Martin Maisner, advokát:
V dnešní napjaté situaci jsme v nepřetržité mediální masáži. Vláda vystupuje před národ v rouškách a statečným hlasem informuje, jak zachraňuje situaci a opatrně rozhořčená opozice upozorňuje na to co kdo udělal, pozdě, špatně nebo nešikovně. V řadě různých chvatných opatření a dobře myšlených prohlášení se samozřejmě vytváří mlha nepochopení a dezinterpretací. Je to sice pochopitelné, protože většina obyvatelstva nemá právní vzdělání a na pěstování právního vědomí vůdcové národa příliš nedbají.
Co se tedy děje s naším právem a jeho platností ve výjimečných situacích?
Především – pozastavit platnost zákona či omezit práva zákonem přiznaná může být jen na základě výslovného oprávnění daného opět jen zákonem, ze zákonného důvodu a jen na omezenou dobu. Tedy pokud je v rámci stavu nouze omezena osobní svoboda občanů a svoboda jejich podnikání, neznamená to, že by zákon, který občanům tato práva přiznává byl zrušen či přestal platit.
Stejně tak, pokud vyhlásí například ministr vnitra, že Policie České republiky se nebude v době nouze zabývat bagatelní kriminalitou, neznamená to, že by snad trestní zákon nebo zákon přestupkový přestaly platit a že by zmíněná „bagatelní“ kriminalita byla beztrestná nebo snad dočasně povolená. Takovou pravomoc ministr vnitra skutečně nemá a nepochybně toto prohlášení tak ani nebylo myšleno. Přestupníci zákona tedy nemají zelenou a orgány činné v trestním řízení na ně rozhodně nezapomněli a nezapomenou. Dokonce by si měli uvědomit, že páchání trestných činů v době nouze může být posuzováno přísněji, a tudíž nikoliv jako bagatelní kriminální čin.
A jak jsou na tom ti, kterým stav nouze, vládní opatření nebo jiná překážka s tím spojená brání splnit povinnosti uložené jim buď rozhodnutím soudu nebo své závazky smluvní? Lze existenci stavu nouze či opatření státního orgánu považovat za tzv. vyšší moc?
Vyšší moc (tzv. vis maior, force majeure) lze charakterizovat jako určitou neobvyklou a nepředvídatelnou okolnost, která je nezávislá na osobě, která se ji dovolává (v našem případě dodavatele), a jejichž důsledkům nebylo možné zabránit ani přes veškerou vynaloženou péči. V českém právu je koncept vyšší moci zakotven jako zvláštní liberační důvod. Smluvní strana tak může použít odkaz na vyšší moc i bez smluvního zakotvení. Tento důvod ale nepůsobí vůči celému vztahu, ale jen ve vztahu k následkům porušení povinnosti. Znamená to, že z důvodu vyšší moci nezanikají právní vztahy mezi účastníky, ale dotčená smluvní strana se může zprostit odpovědnosti za případnou škodu.
Je přitom otázka, nakolik je výskyt koronaviru a situace vzniklá v každém konkrétním okamžiku okolností vyšší moci. Pokud je nemožnost včasného splnění povinnosti či závazku způsobena výlučně neobvyklými a nepředvídatelnými okolnostmi, které lze charakterizovat jako vyšší moc, pak je situace celkem jednoduchá, ale ne v každém případě tomu bude tak a nelze ani vyloučit, že se nositel uložené povinnosti na vyšší moc bude pouze odvolávat, aniž by mu tento zákonný liberační důvod skutečně svědčil.
V žádném případě to také neznamená, že by strany měly rezignovat na svou prevenční povinnost. Budou muset vždy zvážit, zda jsou okolnosti takové, že jim umožní využít odkazu na vyšší moc a bez následků svou povinnost porušit. To budou muset navíc učinit s dostatečným předstihem, o vzniku okolnosti vyšší moci je nutno informovat co nejdříve, tj. nikoli až v době prodlení, a překonat i případnou překážku, je-li to možné. Daná strana pak podle okolností bude mít možnost úspěšně se vyvinit z povinnosti hradit vzniklou škodu či se bránit proti uložení příslušné sankce.
Více na: www.legaltv.cz
#koronavirus #covid #advokat #imartinmaisner #epidemie #stavnouze #krizoveopatreni