Spolu se začátkem karantény jsme odstartovali iniciativu #píšuvkaranténě a už několik týdnů se tak zavedené i aspirující autory snažíme povzbuzovat k psaní. Připravili jsme například časový plán, který ti může pomoct s nastavením tvůrčího režimu. Bavíme se o tom, jak to komu jde a jak kdo postupuje. O svoje tipy se lidi z různých oborů dělí třeba v livestreamech na našem Instagramu…
Jenže, přiznejme si to, ne vždycky to jde zlehka. A vadí to vlastně? Je lepší tvůrčí blok prorážet, nebo psaní na chvíli nechat být? Musí být člověk za každou cenu produktivní? Rozhodli jsme se, že si na to posvítíme, a výsledkem je sedmero nápadů, co dělat, když se ti do psaní nechce. Nebo to prostě zrovna nejde.
1 •— Napiš každý den tři věty
Jakékoli. Možná z toho něco bude, možná ne. Možná ty tři věty budou stačit, aby ses do psaní ponořil(a) – a najednou z nich budou tři kapitoly nového románu. Možná je další den smažeš. Nevadí, jde o návyk.
I odborníci doporučují vyměnit rozmáchlé a těžko dosažitelné cíle za takzvané mikronávyky. „Jsme naprogramováni na to, že máme buď dosahovat obrovských výsledků, nebo to rovnou vzdát. Jenže velké cíle nás spíš demotivují,“ píše pro Harvard Business Review koučka Sabina Nawaz. „Mít velké sny je super, ale aby jich člověk dosáhl, musí začít v malém – skrze mikronávyky, které jsou drobnými součástkami pro vytvoření návyků dlouhodobých.“
Taky prý hned neuběhla deset kilometrů: začala tím, že se každý den oblékla do sportovního. Často do fitka ani nedošla, občas ano. Když se jí to začalo dařit, chodila tam třeba jen deset minut na běžeckém pásu. S psaním je to stejné – nemusíš hned psát román, stačí ty tři věty denně. Nebo deset. Nebo jedna. Mimochodem dělala to tak i spisovatelka Maya Angelou. Často prý za celý den napsala jen: „The cat sat on the mat, that is that, not a rat.“ Ale když to zase začalo jít, šlo jí to opravdu dobře.
2 •— Nepiš knihu, piš si deník
Není vždycky nutné psát pro ostatní. Někdy úplně postačí, když si budeš s větší nebo menší pravidelností zaznamenávat svoje myšlenky nebo pocity. I tady platí, že se z tvých zápisků může nakonec vyloupnout text, o který se budeš chtít podělit se světem. Nebo se k nim časem vrátíš a využiješ je při psaní něčeho úplně jiného. Když ne, taky se nic neděje; je to přinejmenším dobrá forma psychohygieny. A tu teď potřebujeme víc než kdy jindy.
3 •— Věnuj se něčemu jinému
„Když se při psaní zaseknete, vstaňte od stolu. Jděte na procházku, dejte si vanu, jděte spát, upečte koláč, kreslete si, poslouchejte hudbu, meditujte, zacvičte si; je to na vás, hlavně nad tím neseďte a nerozčilujte se.“ Tahle prostá, ale efektivní rada pochází z pera Hilary Mantel, britské autorky a kritičky, která o psaní něco málo ví. (Má na kontě dvě Bookerovy ceny.)
Dobrou zprávou je, že to všechno jsou věci, které se dají dělat v karanténě. Jediné, před čím Hilary varuje, jsou telefonáty s přáteli (a my si dovolíme připočítat i scrollování na sociálních sítích, i když je tak lákavé!). „Slova ostatních lidí pak vyplní prostor, ve kterém by se měla nacházet vaše vlastní slova, ta ztracená. Udělejte jim místo. A buďte trpěliví,“ uzavírá spisovatelka.
4 •— Věnuj se knize, ale ne psaní
Tahle rada míří především k autorům, kteří už s (budoucí) knihou mají nějaké plány. Třeba ji dokonce chtějí vydat na Pointě. Výroba a vydávání knihy, v našem případě také její financování, toho samozřejmě obnášejí víc, než je samotné psaní. Takže jestli se tvůj text zrovna teď neposouvá, proč ho na chvilku nenechat uležet a nesoustředit se na něco jiného?
5 •— Neber blok jako nepřítele…
… ale jako kamaráda. Právě to v našem livestreamu radila Andrea Selzerová, lektorka tvůrčího psaní a zakladatelka projektu Kurzy z obýváku. Tvůrčí blok ve smyslu ustrnutí nad textem podle ní může přijít v různých fázích psaní: „Máte doslova otevřený blok – a máte blok. Prostě nevíte, co psát.“
Tuhle situaci Andrea doporučuje brát jako příležitost, a ne nutně jako něco negativního. „Tvůrčí blok opravdu může být skvělý pomocník,“ radila autorům. „Dává nám možnost se na chvíli zastavit, čas pro to, abychom si vše rozmysleli a třeba něco udělali jinak. A také bezpečný prostor pro fantazírování a sebereflexi.“
6 •— Neporovnávej se s ostatními
„Protože se náš život v době pandemie odehrává převážně doma, spousta lidí cítí tlak na to, aby si přeorganizovali všechny místnosti, stali se domácími šéfkuchaři (nebo špičkovými pekaři), napsali nového Krále Leara, a ještě k tomu se dostali do formy. Na internetu máme nekonečný přísun návodů a virálních příspěvků, které ještě násobí nároky, jež klademe na vlastní produktivitu,“ píše Taylor Lorenz, redaktorka The New York Times.
Všechen ten tlak bohužel smazává rozdíly mezi inspirací a závistí. I normálně, natož teď. Kdekdo by chtěl být influencer nebo udělat dojem na ostatní, ale zdaleka ne každý má teď čas, energii, prostor nebo náladu na to, aby se naplno věnoval třeba kreativní činnosti, a ještě se u toho fotil…
… nebo sdílel popsané stránky s hashtagem #píšuvkaranténě. Naším cílem je motivovat se navzájem k tomu, abychom čas v karanténě trávili příjemně a tvořivě. Sdílení nám dělá radost a snahy autorů sledujeme s nadšením potterovského fanouška, který se začítá do nového dílu. Ale když se ti nic sdílet nechce, nenuť se do toho. A už vůbec se netrap tím, že zrovna nepostupuješ tak jako někdo jiný.
7 •— Nedělej vůbec nic. A nevyčítej si to
Náš poslední tip dost úzce souvisí s tím předchozím. Nejenže podle nás není vždy třeba soutěžit (i když někdy to může být zábavné), taky si nemyslíme, že musíš být vždycky produktivní (i když někdy to může být prospěšné).
V New York Times o tom mluvil konzultant Chris Bailey, který se právě na produktivitu specializuje. „I v lepších časech je dost těžké být produktivní, a co teprve v době globální krize,“ myslí si. „Představa, že máme teď na všechno mnohem víc času, je sice fantastická, ale reálně to žádný luxus není. Jsme doma, protože tam být musíme, a kvůli tomu všemu, co prožíváme, máme v mnoha případech spíš roztříštěnou pozornost.“