Jiří Šebesta, insolvenční správce:
Momentální stav nouze a veškerá opatření s tím související asi nepřináší potěšení nikomu. Většina z nás, tím myslím spíše právnickou obec, na kterou se dnes zaměřuji, se musela během pár dnů poměrně rychle přizpůsobit nastalé situaci. Když máte 30 zaměstnanců, víte, že riziko je vyšší, než když pracujete sám, a to ještě většinou z domu. Máme to štěstí, alespoň většina, že naše profese, a nebudeme si lhát, nám poskytuje přece jenom lepší finanční postavení, a proto výpadkem příjmů v nějakém kratším časovém období nejsme tak zranitelní, jak některé další profese. Máme spíš ten problém, že jako advokáti jsme přece jenom častěji v kontaktu s klienty. Jako insolvenční správci je to riziko ještě větší, a pokud máme nějaké pobočky, jezdíme na přezkumy a jednání s dlužníky napříč celou Českou republikou. Nepamatuji si, kromě uhelných prázdnin, které jsem zažil jako dítě školou povinné, a ani nechci psát, kdy že to bylo, takovou mimořádnou situaci, která by se mě tak osobně dotkla a kterou z pohledu člověka podnikajícího a člověka zaměstnávajícího, musel tak řešit.
Podnikám vlastně od doby zápisu do seznamu advokátů (1998) a následně od zápisu do seznamu konkurzních správců, poté insolvenčních správců. Tudíž nejsem zvyklý na žádnou pomoc zvenčí, prostě co jsme si udělali, to jsme taky měli (od počátku jsme na to byli dva, já a můj společník). A tak jsme zapojili naše síly, rozdělili zaměstnance do skupin, nařídili půlce zaměstnanců homeoffice, pořídili roušky ušité ze stran rodiči našich zaměstnanců, na desinfekci, přes nevoli společníka, vyčlenili loňskou vypálenou meruňku smíchanou s mýdlem a peroxidem vodíku a pokračovali v tempu, které je nutné ke zvládnutí všech úkonů a činností insolvenčního správce a advokáta.
Je velmi zajímavé pozorovat momentální tvorbu zákonodárných opatření především ve formě nařízení vlády v režimu nouzového stavu. Tato nařízení mají v podstatě v krátkém časovém horizontu upravit práva a povinnosti nás občanů, společností a veřejného sektoru. Rozumím tomu, že není moc času na brilantním definování vydávaných norem, ale přesto po přečtení těchto nařízení si nemohu odpustit připomínku, jestli tam nemají nějakého praktikujícího právníka, který by tato zásadní ustanovení lépe definoval? Pořád se nemohu ubránit dojmu, že v legislativě se pohybují více a více mladí lidé, kteří to právo tak úplně nezažili právě v té živé formě. Ale to je jen taková malá připomínka. V jakémkoliv režimu nařízeném vládou platí stále stejné normy, pokud nejsou korigovány těmito nařízeními. Tady v takovýchto nouzových režimech může být jen krůček k prolomení demokratických principů, základních práv a svobod občana. Vzpomeňme zvažované trasování nemocných atp. (dobrý sluha a zlý pán). Důvěra v demokratické principy a chápání těch, jenž jsme si zvolili, a důvěra nás všech v těchto dnech v principy právního státu je to, co nás dělí na té pomyslné tenké hranici od anarchie a zvůle.
Proto s hrůzou sleduji návrhy některých poslanců, snad doufám zkomolenými televizními reportéry, kdy nastolují požadavky na zákonné (zřejmě formou nařízení vlády) snížení či odpuštění nájmů z konkrétních pronájmů nebytových prostor, odsunout splácení dluhů ze stran dlužníků o roky a dalších činností, kterých by se ta či jiná podnikatelská či nepodnikatelská skupina měla zdržet či naopak dělat. Jednak máme dost zákonných ustanovení, která na takové případy pamatují, a v neposlední řadě jsou zde koneckonců soudy, které mohou jak v trestním, tak civilním řízení přihlédnout k jistým polehčujícím okolnostem nebo k okolnostem vis major. Rovněž se poměrně zapomíná, že právo je tvořeno lidmi pro lidi a lidmi hlídáno a jsou to právě lidé, kteří mu dávají život. Bohudík se ukázalo, že spousta subjektů vedle práva používá ještě vyšší formou pravidel, a to těch lidských (morálních), a sami přišly s návrhy, jak vyvstaly problémy v nastalé situaci s řešením. Člověk alespoň právního vzdělání by měl být spokojen. Ale… a k tomu se dostaneme dále.
