní problémy nebo chyby obviňují ostatní,
- vězní sami sebe v začarovaném kruhu stresu a úzkosti,
- jakmile se začnou zlepšovat, svůj progres sabotují.
Ale podle psychologů není nedostatek emoční inteligence u většiny lidí způsobený tím, že na ní nemají dostatečnou kapacitu. Ve skutečnosti se většina lidí s vysokou emoční inteligencí už narodí. Bohužel se u nich ale následkem vnějších vlivů vytrácí v průběhu dětství a dospívání.
Pokud si sami chcete svou emoční inteligenci zlepšit, zkuste se zamyslet nad tím, jestli neděláte následující čtyři věci.
1. Kritizování ostatních
Neopodstatněná nebo přehnaná kritika ostatních je ve své podstatě obranný mechanismus, kterým se snaží jedinec zakrýt své vlastní nejistoty.
Všichni jsme občas kritičtí a nemusí to být špatná vlastnost. Když se to týká například kritického náhledu na svět. Díky tomu můžeme svět a vztahy vnímat objektivně.
Ale příliš kritiky – především vůči vašemu okolí – může vést k pravému opaku objektivity. Pokud automaticky na všem a na všech hledáme chyby, zaslepí nás to, ostatní nás nebudou mít rádi a co hůř, my sami nebudeme mít rádi svět, ve kterém žijeme.
Zkusili jste se někdy upřímně zeptat sami sebe, proč je tak snadné kritizovat? Má to tři jednoduché, ale nesnadno vstřebatelné důvody:
- Když poukážete na to, že je někdo hloupý, zároveň si tím dokazujete, že jste chytří,
- když poukážete na to, že je někdo naivní, uvědomujete si, že vy jste naopak sofistikovaní realisté,
- když se pro sebe zasmějete něčímu outfitu, v duchu si říkáte, že vy sami máte vskutku vytříbený vkus.
Konstruktivní kritika má za cíl zlepšit svět. Nekonstruktivní kritika má za cíl zlepšit vaši náladu. Problém ale je, že ačkoliv krátkodobě vám může kritika přinést potěšení, z dlouhodobého hlediska vám neprospívá.
Podvědomě totiž tušíte, že se skrze kritiku jen snažíte zvednout si sebevědomí a to není něco, co dělají obdivuhodní lidé. A vy k sobě chcete mít respekt. Existují mnohem lepší způsoby, jak si zvednout sebevědomí a ulevit stresu. Uvědomte si, že kritika ostatních je zbytečně vynaložená energie, kterou jste namísto toho mohli použít například na práci na sobě samých.
2. Strach z budoucnosti
Strach je něco, co je nám do vínku dáno evolučně. Naši předchůdci, kteří se nebáli šavlozubých tygrů, to totiž daleko nedotáhli. Jsme biologicky přednastavení, abychom se určitých věcí báli.
Ale pravdou je, že v dnešní době už se nemusíme bát toho, že se znelíbíme tlupě, ta nás vyhostí a my umřeme hlady. Ani toho, že nás rozdupe mamut. Nebo že přijde doba ledová a my umřeme hlady. Tomuto fenoménu se říká evoluční nesoulad. Žijete v moderní době s mozkem z doby kamenné.

Je velký rozdíl mezi tím být obezřetný a být oslepený strachem z budoucnosti. Lidé, kteří něco podobného prožívají, si totiž vytváří v hlavě domněnku, že budoucnost mohou kontrolovat, když na ni budou v jednou kuse myslet. Tím se vyznačují „chroničtí obávači“.
Ale pokud chcete zlepšit své EQ, měli byste si uvědomit, že to, že myslíte na budoucí problém, ještě neznamená, že nad ním přemýšlíte produktivně. A že připravování scénářů v hlavě nezaručí, že jste na budoucnost lépe připravení než ostatní. Často to znamená pouze to, že ztrácíte čas.
Emočně inteligentní lidé vědí, že život je ze své podstaty nejistý a nesnaží se ho kontrolovat předem. Až nastane nějaká situace, začnou ji řešit. Do té doby nemá cenu se jí zabývat.
3. Rýpání se v minulosti
Konstantní přemítání nad minulostí je pro lidi stejně destruktivní jako žití v budoucnosti. Když jste v minulosti udělali chybu, je přirozené si to vyčítat. Ale lidé, kteří žijí v minulosti a pořád si ji přehrávají dokola v hlavě, se akorát uměle udržují v negativní emoci.
Nepomůže jim to v budoucnu dělat lepší rozhodnutí, ani to minulost nezmění. Emočně inteligentní lidé tento fakt přijali a proto se po pochybení dokáží rychle posunout dál. Namísto toho, aby si vyčítali špatná rozhodnutí z minulosti, se snaží dělat dobrá v současnosti. Udělejte něco hezkého pro lidi, kterým jste ublížili nebo se snažte své chyby napravit. Odpusťte si. To je jediný správný způsob, jak se k minulosti postavit.
4. Nerealistická očekávání směrem k ostatním
Nerealistická očekávání jsou většinou jen nepovedený pokus o získání kontroly nad ostatními lidmi. Pokud máte na své okolí přehnané nároky, pravděpodobně se mnou nesouhlasíte. Myslíte si, že je to dobrá vlastnost. Že se snažíte všechny vidět v tom nejlepším možném světle, motivovat je k co nejlepším výsledkům a že jste vlastně optimističtí.
Uvědomte si ale, že vůbec netušíte, čeho jsou ostatní schopní, co by měli se svým životem dělat a čeho mohou dosáhnout. Snažíte se je posunout někam, kam nepatří nebo kde sami ani nechtějí být.
Nerealistická očekávání jsou totiž v podstatě příběhy o ostatních, které si vymýšlíte ve své hlavě. Když takové máte, ostatní lidé ve vašich očích nevyhnutelně musí být zklamáním. Ale pravdou je, že nemáte nad životy ostatních žádnou kontrolu. A pokud ano, tak ne tolik, kolik byste chtěli. Ačkoliv jde třeba o vaše drahé polovičky nebo děti.
Jak se tohoto začarovaného kruhu zbavit? Přestaňte si v hlavě vymýšlet scénáře cizích životů a místo toho k ostatním přistupujte takto:
- Oceňte jejich úsilí a snahu,
- vnímejte je jako lidi, kterými jsou, namísto lidí, kterými chcete, aby byli,
- přijměte jejich nedokonalosti jako jejich součást.
Chcete zvýšit svou emoční inteligenci?
Namísto toho, abyste začali dělat nové věci, se snažte eliminovat tyto čtyři negativní vzorce chování:
- Kritizování ostatních,
- strachování se o budoucnost,
- rýpání se v minulosti,
- očekávání nemožného od ostatních.
Když se přistihnete, jak tyto věci děláte, pokuste se identifikovat proč a přemýšlejte nad tím, jak se lidé, kterých se to týká, asi cítí. Časem tyto vzorce ze svých životů vymýtíte a uvidíte, že se vám (i s vámi) bude žít lépe.