Chodím obecně velmi rád do obchodů, které prodávají vybavení domácností, potřeby pro kutily a hobby nářadí. Panuje tam obvykle úžasná atmosféra. Zákazníci si berou zboží z regálů do rukou, prohlíží si ho a dávají pak do nákupních košíků nebo zpět do regálů a hledají alternativu. Přitom ve svých představách tvoří budoucnost svou a svého projektu, na kterém právě pracují. A mají častokrát fantastickou náladu, kterou šíří do svého okolí. Hledají. Řeší. Zajímají se. Komunikují. Ptají se. Jsou ochotní a pokorní. Jsou konstruktivní a snaží se spolupracovat s personálem obchodu. Přemýšlejí, jak by věci mohly fungovat a jak by se problematické prvky daly zvládnout. Lidé mezi regály tvoří komunitu s podobnou vibrací, jsou velmi podobně naladěni. Jejich myšlenky jsou upřeny do budoucnosti, kterou vytvářejí a ohledně které se právě nyní rozhodují, jaká vlastně bude. V tuto chvíli pustili z hlavy své běžné každodenní starosti, ani nezpytují minulé roky svéhoživota a nevyčítají nic sobě ani blízkým. Neznamená to, že nejsou součástí svého života a že se mu vyhýbají. Vnímají ho z nadhledu, dávají mu směr a definují jeho ideální budoucí podobu.
Vzpomínáte na časy, kdy jste plánovali, jak bude vypadat váš dům? Jaké budou vaše zatím nenarozené děti? Jaká bude společná velká dovolená? Jak jste se cítili? Člověk používá svou představivost a vidí věci tak, jak by si je přál prožít. A světe div se, sny se plní. Ale i kdyby se neplnily a podařilo se zrealizovat jen část toho, co si přejeme, i tak stojí za to snít a tvořit naši budoucnost. Podle toho, čemu se věnujeme, na co zaměříme svou pozornost a co se snažíme vytvářet, tak se i cítíme. Jakoby nám atmosféra ve společnosti a zprávy šířící se z médií vzaly dobrou náladu. Mnoho myslí vyplnily obavy, založené na informacích bez prokázané relevance.
Problém není virus ani obavy z něj. Problém je to, že přestáváme tvořit a snít. Vzdáváme se zodpovědnosti za budoucnost. Vzdáváme se práva o naší budoucnosti rozhodnout. Věnujeme se dramatickému a přehlížíme podstatné. Ať s rouškou, nebo bez ní, musíme zajistit svou budoucnost ve všech oblastech naší existence.
Pokud o naší budoucnosti nerozhodneme my, rozhodnou o ní jiní. Ale nějaká budoucnost zcela jistě nastane. Jestli se nerozhodnete sami o tom, co uděláte s víkendovým časem, využije váš víkendový čas vaše rodina nebo přátelé. Pokud neurčíte sami, čemu se budete věnovat v práci, využijí vaše schopnosti kolegové a zákazníci. Platí to na úrovni jednotlivce, rodiny, firmy, města, státu, planety. Když člověk vytváří, zkvalitňuje svůj osobní život, profituje z toho i jeho rodina, pomáhá tím i své firmě a podporuje to ostatní oblasti. Pakliže svůj vlastní život netvoříme, nezlepšujeme ho nebo souhlasíme s tím, že lepší nebude, ostatní oblasti v podstatě poškozujeme také.
Nenechme se odradit od vlastních snů a cílů jen proto, že nám zkřížily cestu cíle jiných lidí. Měli bychom vzít znovu do ruky naše vlastní kormidlo, nehledě na to, jak velké jsou vlny a jak silný duje vichr. Pokud neztratíme směr a vytrvale půjdeme za tím, čemu věříme, že je pro nás správné a čestné, nebudeme si nic vyčítat a dobrý pocit a naplnění v nás zůstanou. Když sami rezignujeme, nemáme právo očekávat, že za nás budou bojovat druzí.