„Věda nezná absolutní pravdu, vše, co je dnes vnímáno jako fakt, může být zítra změněno nebo zcela vyvráceno. Věda nám úspěšně osvětluje přírodní procesy, navyšuje povědomí o vesmíru a zároveň poskytuje poznatky pro vývoj technologií, větší lidský blahobyt i lepší veřejné zdraví,“ National Academy of Sciences
Již v době, kdy člověk poprvé prolomil pouto gravitace a nakoukl nad oponu zemské atmosféry, naskytl se nám výhled, který nám byl do té doby zapovězen. Nebyli jsme déle vázáni Zemí, nemuseli jsme sledovat prostor kolem sebe skrze několikakilometrový závoj, který nám brání ve výhledu.
Tehdy jsme konečně začali nalézat odpovědi na otázky, které byly lidstvu dosud zapovězeny. Díky vývoji vesmírného programu a investicím NASY se věda posunula o světelné roky kupředu a na oplátku přinesla některé z nejúchvatnějších snímků, jaké kdy spatřily světlo světa.
Následuje pět obrazů z pěti různých oblastí, které změnily náš pohled na svět (a Vesmír) kolem nás.
1) Hubbleovo hluboké pole
Tento snímek byl pořízen již před více než dvaceti lety a je prvním svého druhu. Celý snímek zabírá jen velmi malou oblast hlubokého vesmíru – záběr tvoří jen 2.5 úhlové minuty napříč (cca 65 mm,) tedy pouhá dvoumiliontina oblohy pozorovatelné ze Země. Obraz je poskládán z 342 samostatných snímků pořízených v průběhu 10 dní v prosinci roku 1995.
Zabírané pole je tak malé, že je na něm pouze několik hvězd Mléčné dráhy, většina z 3 000 viditelných objektů jsou galaxie, které byly do té doby neznámé. Díky odhalení tak velkého počtu mladých galaxií se snímek stal významným zdrojem pro studium raného vesmíru a spolu s ním i zdrojem pro více než 400 vědeckých prací.
Obraz poskytuje náhled do vývoje samotných galaxií, díky rychlosti světla jsou některé vesmírné objekty zachyceny ve stavu, kdy byl Vesmír starý přibližně jen 552 miliard let (zhruba 4 % odhadované doby od Velkého třesku.)
Na základě této fotografie byly učiněny první podrobnější odhady počtu galaxií v pozorovatelném Vesmíru: Odhad činí 2 biliony. Podivuhodné je primárně to, kolik výzkumu a studií umožnil jeden jediný – 20 let starý – obraz.
2) Východ Země – Apollo 8
Snímek byl pořízen 24. prosince 1968 americkým astronautem Williamem Andersem z paluby kosmické lodi Apollo 8 na oběžné dráze Měsíce. Na fotografii lze pozorovat výřez měsíčního povrchu a osvětlenou část naší planety na obloze.
Ze stejné perspektivy do té doby Zemi zachytila pouze sonda Lunar Orbiter v roce 1966. V tento moment tak člověk poprvé spatřil náš svět z pohledu cizího vesmírného tělesa na vlastní oči. Obraz byl natolik mocný a zásadní pro lidskou civilizaci, že se stal symbolem Dnu Země, který se slaví od roku 1970. Andersův komentář ke snímku mluví sám za sebe:
„Urazili jsme celou tu dlouhou cestu za účelem zkoumání Měsíce, ale nejzásadnějším objevem expedice bylo pozorování naší vlastní planety.“
Obraz se stal důležitým argumentem proti kritice vlády Spojených států, která v dobách Studené války „Plýtvala penězi na výzkum Vesmíru.“ Tehdější ředitel vědeckého výzkumu v NASA Ernst Stuhlinger v jednom z dopisů poznamenal:
„Ze všech úžasných objevů, kterých zatím vesmírný program dosáhl, tento snímek by mohl být tím nejdůležitějším. Otevírá nám oči v poznání toho, že náš svět je nejkrásnějším a nejvzácnějším ostrovem v nekonečném prázdnu a temnotě.“
3) WMAP snímek raného Vesmíru
Mezi nejzásadnější objevy dvacátého století patří existence pozůstalého záření Velkého třesku: Tzv. fluktuace reliktního záření poukazuje na rané fáze vývoje pozorovatelného Vesmíru. Velký třesk před zhruba 13.7 miliardy let spustil proces rozpínání známého Vesmíru.
