Během proběhnuvšího týdne médii prolétla nenápadná, ale zásadní zpráva – Vláda ve spolupráci s hygienickými stanicemi a operátory připravila aplikaci, která bude trasovat pohyb nakažených za pomoci telefonů. Vše je samozřejmě založené na výslovném souhlasu dotyčného, nikdo se tak nemusí obávat, že bude pod neustálým dozorem vládních orgánů.
Technologie by měla získat přístup k poloze telefonu na základě údajů z GPS lokátoru a u nakažených by tak mohla vystopovat jejich pohyb zpětně až 14 dní (inkubační doba COVID-19,) čímž by získala cenné informace o dalším potenciálním šíření viru.
Dalo by se říct, že už bylo načase, protože jediný, kdo v současné krizi sahá po moderních technologiích je Hongkong, který nasazuje do boje s pandemií lokalizační náramky hlídající pohyb občanů.
Tím se ale nabízí palčivá otázka – nezasahuje takový postup příliš do lidského soukromí a nenarušuje naší osobní svobodu? Odpověď je celkem jasná – samozřejmě, že zasahuje. Jenže jsou etické postupy namístě? Čelíme hrozbě, která vyžaduje poslušnost a ohleduplnost všech spoluobčanů. A všichni víme, jak to dopadá, když věříme v rozumné chování ostatních lidí.
Zatímco ti zodpovědní z nás poctivě dodržují karanténu, sedí doma a snaží se minimalizovat potenciální ohrožení okolí, jiní pochopili nouzový stav jako jarní dovolenou, vyjíždí na výlety, pořádají pikniky v parku a grilují.
Samozřejmě, pokud někdo z nás nechce trávit izolaci v Praze, odjede na svou chatu a tam se straní ostatních lidí, pak je vše v pořádku. Ale nekontrolovatelně se pohybující kvanta lidí, kteří vyjíždí z Prahy na kola / běžky, nakupují v lokálních podnicích a pak se zase vrací domů, jsou špatná ve všech ohledech.
Není nám naše svoboda a apel na morálku v tuto chvíli na škodu? Podívejme se do Číny – epicentra viru, ve kterém se ještě před měsícem nemoc šířila exponenciální řadou. Dnes hlásí pouze 41 nových případů. Čínská vláda navíc tvrdí, že všechny nové případy pochází ze zahraničí.
Nevýhoda státní benevolence
Jak je možné, že miliardová Čína epidemii zjevně zastavila, zatímco čísla v Evropě jsou stále hrozivější? Jedním ze zásadních aspektů je pochopitelně časová linka. Fází, ve které se Evropa momentálně nachází, si Čína už prošla a můžeme doufat, že rapidní pokles nových případů a následný útlum nás čeká taky.
Jenže dalším podstatným důvodem je i fakt, že Čína je známá pro svůj striktní režim. Tamní obyvatelstvo je zvyklé respektovat vládní nařízení a nezpochybňovat bezpečnostní kroky státu (alespoň ne veřejně.) U nás však funguje absolutní demokracie, svoboda slova, pohybu... lidé jednoduše odmítají respektovat něco, s čím sami nesouhlasí.
Václav Havel kdysi prohlásil:
„Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“
S tímto fenoménem se setkáváme pravidelně u voleb, referenda, ale i následování zákonů a nařízení. Rebelující menšina dokáže silně zamíchat kartami a ohrozit jakoukoli situaci, zatímco zodpovědní lidé jsou bezbranní.
Měli bychom tedy obětovat vlastní svobodu v zájmu bezpečí všech nebo důrazněji apelovat na „neposlušné občany?“ A jakým způsobem ovlivní současná krize světovou politiku v tomto směru do budoucna?
Na tyto otázky je ještě příliš brzy, nikdo z nás zatím neví, zda bude situace nakonec zvládnuta s minimálními ztrátami nebo přeroste v daleko zásadnější problém. Jedna věc je ale jistá už teď.