Jakožto insolvenční správci, v duchu nařízení celorepublikového karanténního stavu, jsme okamžitě zrušili veškerá námi nařízená jednání s dlužníky a chystali plošně žádosti o prodloužení lhůty. Vyhověli bychom tak nařízení vlády, které ale nebylo lehké jednoznačně vyložit, neboť jednání s dlužníky je přece jenom výkonem naší práce, a na druhou stranu nutit dlužníky účastnit se jednání, které z jejich pohledu není výkonem jejich zaměstnání či jejich práce. Ochrana zdraví dostala přednost. Myslím, že nejpohotověji zareagoval Krajský soud v Českých Budějovicích, a další hned následovaly, který plošně všem správcům posunul lhůty o tři měsíce. A to je ten okamžik, který Vám udělá radost, že prostě někdo se nad prací zamyslí a vyvodí z toho poměrně jednoduchý a lehce realizovatelný záměr. V pravomoci soudu v rámci procesního řízení soud může posunout lhůtu. Tečka. Bohužel, z toho lidského pohledu, nikoli možná právního, přičemž by se dalo o tom ve světle nařízení vlády poměrně úspěšně spekulovat, některé soudy (přesně řečeno dva krajské soudy) takové opatření vydaly až po urgencích či jednotlivých žádostech správců, a to 10 dnů od vyhlášení “karantény”.
Ale… a teď se vracíme k tomu, co mě donutilo napsat tenhle článek. Na jedné straně tady máme platný zákon v nějakém platném právním řádu v nějakém ústavě právním pořádku. Na druhé straně tady máme zákonná opatření v podobě nařízení vlády, rovněž v platném ústavně právním pořádku v období nouze. No a pak tu máme samotnou situaci, kdy lidé jsou ohroženy primárně na svém zdraví a podružně na svých finančních příjmech plynoucí ze svého zaměstnaní či ze své vlastní činnosti. To vyvolalo vlnu solidarity napříč celou republikou a celým spektrem společnosti, a to i ze strany některých soudců (neřknu-li soudů), kteří přispěchali se svojí pomocí především dlužníkům v oddlužení tím, že jim přeruší oddlužení, aby dlužníci měli prostor a čas vyrovnat se s nastalou situací. Insolvenční zákon po novele účinné od 1.6.2019 takovou možnost přímo nabízí. Nicméně předchozí úprava toto neumožňovala. A soudy to právě chtějí umožnit i v těch řízeních, na které se novela vůbec nevztahuje.
Tady se trochu oklikou vracím zpět k tomu, co jsem napsal shora ohledně principů prvního státu a důvěry v něj. V insolvenčním zákoně platným do 31.5.2019 je možnost oddlužit dlužníka i poté, co neuhradil 30 % přihlášených pohledávek věřitelů, pokud ho k tomu vedly nějaké odůvodnitelné důvody. No a není takový nouzový stav a vyhlášená celorepubliková karanténa právě tímto důvodem? Soudy jsou jedním z pilířů právního státu a demokracie jako takové. Soudy by měly využít svých schopností a dovedností pro dodržování zákona, ale ne ho samy libovolně utvářet. Z pohledu neprávního jde o hezký populistický počin, který ovšem soudy jednak nemají zapotřebí, a jednak nejsou k tomu oprávněni. Tady nejde o výkladové pravidlo, tady jde o retroaktivitu v přímém přenosu, a navíc naprosto zbytečnou. Jde jen o to využít všechna ustanovení zákona, který v tomto směru hovoří jasně. Oddlužit lze i ty, co nedosáhnou na 30 % svých přihlášených pohledávek.
To není všechno. Dalším příkladem je využít takového stavu nouze k protlačení svých záměrů bez širší diskuze odborné veřejnosti atp. Je připravovaná novela IZ “Covid 19” ze strany některých soudců a ekonomů při MSp, kdy, a to podotýkám, zcela pochopitelných pohnutek, připravili novelu IZ, která by reagovala i v budoucnu právě na případy stavu České republiky, kdy by se ocitla právě v nějakém nouzovém stavu či ve válečném stavu. V kontextu toho stanovují pravidla pro vstup dlužníka do oddlužení a některé změny v moratoriu či reorganizace. Domnívám se, že jde o zásadní zásah do práv jak dlužníků, tak věřitelů, kdy právě tyto okolnosti, za kterých použít jiná pravidla, jsou takovou změnou, která by měla projít celým legislativním procesem a měla by být vyváženým předpisem vůči všem jejím subjektům.
Všichni dnes zaslepeni “covidem” děláme rozhodnutí, která jsou výrazně ovlivněna naším humanitním cítěním, a nemusí odrážet pravou podstatu věci. Prostě momentálně nejsme schopni oddělit zrno od plev.
V těchto vypjatých chvílích je právní řád a jeho dodržování, a především jeho tvorba to, co by mělo udržet společnost v chodu.
Další rady a informace v sekci “Korona-právo” na legalTV ? zde
#insolvencnispravce #jirisebesta #koronavirus #insolvencnizakon #homeoffice #karantena #anarchie #nouzovystav #pandemie #humanitniciteni #dluznik #veritel