Hmota, antihmota a radiace se od té doby šíří světelnou rychlostí do prostoru (přičemž prostor je v tomhle případě velmi laický termín, časoprostor vzniká souběžně s rozpínajícím se vesmírem, co přesně se nachází tam, kam Vesmír dosud nedosáhl?)
Dle tohoto kosmologického modelu byl v období krátce po Velkém třesku Vesmír vyplněn hustým a horkým plazmatem. Fotony se neustále srážely s volnými elektrony a hmota a záření měly stejnou teplotu. Vesmír se však postupně ochlazoval a tím umožnil tvorbu stabilních chemických vazeb.
Obraz reliktního záření je dodnes nejvýznamnějším zdrojem poznatků o mladém vesmíru a je předmětem intenzivního výzkumu.
4) Bledě modrá tečka – Voyager
V lednu roku 1990 po více než deseti letech cesty se vesmírná sonda Voyager 1 ohlédla zpět, aby lidstvu poskytla nejvzdálenější snímek naší planety, jaký si umíme představit. Ze vzdálenosti 6.1 miliardy kilometrů tehdy pořídila tuto fotografii.
Věřím tomu, že pouhé spatření „Bledě modré tečky“ dá zabrat i trénovanému oku, právě v tom tkví celé kouzlo snímku, snad pomůže tento výřez z horního okraje snímku:
Snímek nebyl původní misí Voyageru, myšlenka pochází z hlavy Carla Sagana, který k němu později napsal následující vyjádření:
„Tady to máte, to je náš domov, to jsme my všichni. Všichni, které milujete, všichni které znáte, všichni, o kom jste kdy slyšeli, celý náš svět... Neumím si představit lepší příklad pošetilosti lidské ješitnosti než tento obrázek našeho nepatrného světa.“
Voyager 1 je v tuto chvíli již nějakých 20 miliard kilometrů daleko od naší domoviny a pokračuje na své cestě do neznáma. Stal se tak nejvzdálenějším lidským výtvorem, který cestuje Vesmírem.
5) Sloupy stvoření – Orlí mlhovina
Většina viditelných mlhovin, ať už v naší vlastní nebo i jiných galaxiích, jsou oblasti vzniku nových hvězd, ve kterých chladné částice plynů vlivem gravitace formují nové hvězdy uvnitř kolabujících srdcí původních hvězd.
V roce 1995 jsme vůbec poprvé mohli nahlédnout do nitra takové oblasti – snímek Orlí mlhoviny a jejích sloupců mezihvězdných plynů zachycuje proces tvorby nové hvězdy. Jinými slovy se dá říct, že Sloupy stvoření jsou zároveň sloupy destrukce.
Infračervené záření z nitra samotné mlhoviny odhaluje umírající hvězdu a její postupnou evaporaci. Za pár stovek tisíců až pár milionů let, celá mlhovina dočista zmizí.
___
Ještě před 100 lety jsme neznali žádnou galaxii mimo naši mateřskou Mléčnou dráhu. Nevěděli jsme jak Vesmír vznikl ani to, že je nekonečný a už vůbec jsme netušili, jak je starý.
Lidstvo nemělo zdání, jaká je jeho podstata ani jak dlouho budou „svítit“ hvězdy na nebi. Dnes má již věda odpovědi na většinu těchto otázek a mnohé další. Investice do průzkumu Vesmíru je investicí do poznání a do naší budoucnosti.
Vědecký pokrok staví na každém drobném detailu, jenž objevíme hluboko v temnotě, která nás obklopuje. Musíme zkoumat, učit se a snažit se pochopit podstatu vlastního bytí a prostoru, kolem nás, protože jen tak si lidstvo uvědomí malost a malichernost svých životů a problémů, kterým čelíme.
A i když jsou vesmírné programy neustále kritizovány pro jejich velké investice, uvědomme si, kolik peněz stojí daňové poplatníky například zbrojení – a jaký význam má pro lidstvo – pak si prohlédněme tyto úchvatné snímky a nutně v nás vyvstanou otázky:
„Má to vůbec smysl? Co je vlastně smyslem všeho, smyslem naší existence, smyslem života?“
A až se nám všem z toho začne motat hlava, můžeme se uklidnit vědomím, že ultimátní odpovědí je: 42.
Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned
#Vesmir #NASA #fotografie #vyzkum #veda #poznani #Hubbleuvteleskop #Orlimlhovina #Mesic #Voyager1 #Sloupystvoreni #Bledemodratecka #reliktnizareni #WMAP #Apollo8 #Hluboképole
