Radim Miketa, místopředseda České advokátní komory:
Pokud bych tento článek psal před několika měsíci, většina čtenářů by jej považovala za teoretické cvičení, neboť nikdo z nás si nedokázal představit, že může nastat situace, kdy hranice země budou takřka neprodyšně uzavřeny a jedinou snahou mnohých spoluobčanů bude vrátit se ze zahraničí zpět do republiky za jakoukoliv cenu. Stěží by také někoho mohlo napadnout, že nebude žádným způsobem možné nejen opustit náš stát, ale dokonce i opuštění domácnosti, bude možné jen za podmínek stanovených nařízením vlády.
Uvedené se bohužel stalo realitou dnešních dnů a řešíme zcela jiné problémy než to, které lyžařské středisko v Alpách vybereme, či na kterou mořské pláž v létě vyrazíme. Koronavirová pandemie mnohé zahraniční zájezdy a dovolené nejen předčasně ukončila, ale z důvodu nemožnosti návratu i prodloužila a mnohým v odjezdu na plánovanou dovolenou zamezila. Mnozí cestovatelé do těchto chvil řeší otázku, kdy a jak se zpět domů vůbec dostanou.
Odhlédnu-li od cest služebních, studentských pobytů a budu se věnovat cestování tzv. dovolenkovému, pak lze uvést, že danou problematiku upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2521 a násl. ve znění podstatně novelizovaném zákonem č. 111/2018 Sb.
Jsou-li uzavřeny hranice, přerušena letecká, ale i jiná přeshraniční doprava, pak je zcela zřejmé, že se nasmlouvaný zájezd realizován být nemůže a za těchto podmínek odstupuje pořadatel od zájezdu, neboť mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti tak, jak má na mysli ustanovení § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. V takovém případě je pořadatel povinen vrátit zákazníkovi veškeré uhrazené platby, nárok na náhradu jakýchkoliv s tím souvisejících škod však zákazníkovi nevzniká. Pokud by pořadatel od smlouvy neodstoupil a zájezd nezrušil, vystavoval by se nebezpečí náhrady i takovýchto škod. Pořadatel zájezdu k takovémuto odstoupení od smlouvy, resp. zrušení zájezdu přistupuje zpravidla za situace, kdy je již najisto postaveno, že by zájezd nebylo možné realizovat.
Stejné oprávnění ke zrušení zájezdu náleží i zákazníkovi, pokud v místě určení cesty, nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Takovéto odstoupení od smlouvy dává zákazníkovi rovněž právo na vrácení všech uhrazených plateb za zájezd, ale ani zde nevzniká zákazníkovi právo na náhradu škody. Předmětné ustanovení bylo novelizováno v souladu s čl. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 o souborných cestovních službách. Obecně je zákazník oprávněn od smlouvy o zájezdu odstoupit vždy, je však povinen pořadateli uhradit odstupné stanovené ve smlouvě o zájezdu. Pouze za výše uvedených podmínek definovaných v ustanovení § 2535 občanského zákoníku je tak zákazník oprávněn učinit bez zaplacení odstupného.
Je zcela pochopitelné, že cestovní kanceláře vyčkávají do posledního momentu, zda zájezd nebude možné realizovat a až po té od smlouvy odstupují a zájezd ruší, tak aby minimalizovaly své ztráty. Cestovní kanceláře nepochybně vynaložily nemalé náklady na jeho zajištění a je otázkou, nakolik mohou být tyto náklady saturovány dle smluv uzavřených s přepravci, hotely apod. Na povinnosti pořadatele vrátit zákazníkovi veškeré platby však uvedené samozřejmě nemá žádný vliv.
Pokud v místě pobytu panují mimořádné okolnosti aktuálně spojené s pandemií koronaviru a opatřeními s tím spojenými, zákazník se dostává do nejistoty, zda plánovaný zájezd bude realizován, či nikoliv. Nejistotu zvyšuje stav, kdy nikdo v dané situaci nemůže předvídat, jak dlouho bude výjimečná situace panovat v České republice, tím spíše nelze předvídat, jaká bude situace v místě pobytu v době plánovaného zájezdu.
Složitější situace nastává, jestliže zájezd má probíhat až za delší období (např. 6 měsíců) a zákazník by od smlouvy odstoupil již nyní, neboť v místě pobytu v současné chvíli existují mimořádné okolnosti např. spojené se zákazem vstupu cizinců, povinnou karanténou, zákazem vycházení apod. Dlužno zdůraznit, že ustanovení § 2535 občanského zákoníku dává zákazníkovi právo odstoupit kdykoliv před zahájením zájezdu jestliže zmiňované mimořádné okolnosti nastaly, nikoliv jestliže mimořádné okolnosti nastanou (budou trvat) k datu konání zájezdu. Zpravidla totiž takový stav ani předvídat nelze. I v takovém případě se domnívám, že by odstoupení (bez povinnosti hradit storno poplatky) bylo učiněno v souladu se zákonem, neboť žádná ze stran nemůže předjímat, jaké podmínky budou panovat v místě pobytu v době zájezdu. Domnívám se tedy, že důvody odstoupení nutno posuzovat ke dni učinění odstoupení, nikoliv k okamžiku, kdy má být zájezd v budoucnu realizován. Na zákazníkovi jako spotřebiteli nelze dle mého spravedlivě požadovat, aby po celou dobu setrval v nejistotě, zda se zájezd uskuteční, či nikoliv a současně s tím byl povinen plnit povinnosti ze smlouvy o zájezdu, zejména hradit další zálohy, či jiná nasmlouvaná plnění. Proto se domnívám, že by nemohlo být takové odstoupení považováno za neúčinné ani s argumentací o zjevném zneužití práva (dle § 8 občanského zákoníku) nebo s argumentem, že není najisto postaveno, zda mimořádné okolnosti budou v místě pobytu existovat v době zájezdu. Považuji také za nemožné posuzovat existenci důvodu pro odstoupení ex post, tedy až v době plánovaného termínu zájezdu. To platí tím spíše, je-li stanovena povinnost pořadatele vrátit zákazníkovi všechny platby ihned, bez vazby na plánovaný termín pobytu.
Cestovní kanceláře jsou a nepochybně budou pod enormním ekonomickým tlakem z důvodu nepředvídatelné situace spojené s celosvětovou pandemií a lze předpokládat, že bude docházet k úpadkům cestovních kanceláří. Pro tento případ samozřejmě musí být přiměřeně pojištěny proti úpadku a zcela zásadní újmy by z tohoto důvodu zákazníkům vznikat neměly. Zůstává otevřená otázka, kdy budou pohledávky klientů z povinného pojištění uhrazeny a víra, že příslušná cestovní kancelář nebyla tzv. podpojištěna. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem bude jistě vhodné hledat společné rozumné řešení mezi zákazníkem a cestovní kanceláří, ať již ve směru změny zájezdu, či postoupení smlouvy, které ostatně může učinit zákazník v souladu s ustanovením § 2532 občanského zákoníku i jednostranně.
Zákazníci s uzavřenou smlouvou o zájezdu, tak budou muset na lékárnických vahách vážit svůj další postup, a to nejen z pohledu „jet či nejet“, ale i z pohledu vzniku případného nároku na vrácení plnění a jeho uspokojení.
Další rady a informace v sekci “Korona-právo” na legalTV ? zde
#radimmiketa #mistopredseda #ceskaadvokatnikomora #koronavirus #narizenivlady #cestovani #karantena #obcanskyzakonik #nouzovystav #zajezd #dovolena #pandemie