Postupy a způsoby, jakým se v současnosti snažíme zamezit v dalším šíření viru jsou zastaralé. A když říkám zastaralé, myslím tím stovky let.
Slovo karanténa pochází ze 14. století, z italského slova (quaranta) označení období 40 dnů, po kterou byli na lodích izolováni nemocní bez možnosti vrátit se ke břehu. Tuto proceduru poprvé využil Dubrovník, při boji s morem.
V digitální době plné satelitů, osobních GPS lokalizátorů zabudovaných v každém mobilu, vysokorychlostního internetu a bankovních údajů, máme k dispozici technologie pro mnohem propracovanější a efektivnější způsoby bezpečnostních opatření, ale – měli bychom jich využívat?
Problém s plošnou karanténou je hlavně v tom, že izoluje všechny bez výjimky. Zdraví lidé z vyřazených služeb a pracovních segmentů nemohou pracovat, ekonomika je vystavena okamžitému útlumu a mezitím spousta potenciálních nemocných, kteří vykonávají zaměstnání fungující i v době nouzového stavu může nemoc roznášet dál.
Jak nám může pomoci trasování mobilních telefonů?
Při využití technologie trasování telefonů nejprve pracujeme se známými případy nakažených. Za pomoci sledování jejich pohybu v inkubační době viru vyhodnotíme další ohrožené osoby, které s nimi hypoteticky přišly do kontaktu – na základě jejich GPS údajů. Ty následně vyzveme k testům na přítomnost viru a k izolaci.
U pozitivně otestovaných jedinců provedeme další trasování... a tak dále. Ostatní občané by mezitím mohli při zachování preventivních bezpečnostních opatření normálně pracovat a volně se pohybovat, ale k tomuto postupu vláda pravděpodobně nepřistoupí.
Epidemiologové pracují s hypotézou, že ohrožený může být každý, kdo přišel s nakaženým do osobního styku nebo s ním pobýval ve stejném prostoru po dobu 15 minut a více. Zvýšené riziko je samozřejmě i ve veřejných prostředcích, kde se viry mohou přenášet z povrchů na lidskou kůži – výhoda trasování spočívá v tom, že v dnešní době lze polohu dotyčného určit velice přesně, s odchylkou pouhých pár metrů.
Takový systém je vysoce účinný a vyřešil by zásadní problém s nedostatkem testů a nedostatečnou kapacitní možností testovacích zařízení – k testům půjdou přednostně ti, kteří přišli prokazatelně do kontaktu s nakaženým.
Samozřejmě zde pořád máme případy ze zahraničí, lidi vracející se z dovolené, Erasmu. Žádný systém není dokonalý.
Jenže celý systém naráží na hlavní překážku, nakažený musí výslovně souhlasit s použitím jeho osobních údajů o poloze. Stejně tak je narušeno soukromí všech, jejichž mobilní čísla by byla skrze databázi propojena se jmény v případě kontaktu s nakaženým.
Tím jsme se dostali zpátky na začátek. Který přístup je v této ožehavé situaci lepší? Měli bychom následovat striktní režim Číny nebo dokonce autonomnímu Hongkongu, který nasadil sledovací zařízení všech občanů? Nebo musíme doufat v ohleduplnost a zodpovědnost každého jednotlivce?
Zásadním faktorem je další vývoj situace, pokud se nám brzy podaří zastavit další šíření viru a svět se vrátí do původních kolejí, pak se současný přístup prokáže jako relativně funkční. V opačném případě...
Itálie, která je v karanténě již 14 dní, stále vykazuje tisíce nových případů denně, křivka v České republice zatím strmě stoupá a nikdo není schopný předpovědět, kdy se její vývoj zpomalí.
Takže odpověď na zásadní otázku – Benevolence, nebo kontrola? Zatím leží v budoucnosti.
#technologie #bezpecnost #vlada #karantena #Cina #Hongkong #trasovani #GPS #mobil #bigbrother #koronavirus #COVID19 #opatreni #prevence
